Slavnosti sněženek

Nejlepší doklad toho, že Menzel je dobrý režisér... Musí ovšem mít vhodnou látku a nesmí si sám napsat scénář. V opačném případě je zaděláno na filmově podprůměrný, přestože divácky snad úspěšný kýč, který sice předlohu velmi věrně cituje, ale její síla a sdělení jde dokonale vniveč (Obsluhoval jsem anglického krále). Menzel je totiž perfekcionista a bez spolupráce s vnímavým, básnivým, rozevlátě bohémským Hrabalem svým pedantstvím veškerou poetičnost zahubí... Samozřejmě, i v případě "Sněženek" došlo k významovému posunu. I zde Menzel Hrabalovi odnímá dramatičnost a v absurdnosti tím zdůrazňuje komičnost, ovšem právě zde jde o posuny námětově nejmenší, protože Hrabal ve "Slavnostech" v zásadě nesleduje žádné jedno "velké téma", jako v případě "Anglického krále", "Ostře sledovaných vlaků" či "Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet" a předloha je sama o sobě tak nějak "rozmarně těkavá" a zálibně spočívající v roztomilé absurditě... Celkový dojem: 90% (22.01.2008)

Mnozí mě budou nenávidět, ale já v tom nevidím to co ostatní. Ony za to také ve velké míře můžou upoutávky, které neustále melou dokola ty samé hlášky a situace, takže když se pak podíváte na film, tak už vám to nepřijde vtipné, ale spíš trapné, chladné, bez známky pohody. No a bez těchto hlášek to je vlastně průměrnější český film. (03.01.2016)

Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. (02.12.2007)

Filmová pohoda. Krásne poetická komédia s prvkami tragiky a jemného filozofického, či baladického nápevu. Ten filmu dodáva pomdanivé prostredie jesenného vidieckeho prostredia Kerských lesov. Množstvo postáv zasahuje do deja priamo aj nepriamo, no všetky v ňom majú nezastupiteľný význam. Príbeh filmu plynie len na jemnom náčrte deja, ktorý prakticky ani nie je dôležitý. Dôležitá je prirodzená plynulosť s množstvom pamätných scén a krásny záver. 85%. (12.06.2009)

Velice pěkný podzimní film o pozoruhodných postavičkách chatové oblasti v Kersku. Menzel měl k dispozici (a to opakovaně - Vesnička, Postřižiny...) naprosto neuvěřitelně skvostné herecké obsazení, které nenápadně souzní s výtečným scénářem. Ale i přesto nejsou Slavnosti mojí srdcovou záležitostí. Vesnička a Postřižiny - hmmm, tak to já radši, pane Menzele. (06.12.2006)