Třetí princ

Obsahuje spoilery :o) Každý máme nějaké oblíbené filmy, o nichž neumíme vysvětlit, proč je tak milujeme. Pro mě mezi ně patří pohádka Třetí princ se svou tajemnou atmosférou, výbornou hudbou a krásnou Libuškou Šafránkovou (dokonce na druhou!). A vždycky, když na konci Jirka Bartoška vystoupí ze skály, bulím jako malá. (29.01.2008)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)

Moskalyk a pohádka. Proč ne, bylo by to terno, jenže se mu to jaksi vymklo z rukou. Spojení Trávníčka se Šafránkovou už nepůsobí ani zdaleka tak svěže jako u klasiky o jednu dekádu starší. Můžeme si tak postesknout nad prapodivně depresivně-afektovaným scénářem nebo mdlou režií. Jako by tahle pohádka předznamenala dekádu další a její trend filmů pro děti. (03.03.2006)

Mňam, temný podkres já tuze rád. Depresivní pohádka s až psychedelickou hudbou, charismatickými herci a nemalým kouskem skrytého poučení... rozhodně zajímavý pokus, který působí vedle všech těch pohádek o hodných čertech přece jen jinak... A Trávníček je machr... a Libuška šťabajzna...takže proto :-) A jak píše canakja, oba dva krát dvě = 4*. (24.12.2007)

Rozhodně nadprůměrná pohádková filmařina, výborné herecké výkony (Hlaváčová, Munzar, Trávníček, Šafránková), slušná atmosféra, úsporný střih, podivná je ale místy výprava (především oděvy všech tří princů vypadají spíš jako úbory nějaké tělocvičné jednoty z konce 19. století) a některé lokace taky dost překvapí (novodobý hřebčín, zámek v Roztokách), občas velmi nepovedené postsynchrony. Evidentní je snaha budovat příběh daleko tajemnější a "fantasijnější", než bylo v té době běžné, což je rozhodné plus. O to víc ovšem zamrzí řada naprostých anachronismů v dialozích. Problematický je také trochu moc překotný závěr, kdy se z "úsporného vyprávění" najednou stává vyprávění skoro nepřehledné. Stačilo by přitom málo, a bylo by to celé ještě o dost syrovější a přesvědčivější. Celkový dojem: 70% (09.02.2013)