Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
The Wild Bunch je western, který mě zklamal. Po hodnocení na IMDb (kde se snímek drží nějaký ten pátek v TOP 250 filmů) a zde, kde momentálních 85 % je taky hodně skvělé hodnocení, jsem čekal, že po dlouhé době uvidím pořádný western. Bohužel, viděl jsem film, který měl skvělý začátek a parádní konec. Vše mezitím byla jen nudná výplň, která mě nedokázala ničím zaujmout či přikovat k obrazovce. Oceňuju Samův reálný (?) pohled na tehdejší divoký západ, ale když už bych se chtěl někdy podívat na "špinavý" western, zvolil bych si raději Eastwoodův snímek Unforgiven. Po dlouhé době jedna klasika, která mě zklamala. 50 %. ()
„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % ()
Přestřelky jsou na svoji dobu skutečně okouzlující. Děj se mi zdá docela komplikovaný a vzhledem k tomu, že jsem místy usínal, jsem se v něm brutálně ztrácel. Pravděpodobně jsem film ani nepochopil a bohužel nemám sebemenší chuť jej vidět znovu. Odnesl jsem si z něj pouze fakt, že ty nejhnusnější kurvy jsou v Mexiku. Muži té doby museli být skutečně velmi zoufalí, nebo v neustálém alkoholickém opojení. Pravděpodobně obojí. Přestřelek je ve filmu sice hned několik, ale většinu pasáže ovládlo nekonečné žvanění. Lepší 1*. ()
Skvostný úvod, geniální závěr. To mezi tím je spíš průměr, ale výsledek je i tak na pět hvězdiček. Může za to především dechberoucí finále, kdy se divoká banda pustí do otevřeného a beznadějného boje proti celé armádě zlotřilých Mexikánů. Wild Bunch a Bonnie & Clyde patří k nejnásilnějším a nejkrvavějším filmům, jaké byly do té doby natočeny. Oba končí zpomalenými záběry dříve nevídaných masakrů, ovšem Peckinpah dovedl nápad Arthura Penna ad extremum, a dokonale výstižný pojem "krvavý balet" byl na světě... Wild Bunch, Bonnie & Clyde, Easy Rider či Night Of The Living Dead jsou svým novým, vpravdě revolučním pohledem na filmové násilí asi nejvlivnějšími snímky 60.let. ()
Peckinpahův výpravný a velkolepý majstrštyk (dějem částečně parafrázující příběh Pata Garretta a Billyho Kida, jenž Peckinpah o pár let později také skvěle zfilmoval), který vás chytne hned úvodním masakrem (ten finální už spadá do sféry vrcholného diváckého prožitku) a pustí až při závěrečných titulcích. Drsné, špinavé, nekompromisní, morálně velmi nejednoznačné, hodně realistické a hlavně sugestivní. Jeden z nejlepších westernů všech dob. 90 % ()
Galerie (197)
Photo © Warner Bros.
Zajímavosti (57)
- Do popredia filmu patria témy ako starnutie, priateľstvo, vernosť, zrada a sklamanie. (vander19)
- Samu Peckinpahovi se tak nelíbilo napodobení skutečné střelby, že na štáb nakonec zařval, "To není to, co chci! To není to, co chci!", popadl opravdický revolver, vystřelil do nedaleké zdi a vyštěkl: "Takhle chci, aby to vypadalo!" (džanik)
- Rozpočet se navýšil z původních 3,5 miliónů dolarů na 6, počet natáčecích dnů ze 70 na 81. (džanik)
Reklama