The Sopranos
Sopranovci
VOD (1)
Série(6) / Epizody(86)
Obsahy(1)
Americký dramatický televizní seriál The Sopranos, který získal celou řadu prestižních cen, vzešel z tvůrčí dílny Davida Chase a byl natočen v původní produkci HBO. Vypráví o mafiánském bossovi z New Jersey Tonym Sopranovi, který musí čelit celé řadě těžkostí ve snaze vyvážit svůj často konfliktní soukromý život s prací pro zločineckou organizaci, jíž stojí v čele. Hvězdami seriálu jsou James Gandolfini (Tony Soprano), Lorraine Braccová (terapeutka dr. Jennifer Melfiová), Edie Falcová (Sopranova manželka Carmela), Michael Imperioli (Tonyho synovec Christopher), Dominic Chianese (strýc Junior) a další. Seriál se na HBO v USA vysílal od ledna 1999 do června 2007, měl šest sérií a 86 epizod. Byl také uveden v dalších zemích. Vanity Fair jej nazval „největším dílem popkultury naší doby“. Seriál díky brilantnímu uměleckému zpracování nastavil vysoko laťku svým následovníkům a prorazil cestu mnoha dalším úspěšným televizním seriálům. Získal celou řadu cen, včetně 21 ocenění Emmy a pěti Zlatých glóbů, a stal se předmětem mnoha analýz i parodií. (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (241)
Beton. James Gandolfini spolu s mnoha neskutečně talentovanými herci pod taktovkou mnoha výjimečných režisérů v čele s tvůrcem seriálu, Davidem Chasem, vytvořili pomník, který bude jednou pro vždy připomínat filmovým a televizním kritikům a teoretikům, že televize není ve srovnání s filmem podřadným médiem, ale naopak disponuje možnostmi, které film nemá a nikdy mít nebude. To, že The Sopranos z fleku neprohlásím za nejlepší seriál všech dob můžu vysvětlit prakticky jen mou léty nabytou opatrností a nikterak velkými sympatiemi k mafiánskému žánru jako takovém. The Sopranos jsou ovšem mnohem víc, než jen další mafiánskou historkou, roztáhnutou na desítky a desítky hodin. Jsou epickou freskou, portrétem dnešní americké rodiny, sondou do několika oblastí sociální problematiky, jsou inteligentní zábavou na dlouhé večery, jsou k dokonalosti dovedeným souborem jedinečných postav. Zde je pět z mých nemilejších, i když nelze než nezamilovat si všechny ostatní, do jednoho nezapomenutelné... 5. :Johnny "Sack" Sacramoni . Kdo z vás si aspoň na chvilku nepřál, aby byl Bossem, o kterém seriál vypráví on? Aspoň na chvíli. Naprosto důstojný Tonyho protihráč a přítel v jedné osobě. 4.: Livia Soprano. TAK dokonalá postava. Herecký minimalismus dovedený do naprosté dokonalosti. Tonyho nenáviděná, milovaná matka byla mou druhou nejmilejší postavou, dokud byla na scéně. Z dlouhodobější hlediska ji však předběhli ještě tihle dva. 3.:Corrado "Junior" Soprano. Možná vůbec nejnezapomenutelnější role seriálu. Od první chvilky, kdy se ozval jeho bass a zpoza obřích černých brýlí zajiskřily oči to byl můj hrdina. Nutno dodat, čím byl senilnější, tím byl lepší a víc mě dojímal. 2.: Carmela Soprano. Jistě, všichni víme, že to byla JEHO show. Ale to, co předvedla Edie Falco za těch šest (a půl) sezón na televizní obrazovce Galdolfiniho portrét dostihuje snad ve všech ohledech. Ultimátní zobrazení Matky a Manželky, Ženy, kterou by chtěl (měl by chtít) po svém boku každý muž. Ne-za-po-me-nu-te-ná. 1.: Anthony "Tony" Soprano. Jak říká jeden můj oblíbený pisálek: "Nuff´said." Takže tak. Prosím o prominutí všechny ostatní esa seriálu - problematického Christophera, stabilního Silvia, infantilního Paulieho, ujetého Ralphieho a ambiciózního Richieho, dobráckého Bobbyho, Pussyho a holky - valleygirl Adrianu, nesnesitelnou Janice nebo pragmatickou Ro. Jo a chcete někdo debatovat o nejlepším ukončení série v televizní historii? Ta scéna podkreslená sklatbou Don´t stop believing trumfne cokoli, s čím příjdete. http://www.youtube.com/watch?v=rnT7nYbCSvM. Střih. A tma. Nezapomenu... 100% ()
