Ďáblovo oko

Přepsáno v lednu 2019. Ďáblovo oko je příjemně osvěžující komedie s nadhledem ironického filozofování existencialismu a erotického chvění lidské touhy a chtíče. Působivé obrazové výjevy upřednostňují detail i prostor, pohrávají si s pohotovostí, rozverně laškují a rozhazují důvtip sarkasmu kolem dokola. Nevinnost je lákavý symbol pokušení, rozkoš je předností i cílem, cynismus se sráží s bezstarostnou důvěřivostí a každý dosáhne na své drobné vítězství. Hlavní postavou mužného sebevědomí je Don Juan (vynikající Jarl Kulle), narcis, pohrdající vším, i sám sebou. Jeho poslání je rutinou i zpestřením všednosti, přesto je zaskočen odezvou. A přezíravý cynik je odměněn v nebeském opojení nejbolestivější mukou. Hlavní ženskou postavou je Britt-Marie (velmi zajímavá Bibi Andersson), v koketním ochutnávání života svou nevinnou smyslností bezelstně provokující zasnoubená dcera faráře. Nečekaně naráží na číhající nebezpečí erotického jiskření a třepotá se ve svém dozrávání. Nejmocnější postavou je Satan (sebejistě důstojný Stig Järrel), rozvíjí své plány k podpoře vylepšení vlastního zdravotního stavu. Satan je voyeurem dekadentního uspokojení i jeho největším šiřitelem a podporovatelem. Nejbezstarostnější postavou je otec Britt-Marie (sympatický Nils Poppe), důvěřivý optimista s dětinsky křehkou duší. A kdo by nechtěl mít svého čerta uzamčeného v skříni? Výraznou postavou je Renata (příjemná Gertrud Fridh), nudící se farářova manželka. Pokušení se vrhne na její klín bez varování, lítost není na místě, protože k dozrání duše vedou různé formy sebepoznání. Prostor dostává také Pablo (neodbytně šarmantní Sture Lagerwall), věrný sluha Dona Juana. Jeho cílem je chvilkové osvobození se z věčné prázdnoty pekelného trestu. Bolest je mu milosrdně odebrána v teple rozechvělého objetí. Nezanedbatelnou postavou je strážný čert (velmi zajímavý Ragnar Arvedson), hlídací pes cesty i úspěchu Juanovy mise pekla. Je oddaný rozkazům vladaře a neodbytný v postoji ke ve své roli a schopnostech. Z dalších rolí: Satanovi nejbližší rádci zvrhlosti hrabě Armand de Rochefoucauld (příjemný Georg Funkquist) a markýz Giuseppe Maria de Macopanza (příjemný Gunnar Sjöberg), pragmaticky cílevědomý a mladicky povýšený Britt-Mariin snoubenec Jonas (Axel Düberg), součást trestu Dona Juana a jeho nenaplněnost chtíče (Kristina Adolphson), pekelný specialista na odposlechy (Allan Edwall), či průvodce rozvernou inscenací (Gunnar Björnstrand). Ďáblovo oko nenabízí senzaci, jen si hraje s lehkostí rozveseleného přijímání života existenciálního vyznání. Vysmívá se symbolům hodnot, provokuje a neúnavně tančí ve smyslnosti okamžiku. Příjemné, svěží, vynalézavé. (28.05.2009)

Pohádkový příběh od Bergmana...ano, pohádka a komédia, ale od Bergmana, takže lze očekávat přesně to, co lze očekávat. Film o tělesné a duševní nevinnosti ženy. Může být na světě něco křehčího a nestálejšího? To už věděl mistr Drda, když nám nabídl své Hrátky s čertem. Bergman také nabízí svou představu pekla, čerty a jejich pomocníky, aby na scestí a na pokraj zoufalosti dohnali rozjařené dívčí mládí. Film o tom, jak svésti ženu zadanou. Krásnými řečičkami, ale řečičkami od Bergmana. Takže opět neskutečné dialogy a zde navíc někteří naprosto neznámí herci, které nelze vidět nikde jinde. Zase mě dostal...byl to skutečně filmový génius... (18.06.2022)

„Pro toho, kdo miluje, není žádný trest dost tvrdý.“_______ Snad jen Bergman dokáže dát dohromady náboženská témata nebe, peklo, hřích a pokušení a spojit je tak přímým a zároveň nenásilným způsobem s životem v naší societě. Bergmanův způsob vyprávění nabízí divákovi všeobecně přijímaný a žádaný nadhled. Křesťanské symboly dobra a zla přemosťuje vypravěč až k pozemskému ráji oduševnělých dialogů se zaměřením na psychiku a citové pohnutky postav. Tyto jsou zároveň originálně podpořeny biblickým bojem Boha a Satana. Vše je zastřešeno mírně satirickou humornou nadsázkou, která dává tušit hloupost a nesmyslnou malichernost tohoto boje, jehož obětí je člověk, zdánlivě jediná rozumná bytost. ________ „Nevinnost mladé ženy je ječným zrnem v ďáblově oku.“ Snad nic víc nevystihuje malichernost Pekla ve svém boji, než závěrečné zaradování se nad malou lží dívky. Peklu stačí skutečně málo a vždy nás bude znovu pokoušet. 81% (25.09.2011)

Komedie v tvorbě Ingmara Bergmana nejsou pro mě už déle žádným velkým překvapením, už jsem měl s panem režisérem v tomto směru minimálně dvakrát čest, ale zatímco třeba u filmu A co všechny ty ženy (1964) jsem měl z mistrovy komedie dojem nepříliš funkčního experimentu plného křečovitého humoru, na oplátku tady musím podotknout, že Ďáblovo oko se Bergmanovi povedlo. Humorná hříčka si bere notoricky známý motiv z Dona Juana, využívá strašidelný pohádkový svět v podobě pekla a hlavní dění, nejednou okořeněné vtipnými dialogy, přesouvá z velké části do současnosti. Oproti tomu, co Bergman v tomto období přinesl ve svých dramatech, to samozřejmě úplně srovnání v jistých ohledech nesnese, ale musím říct, že po většinu času mi tato svérázná hra poměrně sedla, bavila, její výpravění má v sobě originalitu stejně jako skloubení říše fantazie se vztahovou komedií pro dospělé a všichni herci hráli výborně. Proč ne? :) „Jsem ďábel nepříjemností. Žádám trochu ohleduplnosti, i když jsem z pekla.“ 75% (18.02.2021)

Jestli měl Bergman něco zmáklý, tak to bylo téma: muž a žena. To byla jeho parketa. Moc dobře věděl, jak to funguje i jak to hlavně nefunguje, k tomu přimíchal nějakou tu filosofii, psychologii, černej humor a celý to okořenil všudypřítomnou smrtí a koktejl made by bergman byl hotov. Tendle neměl chybu. (17.07.2023)