Letec

Pokud je Letec něčím především, pak dokonalou ukázku vrcholného Hollywoodu, toho Hollywoodu, který Hughes pomáhal ve dvacátých letech svými smělými vizemi budovat. Je to precizně naplněné žánrové schéma, které nabízí jak dechberoucí špektákl, tak skvělou dramatickou filmařinu. Nelze nepochválit famózní kameru, skvěle začleněné triky, perfektní dobovou muziku, která všemu dává styl a atmosféru. Příběh Howarda Hughese není jen osobním dramatem, ale i velkolepou a výpravnou podívanou, v níž vás některé scény přiškrtí po „hollywoodsku“ do sedačky a nenechají vás vydechnout (skvostně natočené vzdušné sekvence opravdu stojí za to). Co je ale mnohem důležitější – každá část slouží monumentálnímu celku a monumentalita celku nezastiňuje osobní a nepříliš idealizovanou osobní rovinu. Hughesova osobnost je středobod, kolem kterého se vše spektakulární točí, ne naopak. Toho si na Martinu Scorsesem cením. Nepodlehl velkému tématu a pokusil se jít pod povrch. Neidealizoval, ale pokusil se podat příběh jednoho z fascinujících nositelů lidské imaginace a touhy létat (obrazně i doslovně) ve všech odstínech. Z místa, kde jsem seděl, se jednoznačně zdálo, že uspěl. Letec je opravdu nádherným exemplářem životopisného velkofilmu ve vším oslnivém lesku. Na bídu tentokrát místo nezbylo... Těch pár minut, které má film navíc, lze považovat za dědičnou chorobu. A slabší Loganův scénář dokázal Scorsese bohatě vyvážit svou precizní režií. (12.02.2005)

Scénář: John Logan .. Protentokrát Scorsese zase bez Oscara. Ale svým způsobem je to i dobře, dostat jej za Letce se mi nezdálo zrovna nejvhodnější. Podle mě byl nejblíže s Mafiány, ten film považuji za vrchol jeho tvorby.. Snad natočí ještě něco ohromujícího, protože kdyby odešel do věčné síně slávy bez Oscara, byl by to jeden z mála tvůrců nedoceněných oním plešounem.. I když na druhou stranu nám opravdovým fanouškům Martyho to zas tolik nevadí, že? Hlavní je pro mě zážitek a nějaká cena až druhotná. Tím pádem, že Letec je zase zážitek, snad jen scénář je trochu nedotažený.. Po řemeslné stránce je určitě na co koukat, výprava je úchvatná. Stejně tak výkon DiCapria a Blanchett. A zákulisí Hollywoodu, to je tedy síla ať už to dobové nebo i to dnešní.. Ale dokonalý Letec není - jako by parafráze s Howard Hughesem. Velká škoda a „jen“ 80%. (28.02.2005)

Skoro tříhodinový epos o Howardovi Hughesovi, o kterém jsem doteď moc nevěděl a jsem rád, že jsem konečně dohnal, co jsem měl zkouknout. Při tak dlouhé stopáži je jasné, že občas tempo poleví a na jeden zátah je to smrťák, celkově jsem byl ale z filmu velmi spokojen a z DiCapriovo tvorby mi chybí už jenom minimum...80% (07.12.2015)

Jsou to spíš takové 4,5* protože je to opravdu moc dlouhý. Ale líbila se mi vizuální stránka všechno je takové barevné a scény s letedlama jsou naprosto úchvatné. Herci jsou super (pořád nechápu jak někdo může buzerovat DiCapria že neumí hrát) a nejvíc mě dostalo že i v úplně malých roličkách se objevují takové kádry jako Jude Law nebo Willem Dafoe. Jsem opravdu velice zvědav na Million dollar baby, protože k tomuhle filmu by se Oscar za režii a film hodil moc hezky. (19.04.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)