Tenki no ko

Emocionálního klimaxu Kimi no na wa. to nedosahuje. A už vůbec ne třeba 'Zahrady slov' (Kotonoha no niwa), která je pro mě prvním a nedostižným filmem japonského režiséra. Možná jsem zhrubl, možná mě moje deprese pohltila hlouběji. Ale i tak to byla fajn pohádečka se srdcem na správném místě. Šinkai je ve svých nejlepších počinech zkrátka sázka na jistotu, ale tady to trochu drhlo. (15.06.2020)

Týmto sa so Šinkaiom definitívne lúčim - pritom to bola taká prekrásna téma, podnetný svet a neošúchaná metafora. Jeho filmy ma, bohužiaľ, vždy silne iritovali svojim prehnaným pátosom a sentimentalitou. Dôvodom tu však môže byť aj japonská predstava o erose. Tu zobrazená láska mi prišla na jednej strane zvláštne netelesná, neživelná (aj napriek všadeprítomným živlom) a na strane druhej až príliš egoistická a prepiata. Tu si možno do Japonska projektujem vlastné predstavy, neviem, ale zdá sa mi, že Japonci si na našu západnú formu lásky stále "nezvykli" (však prečo by mali) a výsledkom je takýto prapodivný hybrid, ktorý je v jednom smere úplne prestrelený a v druhom mu niečo dôležité chýba. Spomenul som si tu niekoľkokrát na neznesiteľné túženie a kozmos trhajúcu vášeň iných pubertiakov - Rómea a Júlie - a z tohto porovnania odchádza tento japonský obraz niekam preč - mimo mňa. Japonci sú mi asi bližší v iných polohách - v polohách jemných distingvovaných náznakov, odstupu a akejsi zvláštnej opatrnosti. Poézia lásky a mystika tu navyše zostali len deklamované a "natvrdo" zobrazené, čo je podľa mňa dôsledok Šinkaiovej hyper-realistickej kresby a neschopnosti dôslednejšie rozprávať štýlom. Stvárnenie a ani samotný svet nedával tušiť niečo skrývajúce sa "za...", prostredie tu nezačalo získavať vlastnú tvár, ktorá by mu dodávala až ľudské, či božské rozmery (ako u Naomi Kawase), ani nezískavalo nádych nejakej nálady (ako napr. v básňach tanka) a ani sa tu z úzadia pamäte neozývali hlasy šamaniek, nevstupovalo sem niečo archetypálne. Všetko tu vyvstávalo v tej najdeklamatívnejšej rovine. A s tým súvisí aj výsledné hodnotenie - v niektorých momentoch veľmi netradičná, v iných až príliš cudzia a v ďalších zas až príliš konvenčná, doslovná a banálna žánrovka. (21.10.2021)

Krásné anime. Režisér Makoto Shinkai už tradičně předvádí neuvěřitelnou vizuální podívanou dovedenou do nejmenšího detailu. Opět jsou zde obsaženy jeho oblíbené prvky jako čarokrásné ztvárnění oblohy, oblaků, deště, krajiny, hry světel a stínů. A samozřejmě vlaků! Těmi je Makoto doslova posedlý :-) K tomu se přidává originální, romanticky a melancholicky laděný fantasy příběh, zasazený do moderní metropole Tokia. Nebudu zde (jako někteří jiní komentující) porovnávat s předchozími filmy pana režiséra, ale drozhodně doporučím, abyste se na ně také podívali :-) Všechny mají společného jmenovatele a tím je nádherná animace propletená s poetickým příběhem. Všechny jsou doslovným pohlazením po duši, i když mnohdy hrají na dosti smutnou notu. (15.04.2020)

