Král

Postava Jindřicha V mi není zase až tak neznámá, protože jsem se s ní setkal již na divadelních prknech ve hře Jindřich V podle hry alžbětinského velikána Williama Shakespeara a taktéž na filmovém plátně ve stejnojmenném filmu , který režíroval Kenneth Branagh. Minimálně první půhodinku jsem si myslel, že koukám na nějaký životopisný portrét nějaké celebrity ze středověku, jelikož nám náš hrdina neustále chlastá, souloží, zvrací a celkově žije život ve stylu Anarchy In The U.K. Ale pak mu umře jeho milovaný papá, kterého ze srdce nenáviděl a chtě, nechtě nastupuje na anglický trůn a jakoby mávnutím kouzelného proutku se z hospodského povaleče stává nelítostný král se vším všudy. Na radu svých upřímných a pravdomluvných rádců se vydává do Francie, aby pokračoval ve smysluplné stoleté válce. V druhé půli vidíme přípravy na jednu z největších bitev výše zmíněného konfliktu, který se do dějin zapsal jako Bitva u Azincourtu. V pěkně vylíčené bitvě vidíme krásné souboje udatných rytířů, kteří jsou všichni stejní, takže nevím jak to ty chytrolíni poznali komu mají useknout tu hlavu, asi podle čuchu. Z jedněch byl cejtit camembert a z druhejch čedar. Ale to jsou jen takové maličkosti, kterých si všímám, jelikož jsem hnidopich, tak to též napíši do mé recenze. Ale jinak to byla velice příjemná exkurze do hodin dějepisu ve které mnozí představitelé hereckých rolí zahráli své maximum. Pro příklad uvedu slizkého dauphina, kterého nám lišácky předvedl herec známý z upíří ságy a který má krásné jméno připomínající jistý druh zeleniny. Myslel jsem tím amerického fešáka Roberta Pattinsona. Dále se zde objeví půvabná dcera amerického herce Johnnyho Deppa Lily-Rose Depp, která si zde zahrála budocí manželku Kateřinu z Valois. Za celkem podařenou podívanou s historickými kostýmy a dobře vystihnutou dobovou atmosférou dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)

Ryzí filmová magie ve vtahujícím atmosférickém středověkém dramatu, plném špinavých intrik a krutostí nejen na válečném poli. Bezchybní herci, omamný vizuál, a příběh umocňující minimalistická hudba. Jednoduše historický masterpiece, jaké už se dnes netočí ve zdaleka takovém množství, které by se mi ideálně pozdávalo. Brilantní v každém velmi zlehka plynoucím - a k nevyhnutelnému finále směřujícím - směru. (01.11.2019)

Všetci tu v prvom rade vychvaľujú ponurosť, no mne to až tak ponuré neprišlo. Možno iba tak udalosťami, ktoré obklopovali mladého Henricha V. Najviac oceňujem peknú výpravu a fantastických hercov, kde som si mohol vychutnať aj slizkého Patizóna napríklad - nemá veľa záporných postáv, a táto mu išla skvele. No na druhú stranu ale, dauphin? To ako vážne? Ten kto písal scenár asi ani nevie čo to znamená. Tiež sa mi zdá, že tam na jednom mieste poplietli Henricha IV. a Henricha V. No ale to sú len také drobnosti, ktoré na kvalite neuberajú. A tá záverečná bitka mala tiež niečo do seba - také priam až apokalyptické, atmosferické... žiadna obyčajná rúbanica. V každom prípade spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.11.2019)

S každou minutou lepší a lepší, protože si začnete uvědomovat, že ten film stojí právě na tom, že si na nic nahraje. Pomalu spěje ke konci, který vás zničí jedinou konverzací (pokud si nepamatujete přesnou historii Henryho V). Vynikající režie a komorní, ale o to silnější hudba. Nejvíce mě ale dostal Chalamet, který mě zatím v každé roli iritoval, ale tady snad podal nejlepší výkon, jaký jsem za rok 2019 viděla. Neskutečně vyspělý a emočně doladěný k dokonalosti. Opět škoda, že takovou věc člověk nemůže vidět v kině... (04.01.2020)

V loňském roce středověkká řezničina ( libůstka !) Outlaw King a letos tohle. Zase jsem si pošmákl. Film vlastně mapuje ranné mládí anglického krále Jindřicha V. Plantageneta. Krále, který zajistil, že Anglie a Francie patřila pod jedinou a to anglickou korunu. Krom roztržek se vzpurnými Skoty a první okamžiky na trůnu film skvěle zobrazuje život na anglickém dvoře poloviny patnáctého století a prakticky vše graduje k tažení do Francie. Uvidíme nejen vylodění v Calais, ale i slavnou bitvu u vesničky Agincourt (25. října 1415), která se někdy nazývá i začátkem konce rytířstva. V středověku byl obrněný rytíř na vycvičeném obrněném koni něco jako tank. Když těžká jízda vjela tryskem v klínové formaci do shluku pěchoty, bylo to podobné jako by se náměstím plným lidí prohnal parní vlak. Tento ještě sekal meči, sekyrami a bodal kopím... U Agincourtu padlo velké množství francouských rytířů ač byli v početní i silové převaze. Král Jindřich V. se tak triumfálně vrátil do Anglie jako opravdický král a ne mladíček, kterému trůn připadl. Já před tímto typem lidí smekám. Chlapů co se sebrali a jeli někam týdny bojovat vlastní rukou nevěda jak to dopadne, ale s jasným posláním a vírou. Jak říkám, já si pošmákl ! Pět zápalných střel z katapultu ! * * * * * (01.01.2020)