Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrají:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (více)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (703)
Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. ()
Bylo nebylo, v jedné malé vesničce u krásného lesa... tam, kde slunce při dobré úrodě vycházelo i mlha jindy cestu zakadila. Tam kde osy usilovně lítaly po jabkách, kde i kozy se někdy svezly v autě.. a svérázní zahradkáři chodili s barvou a štětcem propagovat svoji značku na nejkurióznějších místech. Nesmírně krásná poezie Slavností sněženek v Kersku se mi s velkým okouzlením vplížila až do duše a díky pánům Menzelovi, Hrabalovi, Macákovi a samozřejmě všem účinkujícím v popředí s Rudolfem Hrušínským jí nakonec nenarušil ani ten (občas) depresivní podzim, nespoutaný ďábel alkohol či jedna nešťastná smrt na konci. Měl jsem rád tento film v dobách svého dospívání a nezklamal mne ani teď, když jsem se k němu po zhruba šesti letech znovu vrátil a uctil si ním památku dnes zesnulého pana režiséra Jiřího Menzela. Ba co víc, ještě víc jsem s odstupem času docenil genialitu mnoha zdánlivě "výplňových scén". Dlouhý groteskní hon na divočáka a také dvojku „Záhradkářů Kersku“ miluji již dávno, dnes jsem doslova vznášel u scény, když Jaromír Hanzlík představuje dědkovi svou sbírků nejrůznějších předmětů a k přehlídce této dílny pak pustí ze stařičkého gramofonu krásnou melodii Nikodémova „Poustevníka“. Ach, "jaké by to bylo krásné, kdybych tady nebyl já..." :-)) 95% ()
Opět výborný Rudolf Hrušinský. To je pro mě jedna z největších ikon českého filmu. Jenže ani on nezachrání tenhle film podle knihy Bohumila Hrabala. Prostě mezi mnou a Bohumilem Hrabalem je jakási neviditelná zeď, přes kterou se pořád nemůžu dostat. Tenhle blok mám evidentně nejen u jeho knížek, ale i u filmů na jeho povídky. Protože tenhle film komentuju už s nějakým opožděním, tak mám v plánu si ho pustit v dohledné době ještě jednou a pořádně se na něj soustředit a možná tohle dílo ještě přehodnotím. Zatím tedy 3 hvězdičky. ()
Znám ve svém okolí hned několik bývalých spolužáků, kteří by na Menzelovu poetickou komedii popsali desítky stránek analýz. Všemi znalý spor dvou mysliveckých spolků o zastřeleného kňoura je i dnes živý a aktuální. Já ale vidím především místy až moc tlačenou hrabalovskou poetiku i žel nucené repliky jinak skvělých herců, kteří se topí v příběhu, kterému chybí pořádný děj. ()
"Jak by tady bylo krásně, kdybych tady nebyl já." Předlohu od Hrabala jsem nečetl, takže jsem k filmu přistupoval s čistým štítem, a i když znám pasivně nejednu hlášku, celkem mě Slavnosti sněženek překvapily. Rozhodně to není komedie, jež by byla založená na přímočarém humoru - spíš jde o jakýsi sled absurdních situací odehrávajících se na vesničce, kterou obývají rozličné charaktery. Jedno prase vs. dva nepřátelské myslivecké spolky - jedna hostina vs. dva podávané pokrmy - šípková omáčka vs. zelí. Dějová linie s pseudohoumlesáckým chovatelem koz šla poněkud mimo mě a dokázal bych si představit příběh i bez ní. I přes množství humorných a absurdních situací, jimž kralovali líný dědek Franc a žrout Karel - měl závěr hořkou pachuť. O to víc mě ale film zaujal! ()
Galerie (24)
Zajímavosti (37)
- Postava akademického malíře Junka (Ferdinand Havlík) je inspirována skutečným umělcem Václavem Junkem (1913–1976), který měl v Kersku chatu. (navabaca)
- Titulky s herci a všemi účinkujícími ve filmu jsou promítány před filmem, nikoliv po jeho skončení, jak to bývá zvykem. (boul)
- V den, kdy se natáčela scéna s kancem, zemřel sovětský prezident Leonid Iljič Brežněv. (M.B)
Reklama