Příliš osobní známost

Film, který si zaslouží s bídou dvě hvězdičky, ale taky si zaslouží čtyři, takže ve finále to bohužel nakonec aritmeticky dá nicneříkající tři. Na jednu stranu tu člověk snad v každém záběru zakopne o nějaký filmařské klišé, kiks nebo aspoň přehrávanou rutinu, na druhou stranu už dlouho jsem neviděl tak nečekaný twist, kdy se zpočátku primitivně vulgární řachanda prosmýkne kolem romantické komedie, namluví všem, že je českou mutací bezelstně romantické harlekýnky, a pak, sotva se uvelebíte na cestě k pohádkovému happyendu, se najednou, aniž si všimnete, kdy jste sakra odbočili, ocitnete uprostřed tíživě depresivního rodinného dramatu, kde se pod maskou laskavého prince ukrývá Jack Torrance. Ten film rozhodně není komedie, byť se tak zpočátku tváří, navíc, ta rádoby vtipná vaginální apokalypsa Dykové je spíš než humorem zhmotnělou trapností, kterou občasný vydařený vtípek (popel) nezachrání. Navíc je zbytečná a ubírá filmu šanci rozehrát linku kolem Hřebíčkové. A kromě toho, že obě „hvězdy“ jsou vyhublé tak, že jim to přidává 20 let ke skutečnému věku, obě ve svých rolích dramaticky selhávají vedle bravurních výkonů malé Valentýny Bečkové a Elišky Balzerové, které toho obě jediným pohledem uhrají víc než Dyková s Hřebíčkovou hodinovým ksichtěním. Postava Balzerové se navíc nečekaně a nenápadně rozvíjí z vedlejší komické figurky v postavu s největší hloubkou a nejsilnější emocionální kresbou. A i kdyby to všechno pořád nestačilo, k obhajobě té třetí hvězdy, tak je tu scéna večeře, u které jsem úplně ztuhl a téměř nedýchal. Neskutečně silná, ne o patro, ale o celý panelák výš než zbytek filmu, a to zejména díly malé Valentýně. To byla fakt síla. (20.11.2020)

Na první pohled film vypadá jako komediální romantické drama ze života se spoustou emocí a humoru, leč to by za ním nesměli stát tvůrci, v jejichž podání působí věci jako „emoce“, „humor“ nebo „ze života“ jako cosi obskurního z jiného vesmíru. Špatně natočený a bídně napsaný nesourodý žánrový mix začíná na lehké vztahové lifestylové komediální notě (vtipný ale není prakticky vůbec), načež postupně zmutuje do syrového psychodramatu, v němž již po snaze o komedii nejsou ani stopy. Realistickou cestou se však snímek též neubírá - naopak jde jen o povrchní a rozpadlé torzo vystavěné na pochybném psychologickém základu. Cílem zřejmě bylo uspokojit příznivce tíživých dramat a současně i fanoušky vztahových komedií, což ale byla předem prohraná bitva. Výsledek je strašlivý, obsahově prázdný, náhodně střídající vzájemně nekompatibilní nálady a jedoucí podle líné šablony, v níž se muži chovají jako sociopati a ženy jsou předurčeny je milovat, neustále jim odpouštět a nechat si od nich všechno líbit. Což ve filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, působí obzvlášť nepatřičně. To, že hlavní ženské role hrají Češky, zatímco hlavní mužské role hrají do češtiny velmi špatně nadabovaní Jugoslávci, je už jen třešnička na dortu. Že to bude masakr, se dalo ostatně tušit už od bizarních úvodních titulků, v nichž ve vesmíru propluje kolem digitální Země nejprve knižní předloha filmu a hned po ní se zbytkem snímku nijak nesouvisející kreslené rádio táhnoucí astronauta v červeném kabrioletu. (23.01.2020)

„Jó má drahá, život je kurva a je jedno kolik je ti let…“. „Nepiju, nekouřím, nešukám, no dobře občas si to udělám…“. Příběh samotný žádná sláva, spíš to stojí na několika dobrých hláškách, sexuálním podtextu, rádoby emočním výlevům a vagíně Vilhelmové. Nesmím opomenout dobrý výkon Elišky Balzerové a té malé holčičky. Petra Hřebíčková patří mezi moje oblíbené herečky, ale poslední dobou mi připadá, že se na ní až nehezky začínají projevovat roky. Bohužel i tento výtvor upadne brzy v zapomnění, protože nic extra zapamatovatelného tu k vidění není. Slabší průměr, spíš šedý podprůměr. 40-45% (18.10.2020)

Tady lze jen smeknout nad faktem, že se na další tragicky zfušovaný příběh sehnaly prachy. Všechna čest. Primitivní jízda Šťastný nový rok a Přes prsty byla tímto doufám završena. Takto, od Evy nebo Evity nebo co ona to vlastně je, se dočkáme pouze lehkého, vyloženě holčičího žánru, ale jelikož to ženským někdy dobře padne, osobně v tom nevidím kříž. Jednu její splácaninu jsem si přečetla, jedná se o vyloženě časopisové drobnosti, které každá pohledná kočka s mozkem z vlastní zkušenosti sype z rukávu ve velkém od 15 do 45, žádné velké umění se nekoná, ale některé ženy to číst baví, tedy v pořádku. Kupříkladu počin Všechno nebo nic podle mě koukatelný, v rámci žánru, byl. Neměl úspěch, ale už jsem viděla horší věci. Ovšem toto? Takže: krákající Štíbrová v úvodu- masakr, obsazení budiž, kostýmy, úprava dam-pěkné. Slušelo jim to. Jugoši, ale jo, proč ne? Nemůže každého rapla hrát Igonda, takže chápu. Jen ten, co hrál Marka byl nevýrazný asexuální bulíček o ničem, pořádný Mamkotatič má zkrátka jinačí jiskru. Petra Hřebíčková (milá to dáma) na to, aby se blýskla v celé parádě, potřebuje vedle sebe zřejmě formáta Vetchého, seschlá Dyková z toho vyšla o fous lépe, ovšem trapné party třeba o máchání podřených genitálií v lavóru její roli deklasovaly o několik tříd. Eliška Balzerová je skvělá, poslední dobou však všude stejná bába. Nejlepší bylo to překrásné dítě. Příběh jako takový byl zkratkovitá nedomyšlená hovadina, ale více mě rozladilo, že nedržel pohromadě. Že to hercům spolu nehrálo, že dialogy šustily papírem a že to bylo nekonečné! Škoda. (24.05.2020)

Zpětně nevidím jediný důvod, proč se na tento film dívat. "Příběh" je jen snůškou klišoidních situací, které se hodí tak možné do růžové knihovny nebo argentinské telenovely. Skvostně to dokreslují jižanští hezouni, tragicky předabovaní a bezradná Eliška Balzerová. Petra a Tatiana jsou kočky, ale ani na hvězdičku to nebude, tupé a nudné... (15.08.2020)