1. část: Rue (S01E09)

Ač to není příliš v módě, musím připustit chybu. V komentáři k seriálu jsem vyjádřil přesvědčení, že to co je jeho nejsilnějším sdělením, je de facto tvůrčí omyl, nikoli záměr. Tento "konverzační speciál" dává jednoznačně najevo, že tomu tak není. Vím, že každý druhý dnes trpí "poruchami koncentrace", ale kdo udrží pozornost déle než 5 minut, měl by tomu dát šanci, dialogy jsou napsány vysloveně nad očekávání a rozhodně nejsou primárně jen o závislosti, viz Stanto (gratuluji) nebo jackalsc (asi bych se raději držel svého top 10). (05.04.2021)

Syrová hodinovka o drogách, vztazích, Bohu a Nike. Ale na konci je světlo. Trocha světla v tomhle jinak temném tunelu. Není to jenom o tom, že Ali promlouvá do duše Rue a naslouchá jí. Ali promlouvá a naslouchá i těm, kteří jsou v podobné situaci jako Rue a jenom se na tuhle epizodu dívají prostřednictvím HBO. Hodně citlivě vystavěný speciál. (06.12.2020)

"Rue. You're high." "Uh. I feel like you're not listening to what I'm saying." "Rue, I don't think you're listening to what you're saying." "That's physically impossible." ________ Pandemie koronaviru umožnila tatínkovi seriálu Samu Levinsonovi ukázat, že dokáže 'Euforii' přenést do jakékoliv kreativní polohy. Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere, říká se – a proto jako pomyslný prolog k nadcházející druhé sérii HBO a A24 vypustily do světa dvě speciální epizody, které na minimalistickém měřítku ilustrují komplexní studii charakterů Rue a Jules. A právě první z nich překvapí tím, že má na klasické formální parametry 'Euforie' velmi netradiční námět, poněvadž je koncipovaná jako komorní dialog mezi Rue a jejím mentorem Alim, jejichž osudy mají jedno společné pojítko – a tou je závislost na drogách. Nečekejte ale nic velkýho – v jedné místní restauraci za štědrovečerní noci spolu Zendaya a Colman Domingo kecaj o všem možným, filozofují o tom že život je nelítostná kurva která místo potěšení nabízí jen trápení, a polemizují nad tím, kolik klacků jim kdekdo hodil pod nohy. A právě v tom tkví ono kouzlo. V tý obyčejný všednosti, nárazu do reality, a zdrcujícím závěru. Víc takových epizod, prosím. ________ "Ali, I don't believe in God." "Guess what. God doesn't give a fuck if you believe in him. He believes in you." (10.01.2022)

Rue, sklamaná odchodom veľkej stredoškolskej lásky Jules do veľkomesta, sa vráti zase k drogám. V dobre "našľahanej" nálade sa vyberie na vianočné palacinky a džús do reštiky s jej drogovým tútorom z Abstinujúcich narkomanov. Ten hneď vidí, že nie je triezva. Začne rozhovor, ktorý trvá do konca epizódy. Mladá urazená tvrdohlavosť, kombinovaná s pocitom prekuknutia zlého sveta vs. trpké životné pády i drobné vzostupy 50. ročného bývalého narkomana a pasáka. Vďaka prestupu na islam, teda vďaka upnutiu sa k viere, prestal brať drogy. Epizóda sa nevyhne klasickým klišé (co bolí to přebolí), ale niekedy na depresie, bolesti a závislosti iné, ako prosté klišé nezaberá. Napriek tomu, že ide o celý čas o rozhovor v klasickom americkom bare s červenými koženkovými/ koženými sedačkami čo obvykle príliš nemusím ako ústrednú tému celého filmu (alebo seriálovej epizódy), prekvapivo to celé zbehlo rýchlo. Ani som nemusel čumieť na hodinky, že koľko ostáva do konca. S ukončením I. série seriálu Eufória som bol spokojný po ôsmich častiach. Nepotreboval som doplnky. Nerátal som s dielmi naviac. Napriek tomu naťahovacia epizóda nevadila. Nedosahuje kvalít zvyšku série, ale nadpriemer. (26.03.2021)

My Dinner with Ali (aluze, víme). Šoklo mě (výrazivo má za cíl ukázat, že i já držím prst na tepu doby), kterak se speciál(y) oproti předešlým (jak je co nejlépe přiblížit? frenetickým, těkavým, kompulzivním, hyperaktivním) epizodám zklidnil, přestal klouzat po povrchu (to není výtka), prohloubil svůj zájem o postavy. Rejstřík formálních (ev. stylových) postupů tohohle díla (totiž Euforie) je snad bezlimitní. V ten moment jsem se do tohoto seriálu opětovně zaláskoval. (28.03.2021)