Balada o Cable Hogueovi

Velmi zvláštní western, kde se moc nestřílí ani nepije, zato se tam zpívá! Ano, velmi zvláštní western s nádechem grotesknosti a komična. Někdy se daří, jindy ne. Melancholická atmosféra a stesk nad něčím, co se už nikdy nevrátí, jsou dobře demonstrovány v závěru, kdy tam začnou místo dostavníků jezdit auta. Robards je dobrý, Stevens je taková zvláštní femme fatale, navíc jí zpěv moc nesedí. Warner je ale výborný, úžasně zvrhlý reverend, nejvtipnější postava celého filmu. Vtipné hlášky, dobré výkony, jistá režie, originální střih, na druhou stranu pomalé tempo, dlouhá stopáž, místy hluché momenty. Pro mě lepší průměr. (28.01.2009)

Balada o Cable Hogueovi ma mimochodom v mnohých veciach naprosto zázračným spôsobom prekvapila, a to už len z toho prostého hľadiska, že sa režisér tentoraz vyhýba priamemu zobrazovaniu explicitného násilia, čo by v predchádzajúcej Divokej bande, absolútne nepripadalo do úvahy, pričom toto veľké nadšenie vari dlho nepotrvá, keďže hneď v tom nasledujúcom počine sa opäť vráti do starých koľají, a tak si môžem aspoň teraz naplno vychutnávať tento, vskutku, celkom ojedinelý zjav, ktorý mi i napriek tejto absencii, pomerne veľmi často vytieral zrak. Treba tiež podotknúť i to, že to „násilie”, prezentované, či už predtým, alebo potom, je zakaždým opodstatnené, čiže tým pádom nie je samoúčelné. Radšej prejdem k tomu, čo ma aktuálne oslovilo. V prvom rade to je obsadenie. Film sa totižto nazýva podľa protagonistu, ktorého stelesnil charizmatický americký herec Jason Robards, áno, jednoznačne na jeho pleciach spočíva celá ťarcha tohto filmu, o tom niet žiadnych pochýb, ale zase na druhej strane mu väčšinou zručne sekundoval, iný herec s dostatočnou charizmou, Brit David Warner, ktorého, snáď to môžem konečne prezradiť, trochu skazená postava „reverenda”, Joshui Duncana Sloanea, je totižto nezabudnuteľnou perličkou scenáristickej fantázie, a to konkrétne s niekoľkými kultovými scénami, na ktoré len tak rýchlo nezabudnem. A predsa by som mal tiež niečo spomenúť i o deji. Totiž, Cable Hogue bude zo začiatku priamo konfrontovaný s dvomi najväčšími rivalmi, ktorí ho nielenže ponechajú kdesi uprostred arizonskej púšte, ale aby toho ešte nebolo zrovna málo, tak nemá ani žiadnu vodu na pitie, ktorá je v tomto prostredí tak extrémne nevyhnutná. Samozrejme, že Hogue nájde východisko z tejto nepriaznivej situácie, ktoré mu zároveň otvorí dvere do podnikateľských sfér, či dokonca aj privábi k atraktívnej žene, ale najmä popri týchto všetkých súvislostiach, i hĺbkovo premýšľa, kedy znovu natrafí na týchto dvoch kreténov... PS : „A na samý koniec iba doplním, že film vyžaduje mimoriadne tolerantného a v podstate i vnímavého diváka, pretože má pomalšie tempo, a tak niektorá, priam špecifická kategória divákov, by sa práve kvôli tomuto faktu, mohla začať výraznejšie nudiť, či nebodaj by ani vonkoncom nebola schopná, (do)pozerať snímok až do konca...?! Mám značné obavy, že ...” (01.09.2022)

V rámci Peckinpahovej nadupanej a krvou pretekajúcej kinematografie vcelku príjemné osvieženie. Na rozdiel od Pata Garretta či Divokej Bandy je tu však konflikt medzi starým a nastupujúcim Západom a jeho následná demýtizácia nepekne doslovná a výpoveď o to lacnejšia. Úsmevný príbeh starnúceho zálesáka sa pokojne mohol skončiť inak a nemyslím si, že by to bolo prekážalo. (20.06.2006)

Zajímavý a rozhodně dobře natočený snímek, podávající Divoký západ velmi příjemným, humorným, kapku melancholickým a každopádně mile lidským způsobem. Jason Robards jako sebevědomý samotář, který dosáhl svého amerického snu, se své ústřední role zhostil na výbornou a jím prezentovaný Západ představuje zase něco jiného, než to, na jsme si u obvyklé westernové podívané zvykli. Peckinpah si možná trochu zaexperimentoval, ale podařilo se mu natočit snímek, který zaujme jeho extrémní fanoušky i ostatní diváky. A dalším velkým plus je milostný příběh, který je velmi originální, nepříliš romantický a tak jaksi ze života. (25.07.2006)

Je jen málo filmů, které jsou zároveň tak příjemné, s lehkým nádechem melancholična, ale na druhou stranu mají hlavní postavu tak nepříjemnou a asimpatickou, blbou a i přes relativně nízký věk s propukající senilitidou, kterou se marně snaží zamaskovat nadhledem, jenže to nefunguje. Vážně si nepamatuji, kdy se mi takhle moc hlavní protagonista nelíbil, snad jen při koulení v Columbine. Přitom většina vedlejších postav je zábavná a mnohem raděj bych viděl víc času s nimi, než Cable Hugem (erotomaniakální kněz, sličná štětka) a jelikož ani délka není příliš milosrdná, zůstává průměr, leč sympatický. (11.12.2015)