1917

Na počátku byla výzva, po ní přišlo čarování.. Počin dvojice Mendes, Deakins, čerpající z Weirova Gallipoli a držící se technikou natáčení Hitchcockova Provazu, brilantně zrcadlí skutečnost, že v každé válce vládne forma nad obsahem. Od stromu po strom skrz peklo nikoho, kolem sinalých tváří, z nichž odchází život a přes těla, z kterých už dávno vyprchal. Absence bitevní vřavy dodává na působivosti, protože strach je vždycky živen budoucností, nikoliv okamžikem přítomnosti.. Jedna věc mně ale neštymuje. Proč rozkaz k zastavení útoku neshodili nad svým postavením z letadla, což mimochodem bylo během 1. světové války běžnou praxí? Nebo to alespoň mohli zkusit s Kropenatým Jimem.. (27.01.2020)

Úvodní třetina oplývá natolik strhující energií a nábojem, že něco takového pamatuji naposledy u posledního Šíleného Maxe. Žene to vpřed, nápad střídá nápad, nevíte zda více obdivovat technickou stránku, mizanscénu či nezaostávající obsah a... A nevyhnutelně následuje upadnutí tempa. Jakkoli technické mistrovství zůstává, tak čím více se to proměňuje ve variaci na Jdi a dívej se, tím odtažitější a navzdory "jakože jednozáběrové celistvosti" epizodičtější to je. Nakonec se to rozpadne ve slet výjevů zcela; někdy nebývale působivých, někdy viděných, někdy poněkud kolovrátkových. Být výjevů o pár více či méně; je to jedno. Cesta (fyzická i niterní) hrdiny/diváka by byla nemlich shodná. Špatné ani nudné to není ani na moment. Pouze to již nikdy není tak dobré jako zpočátku. Což u je u zážitkového filmu problém. Nejedná se tedy přímo o vítězství formy nad obsahem, ale je to tomu nebezpečně blízko, ne že ne. Ovšem s ohledem na to, na jaké über-úrovni ta forma je, by se i tak nejednalo o zápor. (17.02.2020)

Film, který uchvacuje do té míry, do jaké divák rozumí jeho pojetí a co vše je s tím spojené. Dějově ničím nevybočující klasika, herecky v rámci hlavních rolí ne přímo špatné, ale zaměnitelné. Protože v rámci válečných filmů nic výjimečného 1917 nenabízí, je to vlastně jen o tom, že divák "hlídá" scénu a baví se tím, jak musí herec v určitou chvíli být na určitém místě a nepodělat to. A přirozeně nejvíce ocení výstupy známějších jmen, z nichž mě osobně přišel nejpamátnější Andrew Scott. Současně jde o dost významný příspěvek do diskuze, jak lze akci a napětí ne/tvořit střihem (a že ten film rozhodně, navzdory jeho absenci, napínavý je). Olivier Megaton by si měl 1917 pouštět každý večer před spaním. Já se na něj určitě rád znovu podívám, ale mám pocit, že hlavně pro kontrolu záběrů, než kvůli filmařskému zážitku jako takovému. (29.01.2020)

V Zachraňte poručíka Blejka aneb Na západní frontě až narkoleptický klid omrdala forma obsah do prdele. A tak sledujeme novátorsky natočené, kulisně absolutně vypiplané, dynamicky pokamerované a čvachtavě ozvučené dvouhodinové brodění bahnem někde mezi Merdeville a Haute Chattelieur. Prostě taková virtuální, krok za krokem procházka šrapnely rozjebanou krajinkou Lotrinska, omotanou ostnáčem a plnou roztomile hnijících mrtvol. Kdyby to hobití putování z Prdelína do Horních Pičovic sem tam okořenili nějakou pořádnou zákopovou sekanou a hudbu nechali na Lemmym, mohl to být film rocku. Takhle se jedná jen o autentickou a sugestivní skoroprudu s nádherným Mendézovým fakáčem v podobě kůl kamea chcíplého Válečného koně. 3,4989254785. (21.01.2020)

Působivý výlet válečnou Francií. Mám rád tyhle filmy, kde hrdina jde a na každé zastávce se mu dějí zvláštní věci. Na mě asi nejvíc zapůsobil zpěv před útokem a příchod vojáka v nočním městečku. Malé role známých ksichtů jsou fajn, konec emocionální, hudba super a jednozáběrové frajeřiny bych si asi ani nevšiml, kdyby se to všude nepsalo. Beru to jako důkaz, že ten film je prostě dobrej a vtáhnul mě. (23.05.2020)