Ohnice

Tak jsem si právě "sedl na zadek", z čeho, ptáte se. Inu, ze zjištění, že Madisonské mosty, pro mě osobně poslední čtvrtstoletí nepřekonatelný film o nenaplněné lásce, mají československý ekvivalent. Ekvivalent starý více než padesát let, co do délky sotva poloviční, přesto naprosto famózní, stále aktuální, s nulovou šancí na zestárnutí. Úchvatná hořkosladká a zároveň bolestná podivaná pro všechny ty, kteří mají toto odžito a už třeba jen přežívají. Radovan Lukavský neskutečný. Chemie mezi ústřední dvojicí bere dech, stejně jako scénář. Herci ve vedlejších rolích je kapitola sama pro sebe. Na tak malém prostoru, ve velmi decentní stopáži, vytvořit toto mistrovské dilo, plné emocí a nespochybnitelných životních pravd, je zázrak. Tleskám , tak jsem byl stržen, viděl jsem totiž kus vlastního života. Plných pět. (22.09.2021)

,,Takový hrozný pocit, že jsem něco zmeškal, že tě ztrácím, že jsme se minuli..." Mají se rádi, ale vidět se mohou nanejvýš jednou za rok. Bělkova hodinová miniaturka na téma přátelského vztahu na dálku mě po umělecké stránce okouzlila především projevem Radovana Lukavského s tolik krásným hlasem a hudbou Luboše Fišera. Scenáristicky s poeticky laděnou četbou dopisů i kamerovými záběry taky originální, v epizodních rolích potěšila i účast Ladislava H. Struny a zpěváka Karla Hály. Osobní přínos z tématu je tentokrát pro mne asi až příliš osobní, než abych ho veřejně sděloval. (25.12.2018)

Smutný příběh. A a touto situací mám taky zkušenost a není to nic příjemného když se dva lidé rádi mají, ale musí být od sebe z nějákého důvodu na dlouhou dobu odtržení. Jinak tu čtvrtou hvězdičku dávám za Peška jehož vtíravost vůči Lukavskému byla opravdu sladká a jeho obličej na filmovém plátně byl samozdřejmě zase koukatelný. Ale vidět celou hodinu obličej Radovana Lukavského, tak to mě zrovna dvakrát neoslovilo. A Jana Hlaváčová se mě nikdy vůbec nelíbila. Svým obličejem mi vždycky přišla jak -------. Nechci být rasistka. (18.11.2018)

S Peškem je tady podobný problém jako s Lukavským: hraje svou figuru velmi dobře, ale typově se moc nehodí. Což je sdělení, které mi narušuje celý komentář, ať ho umístím kamkoli, tak se ho radši zbavuju hned. Mnoho, příliš mnoho metrů proběhne, než začnu ten příběh i jeho glosování oběma aktéry brát vážně. Lukavský v roli nadrženého milovníka tomu věru nepomáhá, glosátorství mu rozhodně sluší lépe. Zato Hlaváčová je v Ohnici věčná a jako mimočasová etuda je jejich duet skvělý, skvoucí. Tudíž ani nevadí, že při zasazení do kteréhokoli dobového kontextu se hroutí. (Láska, s níž se míjím o dům.) Rozšíření o sešlost životem různě postižených hereckých kolegů není nijak šikovně napojeno, o to věrohodněji vyznívá a je výtečnou vložkou, do tohoto filmu jakoby ukrytou. Naopak prostřednictvím dialogů se skutečným(!) Karlem Hálou bizarně zbytňuje mudroslovně-glosátorská složka celého díla. Aspoň závěrečné verše si pan Bělka mohl odpusit, řečeno už bylo opravdu hodně a vlak ujíždějící skutečnou krajinou by tady úplně stačil. Kamera je po celou dobu báječná, zážitek. Fišerova hudba mě neustále udržuje v napětí, kdy se ozve božský hlas siňoriny Salzy Verde. (11.07.2023)

Vidět se jednou za rok? Vztahy na dálku mají možná nějaké plus ale mínusů....??, vím z vlastní zkušenosti. Však co je ideální? Denně se vídat třeba v bytě v paneláku na pár metrech a hádat se? To musí být ponorka do žluta :-) Nebo nějaký kompromis?.... I tento film bych měl skouknout ještě aspoň jednou tento rok, abych ho více vstřebal, vycítil, pochopil... a možná upravil hodnocení. (12.12.2018)