New Jersey. Psychiatři. Rodina. Striptérky. Cosa Nostra nebo Comorra. Odpad (ten opravdový). Made in HBO. Smekám klobouček. Svět se dělí na ty, kdo už viděli celou italskou ságu a na ty kdo ji teprve uvidí. Doporučuji každému, i po těch letech má v dnešní době co dát, ale pro příznivce tohoto žánru povinnost. James Gandolfini se pro tu roli prostě narodil. ()
The Sopranos je další seriál z produkce HBO, který řádně klame tělem. Není totiž tak docela o mafii, jak se o něm povídá, ale o jednom mafiánovi a jeho životě v rodině a v "rodině." To z něj tvoří docela tvrdý a nepřístupný oříšek, protože kdo čeká akci, mafiánské intriky, agenty, práskání, šokující twisty a obchod s drogami, ten se nedočká (respektive dočká, ale ne bezprostředně, naopak v rámci desítek hodin sledování), a na druhou stranu ten, kdo má rád life-like dramata o obyčejném žití, bude mít zřejmě velký problém se ztotožnit s kteroukoli ze svérázných postaviček Sopranovic italskoamerické katolické rodiny, která žije podle docela jiných hodnot než běžný český divák (tolerantní liberálka Meadow je se svými názory a životními postoji prakticky za černou ovci). Tím spíš proto, že takových devadesát procent mužského osazenstva jsou nesnesitelná hovada, počínaje hlavním hrdinou Tonym, přes Corrada, Christophera, Paulieho a Silvia, Tonyho synem AJem konče. Navíc i těch zbylých deset procent (Bobby Bacala, řekněme) se občas zachová tak, že musí hlavou kroutit každý, a dvě ženské se těm nesnesitelným chlapům minimálně vyrovnají (schválně jestli si tipnete, hm? Samozřejmě mluvím o Livii a Janice Sopranových). Ač ve skutečném životě byste v jejich přítomnosti rádi určitě nebyli a zřejmě byste většinu nejradši zabili, sledovat je na obrazovce se vám může dostat hluboko pod kůži, protože všechny ty postavy jsou výborně napsané a z velké části skvěle zahrané (nelze nevyzdvihnout přesného Jamese Gandolfiniho v roli Tonyho a dokonalou Edie Falco v roli jeho manželky Carmely), a osudy téhle rodiny a "rodiny" jsou vzhledem k tématu nepopiratelně zajímavé. Upřímně řečeno ale mnohem víc chápu ty, kteří po prvních pár dílech dávají jednu hvězdu, než ty, co už po prvním dávají pět. On totiž první díl sám o sobě skutečně nefunguje, vlastně ani celá první série. The Sopranos jsou běh na dlouhou trať, co odměňuje trpělivé a o přízeň netrpělivých stejně nemá zájem. Ve změti desítek rozkošných a rozkošně otravných postaviček rozehrává na pozadí mafiánského života pomalým tempem zajímavé životní osudy prostřednictvím přirozených interakcí jejich osobností (za všechny pár mých oblíbených, Carmela, Dr. Melfi (chemie mezi Lorraine Bracco a Gandolfinim je neuvěřitelná), Adriana, Vito, Johnny Sack) svým nekonvenčním způsobem a kašle na nepsaná pravidla moderních seriálů. Díky takovému pojetí se z prvních několika řad seriálu prakticky stává docela husté síto, kterým projde zřejmě jen docela malé procento diváků. Většina, která odpadne, těm to bude jedno. A menšina, která vydrží, ti tvoří fanclub tohohle seriálu. I mně osobně trvalo velice dlouho se do světa Sopranových dostat, ale ve výsledku skutečně šahali po těch nejvyšších metách. 90% ()
