Eastie Boys

Po všech stránkách mnohem méně promakané, než Pelíšky, mnohem civilnější, ale také pravdivější, TAKHLE to v řadě ohledů opravdu bylo. Pár scének je opravdu excelentních (přednáška vietnamské mladé soudružky o imperialismu, velkej mejdan, návštěva z Drážďan u tří ZÁPADNÍCH televizních programů). Ve druhé polovině si bohužel snímek začne klást nevímjaké cíle, rozebíhá se do řady fádních námětů ("nečekaná" kolaborace kamaráda se Stasi) a to ho zabíjí, protože na větší než komorní rozsah není plánován ani dovybaven (co ten trapný pokus o muzikál? A proč tu "sexy" scénu přesně ve stylu východních milostných scének odsud podsud?). Těsně nad průměrem pro mne tenhle sympatický pokus udržuje všudypřítomný etický apel. A je třeba hodně ocenit, že se v celém průběhu snaží vyhnout nabízejícím se klišé, které by realitu přetavily do humorné nadsázky říznuté crazy scénkami, protože ten komunismus byla přece hlavně sranda (Skutečně?!). Tak, jak to mohou vidět v Pelíškách ti později narození. (28.01.2010)

Víte, že Drážďany díky své poloze v ďolíku byly snad jediné velké východoněmecké město, které nechytalo západní televizi a tamní obyvatelé byli tak pokládáni za balíky a "město nevědomých"? Poznáte podle akcentu Sasíka od Berlíňáka? Jestli ne, tak vězte, že spousta dalších drobností vám určitě unikla. Není to sice žádné veledílo, tváří se to hodně televizně, ale tahle komedie si na nic nehraje a o to víc může jako exkurz k dederákům pobavit. Jinak malá reakce na ten nesmysl, co napsal Abdul, německou sebereflereflexi jim můžeme závidět, protože na rozdíl od té naší se nesestává pouze z podobných "Pelíšků". (02.05.2007)

Film mi přišel vcelku průměrný, i když poslední půlhodina byla dobrá. O hodně víc se mi ale líbila novela Thomase Brussiga Na kratším konci ulice, která je podle mě geniální. Zvláštností je, že Brussig nejprve napsal scénář k filmu a až potom se rozhodl námět upravit, rozšířit a zpracovat do novely. Trochu nechápu kritiku filmu i samotného Brussiga za glorifikaci a zkreslování (zkrášlování) časů DDR, myslím že je řečeno jasně, že léta dospívání jsou ta nejkrásnější, ať už je prožíváte kdekoli na světě. „Vzpomínky jsou pro člověka příliš velkým zdrojem blaženosti, než aby mohly věrně zachytit minulost. (…) Vytrvale uskutečňují zázrak smíření s minulostí, veškerá zášť vyprchává a měkký závoj nostalgie se snáší na všechno, co člověk kdysi vnímal ostře a bolestně.“ I když v závěrečné scéně tance v ulicích s pohraničníkem hrajícím na samopal jako na kytaru to tvůrci možná trochu přehnali. (24.05.2012)

Dospívající Micha se svou partou obývá Sluneční ulici. Převážná část se jí nachází ve zdí odděleném západním Berlíně, leč Micha měl tu smůlu a zůstal na jejím kratším, šedesátimetrovém a nádavkem východním konci. Denně přicházejí na vyhlídkovou plošinu nad zdí Zápaďáci, aby si "Dederoňáky" prohlédli zblízka a mohli se jim pošklebovat. Micha ale zachovává dekórum a prožívá svoje mládí jako každý správný puberťák-posílá milostná psaníčka, stydí se za svou nevšední rodinku, poflakuje se s partou kamarádů po venku a experimentuje s návykovými látkami-leč k sehnání byly jen bylinky pro astmatiky... Třešničkami jsou komediální postavy typu otravný policista, neurotický stýček, který co chvíli něco pašuje přes hranici a další. Líbil se mi i otevřený konec, takový snový a správně odvázaný-k filmu tohoto typu se hodil. Mimochodem: knížka Thomase Brussiga je ještě lepší ;) (07.06.2006)

Jedna hvězdička z úcty k naší němčinářce z Mnichova,která nám pustila film místo výuky, rád bych hodnotil odpadem, protože jak popsal Siegmund, opravdu dělat si legraci z nečoho co takto ve skutečnosti nikdy nevypadalo nebylo vtipný, herci přehrávali, nebyli vtipný ani trochu, celkem vydařeně zobrazeno retro,ale to je asi tak všechno. S českýma filmama bych vůbec nesrovnával, není důvod. (28.06.2013)