Jáma

Deti radi opustené budovy. Prísľub pokladov ukrytých v ruinách láka k preskúmaniu zóny, z neznámych dôvodov zavrhnutej svetom dospelých. Adrenalínovým bonusom v zanechaných priestoroch s opadávajúcou omietkou a prefukujúcim vetrom pomedzi škrípajúce zvyšky okeníc sú pivnice. S vôňou plesniviny, obklopené vlhkom, tmou a nepomenovateľným tajomstvom tvoria protiklad k obilným zlatožltým lánom zvlnenej pahorkatiny južného Talianska. Jama prekrytá vlnitým plechom tu zároveň symbolizuje nazeranie z priestoru detstva vymedzeného žiarou slnka a jasom rodičovskej opatery do temnejšej dospelosti. Okrem zodpovednosti tam vládnu dušu zožierajúce, no málokedy sa plniace prísľuby hmotnej slávy, nezriedka vykupované zneužívaním ostatných. Pokiaľ ostal film v rovine zobrazenia spontánneho a často neuvedomele krutého detského správania, šmrncnutý záhadou v tmavej jame, bolo to fajn. Od momentu objasňovania úloh dospelých až po patetický záver sa to ale zvrtlo do viac-menej štandardizovaného príbehového produktu o neohrozenom detskom hrdinovi, postaviacom sa svojvôli veľkých s povinným záverečným morálnym apelom v podtexte o neubližovaní deťom. 65% (29.07.2008)

Hrejivé podobenstvo o morálnom vývoji na prahu mladosti, kedy stále ešte detskými očami nazeráme priamo do sveta dospelých. Do sveta po ktorom prirodzene túžime, zároveň mu ešte nie celkom rozumieme. Dokážeme ho už vážiť, ale rovnako tak sme pripravení aj na nejaký ten kompromis. Našťastie sme zatiaľ nestratili kontakt so šírim svetom fantázie, počúvame jej odkaz a dokážeme sa - kým nám ona ešte stále kryje chrbát - odhodlať k rozhodnutiam. ...No a nakoniec (a to hlavne) je Nemám strach príbehom o potrebe odvahy ako jednej zo základných cností. Nie však iba o prostom zápase so strachom z neznámeho, ale o odvahe nepoľaviť a vzoprieť sa tomu, s čím v tom inak úžasom svete (dospelých) nesúhlasíme. ********* A nakoľko tu máme čo dočinenia s neobvykle zrozumiteľným, no predsa len silne poetickým, do výrečných metafór zabaleným a akoby z pohľadu detských očí vyrozprávaným príbehom, sú akékoľvek výčitky ohľadne gýčovitosti, nereálnosti, naivity či malej uveriteľnosti nevďačné a krátkozraké. Tento výlet do sveta polozabudnutých spomienok na úžasné dobrodružstvá totiž ponúka vzácne očisťujúci zážitok a je len na nás, koľko z jeho čírosti prijmeme. Aj kvapka z toho môže znamenať veľa, preto neváhajte a skúste. (04.04.2006)

No dobre, druhá polovica nebola až taká vzletná ako prvá. Ale pre mňa vďaka kamere, hudbe a výbornému hereckému obsadeniu (deti aj dospelí) stále nadpriemerné chlapčenské dobrodružstvo z jedného horúceho talianskeho leta. Voňala naprieč ním pšenica a nebezpečenstvo. Po pôsobivej, miestami až hororovej prvej trištvrte hodine sú karty odhalené, ale i tak mi to pripomenulo moje obľúbené filmy „Zvodná krása“ a „Malena“. (19.05.2006)

Příběh je rozhodně zajímavý, navíc kolem poloviny obohacen zvratem, skýtajícím potenciál pro napínavou psychologickou hru. Tvůrci ale jako by nevěděli, co s danou látkou dělat - dál nezaujatě zabírají zlaté lány polí, budují hezkou letní atmosféru a zpříjemňují den kvalitním hudebním doprovodem. No a drama zůstává sedět doma. Jáma nevyvolá žádné výrazné pohnutky, pouze nasadí do mysli léto, příběh nechává mimochodem plynout, nevzruší, nenutí diváka nervózně čekat, co se odehraje v příští chvíli; nenutí ho s někým cítit, někomu fandit, nevykresluje zajímavé psychologické profily. Prostě pomalu plyne a ukazuje příjemné obrázky. Ještě že je děj zajímavý sám o sobě a pozornost jakž takž udrží až do velmi povedeného konce. Potom titulky a nic. Pokud film takového žánru a tématu nevyvolá žádné emoce, dojmy, pocity, asi je někde něco špatně. Hezky vypadat a vlastnit hezký příběh vždycky nestačí. (08.05.2008)

Úchvatný film který mě naprosto pohltil. Příběh chlapce a jeho kamarádů odehrávající se na Sicilském venkově 80- tých let minulého století. Střet dětského světa se světem dospělých a jeho problémy. Na krásném jihu Evropy se odehraje příběh plný emocí, vášní, ale také poetiky. Skvělá režie, kamera i herci, hlavně v dětských rolích. A také ta nádherná a podmanivá hudba, až cítím ten žár sálajícího slunce. Pro mě nejlepší italský film posledních let. (25.01.2008)