Setkáme se v St. Louis

Barevně je to krásné, to je prostě to kouzlo Technicoloru, které mě vždycky dostane, ale příběhově už to není takové, aby mě to odrovnalo. Judy Garland je roztomilá, navíc opravdu krásně zívá, jsou zde výborné scény, hlavně ta halloweenská nebo ta se sněhuláky, ale jinak je to snímek, který potěší vaše srdce v neděli odpoledne, a pak půjdete dělat něco jiného. (18.09.2014)

Slamáčková taškařice s Judy Garland? Do něčeho takového bych se přece nikdy dobrovolně nepustil. Avšak historie Hollywoodu je neúprosná a tak mi nezbývalo, než si tenhle slavný muzikálový kousek prostě dát. A nebylo to tak fatálně hrozné. Zpívá se poměrně málo a především první polovina funguje dobře jako určitá screwball rodinná komedie. Záhy se však děj trochu tříští (úplně stejný problém jsem měl s Minnelliho Američanem v Paříži) a soudržnost vyprávění ustupuje jednotlivým scénkám a číslům. Dalo se to vydržet, nicméně Judy Garland nikdy nebyla a není moje krevní skupina, takže její přítomnost na plátně je pro mě vždy spíše trpěnou událostí, než nějakým omamným okamžikem dokonalosti. Klasika odškrtnuta, vracet se k tomu asi nebudu. 5/10 (01.12.2019)

Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. (27.10.2017)

Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. (08.01.2006)

Perfektní výprava, kostýmy a hra s mizanscénou bohužel nezakryje fakt, že až na ústřední myšlenku není vůbec o čem vyprávět. Zbytečná epizodičnost a střídání žánrových poloh (například halloweenská kapitola s malou Tootie) přispívá k celkové nevyrovnanosti snímku, který krom pár chytlavých písní opravdu stojí jen na místě a nikam se neposouvá. Jistě, to by se dalo opět ospravedlnit podporováním hlavního tématu, ale i tak jde oproti ostatním muzikálovým kouskům z klasické hollywoodské éry jen o poměrně zaměnitelné dílo. Ani ta idylická romance tentokrát za moc nestála... (29.12.2012)