Frasier

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Můj vůbec nejoblíbenější seriál. Přesně takhle by měl sitcom vypadat. Humor je tady inteligentní a obloukem se vyhýbá vtipům typu The Nanny. Přitom můžete vypnout a prostě si užívat k popukání vtipních momentů a dialogů které vám Frasier nabízí. Dodatek: Nedávno jsem si taky uvědomila, že ve Frasierovi jsou i momenty nad, kterými jsem se zamyslela a řekla si tak to je teda pravda (např. slyšeli jste už o Lupi Valaz?). V žádném jiném seriálu jsem neslyšela tak dobře formulované životní pravdy (tohle slovní spojení zní hrozně pardon). A kromě toho jsou tu i skvělý herci. Taky jsem chtěla říct, že humoru ve Frasierovi si musíte přijít na chuť a po zhlédnutí 3 dílů se vám to nepodaří. Je prostě nejlepší. TAK (09.05.2010)

Toto je asi prvý americký sitcom, ktorý som ochotná reálne zakceptovať. Typ humoru medzi pôžitkárskymi bratmi psychiatrami je naozaj vysoko intelektuálny a nesnaží sa ním len byť, ako je to u tuctov ďalších z dielne amíkov. Škoda len, že je to také rozťahané, no v tomto prípade to znamená viac zábavy, bez obmedzených a nezmyselných dialógov. A obrovské plus pre skutočne vydarený slovenský dabing. (25.06.2013)

Nikdy som nevidela Cheers, ale keď na Markíze začali vysielať Frasiera tak som vedela, že to bude láska. Nedávno som si znova pozrela tento seriál a zistila som, že veľa scén mi utkvelo v pamäti, a tiež mi utkvelo aj to ako sme to cez prázdniny v noci pozerali so sestrou a strašne sa smiali nad dialógmi a komickými situáciami, ktorých je tam nespočetne. Našou najobľúbenejšiou postavou však bol pes Eddie. (mojej sestre to vydržalo až doteraz) U mňa sa to zmenilo a strašne sympatizujem s Nilesom, ktorého hral David Hyde Pierce. Presne viem aké je to byť v koži toho mladšieho súrodenca. Tento seriál je druhý po MASH-i, na ktorý sa dokážem pozerať znova a znova. (23.08.2011)

Dobu, kdy jsem poprvé viděla Frasiera, si pamatuji dodnes. Psal se červenec 2001 a mé desetileté já při přepínání programů náhodou narazilo na jakýsi seriál o lehce snobském psychiatrovi ze Seattlu. Ještě toho večera jsem se do Frasiera zamilovala a ještě toho večera začal i můj nekonečný boj s ostatními rodinnými příslušníky, kteří by náhodou v době, kdy v televizi Frasier běžel, chtěli sledovat cokoliv jiného. Tato úchylka mi vydržela po mnoho dalších letních nocí a táhne se vlastně až dodnes, byť se v době, kdy tento komentář přepisuju, píše již rok 2011 a první cifru mého věku nahradila dvojka. Proč však Frasiera tak zbožňuju, pro mě za ty roky zůstalo vždy částečně záhadou. Komediální seriály mě nikdy nebavily; dokonce i Přátelé nebo Simpsonovi mě minuli bez zájmu. Ze všech sitcomů, které mi kdy prošly rukama, si tak jen Frasiera pouštím sama s radostí. Možná to tedy není jen humor, čím je pro mě Frasier tak speciální. Možná za to může i fakt, že pro mě tento seriál vyniká svou pozoruhodnou lidskostí. Zapomeňte na všechny trapasy hlavního hrdiny; i když se při sledování směju od začátku do konce, ta uvěřitelnost všech postav a situací je zvláštně podmanivá. Ano, do vrstvy obyvatel, jejíž největší frustrací je křeslo neladící se zbytkem interiéru, asi většina diváků patřit nebude, ale nic to nemění na tom, že jsem v Kelseym Grammerovi na rozdíl od herců v jiných komediálních seriálech nikdy neviděla jen herce hrajícího svou výstřední roli, ale skutečnou postavu. Zatímco většina sitcomů zkrátka vsází na efektní, vyhrocené postavičky, kterým za dva roky dojde šťáva, Frasier nabízí jistou nadčasovost, příběh, mentální vývoj i rozvoj, radost i smutek. Není proto s podivem, že Kelsey svého hrdinu vydržel hrát soustavně více jak dvacet let (déle než kdy jaký jiný herec hrál jinou roli) a přitom měl stále co nabídnout. Dr Frasier Crane je v mých očích jednoduše jedna z toho mála postav, které jsou věčné, a kdyby se Grammer v sedmdesáti rozhodl natočit ještě jednu řadu, mohla by i ta pod vedením správných scénáristů dopadnout na výbornou. Málokterý seriál mě za srdce chytl jako tento. "Goodnight, Seattle, we love you!" (30.01.2006)