V mnoha směrech revoluční seriál. Revoluční v přístupu k psychologii mafianskejch postav, revoluční svojí kvalitou na tehdejší dobu a revoluční svojí komplexností. Charakter Tonyho Soparna jenž poskytl životní roli Jamesi Gandolfinimu je jednou z nejpozoruhodnějších postav, co sem zatim v kinematografii viděl, psychologie a vývoj postavy jsou rozpracovány do nejmenších detailů. Ovšem dalším pilířem úspěchu seriálu je skvělost a rozmanitost vedlejších postav, které fungovaly v průběhu seriálu povětšinou dokonale. Potřeba je zmínit i výbornej soundtrack, kterej servíruje klasiku za klasikou ze všech žánrů americký hudby. V neposlední řadě je seriál skvělým oknem, skrze který můžeme sledovat dobovou atmosféru a a vývoj v letech 99-07, jak skrze zmíňenej soundtrack, tak taky přes módu a účesy etc., který se měnily takřka každej rok. Taky skrze dialogy, který záměrně reflektujou ikonický momenty jednotlivejch let, zejména kultovní filmy který vycházely, politický dění apod. Nejlíp se však ta proměna sleduje skrze tehdejší neuvěřitelně rychlej technologickej vývoj, od prvních mobilů ve tvaru vysílaček k těm mrňavejm, od krychlovejch televizí k placatejm, skrze desingy aut apod. Hlavním mínusem serialu je nekonzistentní kvalita. Občasný slabší díly, nebo momenty, který mi přišly šitý horkou jehlou, kazí celkovej dojem. Určitě kultovní záležitost, která naplňuje podstatu formátu seriálu, tzn běží pomalejším tempem a detailně zachycuje a rozebírá všechny aspekty děje. 90% ()
Galerie (744)
Zajímavosti (59)
- Tony Sirico, který hrál oblíbenou postavu Paulieho, byl v 70. letech členem skutečného gangu Colombo crime family. Byl celkem 28. zatčen. Například za přepadení klubu nebo držení střelné zbraně. Když bral roli Paulieho, dal si jako podmínku, že jeho postava nebude v průběhu seriálu donášet policii. (don corleone)
- Epizoda je věnována režisérovi Johnu T. Pattersonovi (1940-2005), který se kromě 13 epizod Rodiny Sopránů posadil na režisérskou stoličku u seriálů jako MacGyver (od r. 1985), Kriminálka Las Vegas (od r. 2000) nebo Zákon a pořádek (od r. 1990). (Sony1994)
- Tony Soprano (James Gandolfini) nosí zlaté hodinky Rolex Day - Date. (Liqid)
Související novinky
Zemřel herec Burt Young
Ve věku třiaosmdesáti let odešel americký na Oscara nominovaný herec Burt Young, mnohým fanouškům známý zejména svou rolí Paulieho Pennina z populární série filmů o Rockym Balboovi. Deníku New York… (více)
Miguel Sapochnik opouští Rod draka
Režisér Miguel Sapochnik, mimo jiné tvůrce nejlépe hodnocených epizod Hry o trůny, se původně do světa Západozemí vracet nechtěl. Museli ho nakonec přemlouvat scenárista Ryan Condal a autor předlohy… (více)
Zemřel Peter Bogdanovich
V prvních dnech nového roku přichází smutná zpráva pro celý svět filmu. Ve věku 82 let zemřel americký režisér, scenárista, herec, producent, filmový kritik, historik a v prvé řadě cinefil, Peter… (více)
Sylvester Stallone míří do televize
Herec Sylvester Stallone, jehož Rocky v roce 1976 vyhrál Oscara, a který má za sebou role v komiksových blockbusterech Strážci Galaxie Vol. 2 a Sebevražedný oddíl a čerstvě dotočil i čtvrté… (více)
