1917

Hozená rukavice všem kameramanům a řemeslně jeden z nejlepších filmů všech dob. Podobně jako třeba v Titanicu James Cameron, i tady Sam Mendes pracuje mistrovsky s výpravou a vizuálními efekty, které nejsou "na efekt", ale nenápadně tvoří příběh (resp. jsou jeho nedílnou součástí) a pomáhají ho v klíčových scénách ještě umocňovat. Dechberoucí práce se zvukem a celkově kulervoucí cutting-edge filmařina pro milovníky dokonalého řemesla, kteří nutně k uspokojení diváckých fantazií nepotřebují ultra sofistikovaný příběh, či scenáristické veletoče. Tady je totiž nenajdete. Ovšem na druhou stranu, kolik existuje filmů natočených na jeden záběr beze střihů ? (21.03.2020)

Technická stránka dechberoucí, logicky děravé a ve vztahu k historickým reáliím ne příliš věrohodné. Přesto hodnotím vysoko, zážitek je to silný, i když opět, spoléhající především na technické provedení. Nejlepší je první třetina a závěr, prostředek ve městě a s ženou a dítětem sice sám o sobě špatný není, nehodí se ale ke zbytku a upřímně řečeno se nehodí do roku 1917, je to trochu umělá snaha tvůrců dostat do filmu další emočně vypjatou scénu a zužitkovat to mléko. George MacKay si rozhodně zaslouží pochavu za nepochybně i fyzicky náročné natáčení. (13.02.2020)

Dva vojáci se proplétají zmateným labyrintem zákopů, vystrkují hlavu a vydávají se mrtvou krajinou kamsi... A já je jenom nesleduji, kdepak, já jdu s nimi, přesně takový mám pocit, když se přistihnu, jak se v sedadle instinktivně krčím a jak se snažím vidět víc než kolik mi film právě ukazuje. Protože jsem si takřka jistý, že tam za tím horizontem něco nebo někdo číhá, a mám strach. Takže i když bych na 1917 mohl najít nějakou mušku, ten zážitek, který mi pánové Mendes, Deakins a Newman zprostředkovali, ten zážitek je nade vše. Zpracování filmu bere dech (spíše než Zachraňte vojína Ryana se mi vybavovalo Gallipoli) a velký podíl na tom mají i herci a jejich nesmírně autentické emoce a vyděšené tváře. Po Dunkerku další válečný snímek s klasicky pojatou zápletkou a originálním zpracováním, ze kterého se podle mě rychle stane klasika. (13.02.2020)

Do kina vyrazím tak 2x do roka, dobre si rozmyslím, na čo idem a voľba padla jednoznačne na 1917. Počul som samé chvály o výnimočnom prístupe kamery a môžem to potvrdiť. Keď niečo podobné predviedol B. DePalma vo filme Hadie oči, asi 8-minútová úvodná scéna s N. Cageom, tak sa chvála od kritikov len tak hrnula. Odvtedy sme to videli viackrát, ale až Sam Mendes takto prerozprával takmer celý film. Sledujeme len dvojicu hrdinov a to po celý čas, bez prestrihov, kde by nám ukazovali, čo plánuje druhá strana, ich veliteľ..., jednoducho ktokoľvek. Kameru majú pred sebou, alebo za chrbtom , sme stále s nimi a putujeme vizuálne úžasne zničenou, blatistou a nebezpečnou krajinou, zničeným mestom, zákopom...Zásadný zvrat v prvej tretine filmu mi dosť vadil, mohol si ho nechať na neskôr, bol by o dosť emocionálne silnejší. Tento film však nieje o silných emóciách. Je to prehliadka zničenej krajiny a osudov ľudí, ktorí v nej uviazli. Toto Mendes preniesol na plátno dokonale. Čo chýbalo k dokonalosti? Scéna s guľomentným hniezdom, prípadne plyn...90%. (18.02.2020)

Po technické stránce, zejména co se kamery týče, je 1917 opravdovou lahůdkou. Natáčení zdánlivě na jeden záběr kamery diváka snad ještě více vtáhne do děje, do války. Příběhově není tento počin něčím inovativním, ale přesto dobře funguje, čas u něj rychle plyne a čas na nudu tu vskutku není. Jeden z momentů ve filmu byl pro mě překvapivý (abych nespoileroval, tak jen upřesním - scéna po pádu letadla) a přijde mi skoro až neuvěřitelný, byť stát se může, a ve válce obzvlášť, cokoliv. Už před několika lety jsem si v některém ze svých komentářů povzdechl, že se točí velmi málo snímků z období první světové války. Jsem velice rád, že Mendes připravil takovýto počin, který se rozhodně zařadí mezi moje největší filmové zážitky roku 2022. (27.04.2022)