3 roky dozadu ma Makoto Šinkai ohromil svojim filmom "Your Name". Vzal si tému, ktorú sme poznali a zaobalil ju v niečom úplne unikátnom. A vďaka tomu absolútne zažiaril a patril v mojich očiach medzi absolútne highlighty japonského filmového anime. Už len z toho titulu bolo "Weathering With You" jedným z mojich najočakávanejších filmov na rok 2020 (Viem, že vyšiel už roku 2019, no dôležité pre mňa je, kedy si ho môžem pozrieť ja.) a dnes som konečne film mohol vidieť. A po dopozeraní som mal pocit, že išlo o skutočne vynikajúci filmový počin, no nemyslím si, že by ma upútal rovnako ako jeho predchodca. Sú tu určité elementy, ktoré mi úplne nepasovali, no k tomu sa dostaneme. V prvom rade si povedzme plusy filmu. A najvýraznejšie tu pre mňa vychádzajú animácie. Úprimne. Pozrite sa na ten film. Je tu obrovský cit pre detail. Tokyo vyzerá nádherne a pôsobí realisticky. Keď Hodako dostane v McDonalde svoj Big-Mac, tak som vnútorne mal pocit, že vyzerá úplne ako z reklamy. Nádherný, farebný a plný života. Scénky s počasím sú vždy perfektne zvládnuté. Vizuálne je na čo sa pozerať a efekty sú krásne. Takže v tomto smere film vysoko oceňujem. Vedľajšie postavy sú podľa mňa tiež veľmi dobré. Hodakov šéf Keisuke je mi sympatický a rovnako aj jeho asistentka Natsumi. Hinin mladší brat Nagi mal dobré momentky. Takže v tomto smere som spokojný. Hlavní hrdinovia sú okey, no nevedel som si k nim asi vybudovať také veľké puto, ako by film chcel, aby sme si vybudovali. Neviem. Mám pocit, že o Hodakovi sme toho moc nevedeli a nerozumel som dokopy jeho dôvodom, prečo sa nechcel vrátiť domov. Ušiel do Tokya, no dokopy nič viac o jeho histórii nevieme. Nepoznáme jeho vzťahy s rodinou, jeho dôvody ani nič. Hina je na tom o niečo lepšie. Dozvieme sa trošku niečo z jej minulosti a páči sa mi jej optimizmus, no jej rola vo filme je dokopy len tá, že slúži ako láska pre Hodaka. Každopádne jej schopnosti sú super a keď bude scénka na hotelovej izbe, tie animácie s tým súvisiace rovnako. Na druhú stranu ale mohli byť hlavní hrdinovia zaujímavejší. Film však pre mňa najviac zlyháva v jednom dôležitom elemente a tým je tá story ohľadom polície. Nemám pocit, že to veľa pridáva, zdržuje to film a kladie nám to zbytočné prekážky. Toto nebolo pre film potrebné. Mňa osobne to nebavilo. Asi som dal svoje očakávania vysoko na tento film, alebo mi ranný film "I Want To Eat Your Pancreas" ponúkol niečo viac. Každopádne napriek tomu, že ide o silný film a môžem odporúčať na zhliadnutie, nie som vnútorne tak nadšený, ako som si myslel, že budem. Hodnotenie: B+ (09.05.2020)

Je mi líto, že to musím říct, ale nejnovější Shinkaiův počin mě nezaujal tak, jak jsem si původně sliboval. Samozřejmě filmu nechybí originální zápletka a litry, opravdu ohromné litry deště. Tento oblíbený prvek, jenž je typický pro prakticky všechny Shinkaiovky, zde funguje ale reverzně - když prší, věci jsou v pohodě, ale jakmile přestane a vysvitne slunko, všechno je zkrátka špatně. Vizuální stránka výtečná, jen jsem si všímal, že i zde se přesto občas šetřilo - přelet nad nočním Tokiem byl dost odfláklý a neunikly mi ani statické detaily - nehybná světla vozidel na silnicích. Na to, že se jinak využívala klasická 2D animace a vše se hýbalo, mě i tyto malé detaily, jichž si normální člověk nevšimne, dost vyváděly z míry. Největší škoda je, že jsem si nedokázal udělat za skoro celé dvě hodiny k úhlavním postavám silnější vztah a zejména u vyvrcholení mi bylo prakticky jedno, co s nimi bude. Děj příliš sázel na fantastičnost spojenou s romantikou a od dost dobrého úvodu, kde se hrdina potýkal s realistickými problémy uprchlíka, upustil od jakékoliv snahy o větší logiku, nebo aspoň promyšlenější děj. Ano, třeba Zahrada slov pojednávala vyloženě o romantice a ničem jiném, ale tuto stránku vystavěla dokonale (a taky tam lilo jak z konve). Tady? Mišmaš, u jakého jsem nevěděl, na co se opravdu soustředit. Na celkem zajímavé osudy vedlejších postav? Na divně se rozvíjející vztah těch úhlavních? Nebo na tu fantasmagorii pojednávající o dešťové kněžce? To, co mě nejvíc zajímalo, jsem se stejně nedozvěděl - třeba důvod, proč skutečně hlavní hrdina utekl z domova, co přesně mu na jeho starém životě vadilo. Akorát jsem doufal, že se přinejmenším dočkám zajímavého závěru. A dočkal, jen trochu jinak, než bych si býval myslel. Kimi no na wa to zkrátka ani zdaleka nepřekonalo a myslím, že na tento snímek i přes jeho veškerou snahu navodit silné emoce brzy zapomenu. Tak snad se mi příště mistr Shinkai trefí líp do noty! (19.04.2021)