Můj přítel Monk

Jeden z mála detektivních seriálů, který v televizi s potěšením sleduji. Ač je chování hlavní postavy místy mírně cringy a v reálu by mě konfrontace s tímto člověkem dokázala vytočit, na plátně jsem si tohoto vysoce inteligentního, leč prostého člověka s mnoha problémy skutečně zamiloval. Neviděl jsem sice všechny díly, ale ty které ano, byly vždy velice zajímavé a vyšetřování nápadité. (01.11.2021)

Zdá se mi, že se Američané pokoušejí inovovat jejich smysl pro humor a berou si zdárný příklad z Britské scény. Hlavní hrdina je totiž jednoduše řečeno magor. Tak jak by to řekl Lister při pohledu na Arnolda Rimmera, který si vše očividně zapisuje do svého notesu. Pan Monk je totiž puntičkář, který mi svým chováním v jistém smyslu připomíná Columba. Jak se chová, jak dedukuje samotné případy. Jakoby mu z oka vypadl a možná právě proto ho mám tak rád. Sice bych s ním nevydržel ani minutu, ale občas se na něj s radostí podívám. Seriáloví tvůrci konečně pochopili, že seriál dělá na oblíbenosti důrazná a respektovaná postava, o kterou jen tak někdo nezakopne. Pan Monk ani do budoucna dle mého názoru takovýto problém určitě mít nebude. (8/10) (04.11.2007)

Ze všech detektivů můj nejoblíbenější, no a vlastně jedinej, na kterýho se pořádně dívám. Chytrej jak Sherlock, osobitej jak nikdo jinej, vtipnej svým chováním a je to prostě skvělá a originální seriálová postava, minimálně na úrovni Dr. House, akorát že vtipnější. A hlavně svůj. Jo, jednotlivy epizody většinou jedou podle podobnyho schématu - zločin, vyšetřování, zápletka, rozluštění. Ale to vubec nevadi - hlavni je, jak se děj sune a jak Monk dělá ty svoje excesy a to rozuzlení dycky stojí za to. A ten Monkův úsměv, když na to přijde. Nebo zoufalost z toho, že na to už zase přišel. Jak o něm všichni kolem řikaj: je to dar. A jak řiká on sám: a taky prokletí. Ale ani bez dalších postav by to nebylo ono - kapitán Stottlemeyer a jeho pravá ruka poručík Randy Disher (kterej tam je tak trochu za pakoša), to sou taky dobři týpci a hýřej dobrejma hláškama. Koho nedostane první série, asi už ho nedostanou ani další. Ale mě dostala, je to borec! A dostala mě i druhá, která jede po stejné koleji, ale to je dobře. Nic, co bych na tom měnil. Ve třetí sérii dojde překvapivě k výměně ošetřovatelky (ta původní herečka prej chtěla zvýšit plat, ale místo toho jí dali padáka), ale Monk zůstává a baví skvěle. Čtvrtá sérka už ničím moc nepřekvapí, ale to neznamená, že Monk není skvělej a originální detektiv a že to má pořád stejny grády, i když člověk už tak nějak podvědomě ví, kdo je asi tak hlavní podezdřelej a jakou měl motivaci a proč je na některy detaily kladenej nenápadnej důraz. Je to totiž asi nějakej důkaz... Série 5 a furt jedeme to samy, osvědčeny. Toť vše. Stejně tak šestá, pořád tak nějak stejně, ale taky se u toho pořád stejně bavim a směju. Hlavně poslední dva díly mě dostaly docela hodněkrát. Po sedmé sérii si říkám, že už mě tam nemá co překvapit. Člověk si na Monkovy problémy tak nějak zvykl a už mu to všechno u něho přijde normální. I ty absurdní situace, do kterejch se často dostane, jsou od scénáristů už docela ohrany. Po celkovém uvážení, až skouknu i poslední sérii, se rozhodnu, jestli hodnocení nesnížím... Nesnížím. Sice to byla pořád stejná kvalita, ale je mi líto snížit hodnocení seriálu, kterej je podceňovanej na úroveň béčkovejch seriálů typu "co díl, to případ". Po zralém uvážení ale musím střízlivě přiznat, že postava pana Monka ztratila od začátku do konce svou úroveň a naopak Randy mě svou blbostí rozesmíval víc a víc. V podstatě se jedná o průměrnej seriál, ale já pro něho mám asi tak nějak slabost. (20.06.2009)

Pro mě jeden z nejzábavnějších a nejzajímavějších detektivních seriálů první dekády 21. století. Rozhodně zajímavější podívaná, poměrně i klasická, kde se případy řeší dedukcí a nikoliv hypertechnickými udělátky, jako tomu je u různých Kriminálek. Vždy když série zabředává do stereotypu, objeví se epizoda, která experimentuje se zaběhlými zvyky (což by se asi Monkovi nelíbilo) a koho omrzí Sharona, tak ta je také obměněna podezřele podobnou náhradnicí. Dobrá znělka, dobří herci, dobré scénáře (ve většině případů) a velice elegantní a hlavně důstojné zakončení série, dále mě utvrzující v tom, že nejlépe se série/seriály končí pomocí písně. (06.02.2006)

Frajerovi se objevují psychické poruchy v rychlejším tempu, než Bartošový, což je co říci. Sherlock Holmes dnešní Ameriky. Místo houslí a kokainu relaxuje neurolem a prozacem. Watsona mu pleje zběhlá zdravuška, paní domácí však nemá. K čemu, když na jakýkoliv cizí dotek sých věcí reaguje jako koťátko na zásah plamenometem. Valí bulvy, kroutí se, prská, ječí, omdlí. V libovolném pořadí. (10.05.2012)