Třetí princ

Jako malý jsem se u této pohádky bál, ale jak jsem (ne příliš) stárnul, měl jsem ji raději a raději, až dnes patří mezi mé nejoblíbenější. Skutečně je pro malé děti nadmíru depresivní, skoro až hororová, ale pyšní se skvěle vymyšleným scénářem a nejlepší českou princeznou. Je to taková pohádka "pro větší". (27.11.2006)

Na tuto pohádku se rovněž vždy rád podívám znovu. I ona totiž patří mezi mých TOP 10 československých pohádek. Libuše Šafránková a Pavel Trávníček si to po letech zopákli a stejně jako v Popelce předvedli solidní výkony (jasně v Popelce byli o fous lepší…). Já byl vždycky okouzlen tím skalním labyrintem a blyštícími se kameny. Navíc Adršpašské skály miluju a každý rok i navštěvuju. Mají své kouzlo, které dokázaly přenést i do této pohádky. A díky tomu nás napříč filmem doprovází i slušná atmosféra. (19.11.2018)

"Jaromír. Jakoby umřel a neumřel. Řekl mi to jeho meč." Třetí princ Jaroslav mi byl sympatický a to mi neřekl můj meč. Mně se prostě líbilo, jak se nehnal do manželství s žádnou princeznou a zvesela proháněl holky po loukách. Ale vraťme se k těm dvěma šutrům, které chtěly princeznu a nevěděly, že je na ně v Diamantových horách uchystám dvojitý podraz. Tyto balvany mě moc nebavily, ale ještě víc mě nebavilo, jak muselo být falešné dvojče vždy natočeno zády ke kameře, aby vznikla iluze skutečných dvojčat. To na mě působilo hrozně rušivě, stejně jako depresivní atmosféra, ale vychytralý švihák Jaroslav nakonec leccos zachránil. (02.01.2019)

Hodně podivná a zvláštní pohádka, která rozhodně svou atmosférou nenavazuje např. na Tři oříšky, ale spíše na psychedelické pohádky typu Radúzy a Mahuleny. Solidní záběry lokací a hezké kostými ubíjí točící se kamara v horách, totálně depresivní hudba a spousta naprosto nesmyslných scén. Stále jsem si kladl otázky typu: Jaktože to ví? Co to tam dělá? Jak je toto možné? Jasně, dítě si s tím problémy dělat nebude, ale pro dospělého je toto dílo plné spíše otázek než příjemných překvapení. Hodně slabé a hlavně divné. Hudba: Ivan Kurz (10.06.2011)

Dějově to není nic moc, sentimentální příběh jako u každé pohádky, ale má fantastiskou technickou kvalitu (kamera při scénách u skal) a navíc takovou zvláštní temnou poeticko - symbolickou atmosféru, která se mi hodně líbí - vlastně je to spolu se Třemi veterány a S čerty nejsou žerty jediná česká pohádka na bych byl schopen se dívat i teď. A navíc se tam hraje go :) (25.08.2009)