Nikdy jsem se o tento seriál nezajímal, nevěděl jsem o co jde. Vždycky, když to v TV běželo, myslel jsem si, že je to nějaká blbost pro ženský v domácnosti, jako Rodinná pouta. Když jsem se dozvěděl, o co jde, stejně mě ten seriál nijak zvlášť nelákal, protože zas až tak moc nemusím italskomafiánskou tématiku. Až když jsem se dozvěděl o smrti Jamese Gandolfiniho a o tom, že je to seriál z produkce HBO, až když jsem si přečetl komentář od Toma Riddla, řekl jsem si, že tomu šanci musím dát. A přesně, jak píše Tom Riddle, několik prvních dílů je velmi obtížných. Těžko se do seriálu dostává. Nevíte pořádně, kdo je kdo v rozsáhlé mafiánské famílii a když už to víte, není se s kým pořádně ztotožnit, protože jsou tu všude totální krávy, pokrytci, ale v prvé řadě hajzlové, kteří mohou mít v očích diváka nějaké sympatie, ale každou chvíli udělají něco, nad čím zůstává rozum stát. Ale už někdy před půlkou první série (zhruba od dílu College) jsem se do toho zažral jako do máločeho a musím říct, že je to seriál, který člověku tak trochu pozmění náhled na život i na svět. Je komplexní, zajímavě protidivácký, odvážný, hluboký a místy i splňuje taková ta klasická kritéria o napínavosti, akci a podobných věcech. Ty jsou však až na druhé koleji. V prvé řadě je to seriál o tom vnitřním pohledu do problematiky, o nevyzpytatelných a nejednoznačných postavách, o různorodých životních prioritách, o všudypřítomném strachu a nejistotě, o hloubání nad lidským konáním a nad lidskou existencí, o tom, že víte, že autoři jsou schopni udělat s jakoukoliv postavou cokoliv. I třeba to, že její osud a vliv na hlavní dění naprosto vyšumí a vy vlastně vůbec nechápete, proč tam ta postava byla. Přesně jak to bývá i v životě. Je to mnohovrstevnaté dílo přesně po vzoru Umberta Eca, kde si i ten nejpovrchnejší divák nalezne to své, ale pro ty hloubavější se nachází mnoho věcí v dalších vrstvách. Ale ne všechno se mi líbilo. V průběhu seriálu mě poněkud nudila či iritovala přílišná míra repetetivnosti všeho, ačkoliv je mi jasné, že to přesně bylo prostředkem k vytvoření oné mafiánksé rutiny; sezení u dr. Melfi, věčné objímání, pohřby, děvky, hazardní hry, neopodstatněná agrese a tak dále. Přestože Rodina Sopránů nemá klesající tendenci (spíše naopak, od, dle mého názoru, lehkého výkyvu v druhé a třetí sérii, šplhá až do konce stále vzhůru), je to možná seriál až zbytečně roztahaný a nemůžu se zbavit po dosledování dojmu, že se většina těch nejzajímavějších věcí stala spíš až ke konci. Ačkoliv jistě bez základu by závěr nebyl tak působivý. Seriál je to také poměrně předvídatelný. Téměř u každé postavy, která má zemřít, to víte, nebo alespoň tušíte, několik dílů předem. Protože až na absolutní výjimky, všichni, kdo zemřít mají, taky bez větších problémů skutečně zemřou. Autoři jsou ale čas od času schopni solidních překvapení. A to nejen ve vraždách, ale i ve vypravěčském stylu samotném. Vrcholem je jedenáctý díl páté série, která je surrealstickou extází, jež je narozdíl od čistě surrealistikých děl silná v tom, že tato je zabalená do jinak reálného světa, ve kterém jsme předtím pět sérií fungovali. Třešničkou na dortu celého seriálu je závěr. Mojí první reakcí bylo totální zklamání, čím víc nad tím ale přemýšlím, tím si víc myslím, že to lépe ani udělat nešlo. Je to přesně v duchu celého seriálu, je to přesně v duchu deprese a bezúčelnosti lidského života, o kterém celý seriál je a mnoho epizod před závěrem do oné finální scény směřuje. Rodina Sopránů je masivní a vyčerpávající dílo, které si žádalo vyčerpávající komentář. Je to výborný seriál, na němž oceňuji to, jak hází divákovi klacky pod nohy, ale přesto, i já jsem divák, a některé klacky způsobují, že asi nikdy nebudu mít Soprány tak rád, jako jiné seriálové rodiny. () (méně) (více)