Cruella

[VIDĚNO 4.6.] "They say there are five stages of grief. Denial, anger, bargaining, depression, and acceptance. Well I'd like to add one more. Revenge." ______ Šalí mne snad zrak, anebo snad britská odnož myšackého proto-fašistického monopolu Disney Studios natočila neskutečně stylovou punk rockovou žánrovku? Nejde totiž o takovou tu klasickou disneyovskou rozprávku, na níž jsme regulérně a zcela nepředpojatě zvyklí - tedy sterilní derivát či recyklát některého z námětů původních animáků, jehož účelem je z diváků vyždímat co největší haldu chechtáků. Tohle u 'Cruelly' zásadně neplatí, protože jde o snímek, který má srdíčko, glanc, a osobitou svéráznost, a je na to náležitě hrdý.... Craig Gillespie totiž natočil brilantní, punkově pojatý a excesivně tragikomický origin story jednoho z nejikoničtějších disneyovských záporáků. A jak zde v komentářový sekci mimochodem trefně poznamenal jeden z uživatelů: kdyby mi někdo řekl, že 'Cruellu' režíroval Edgar Wright anebo Tim Burton, sežral bych mu to i s navijákem. Nejen z tohoto důvodu je nutno brát snímek s optimálním nadhledem - páč s šílenými vizuálními gagy, excentrickými nápady, multižánrovou tonalitou a absurdním britským humorem se zde ani zdaleka nešetří. Mezi výraznou kvantu superlativ určitě patří i fakt, že je snímek neobyčejně sympatický svou komorní přízemností, extravagantní stylizací, a ostentativní snahou o inovaci a originalitu, kterou si užijí spíš dospělí, než děti a adolescenti - 'Cruella' tak chtě nechtě (míněno v pozitivním smyslu slova) v divácích evokuje rebelii vůči korporativnímu disneyovskýmu megalomanství a infantilní dětinskosti, a doslova se tak vymyká všemu, čím je mašinérie pod taktovkou Mickey Mouse tak notoricky známa a právoplatně osočována. Snímek je to svérázný, emancipační, konceptuálně diverzifikovaný, a nehorázně atraktivní svou dynamikou. Neodmyslitelnou složkou je však výborný soundtrack plný kultovních rockových šlágrů - hotová pastva pro uši každýho fanouška starý školy - který svou unikátní libozvučností společně s vizuální estetikou a celkově vzatou teatrálností příběhu tvoří fantastickou formální synergii. Samozřejmě nelze ani opomenout genius loci Londýna let sedmdesátých, jímž zrovna zmítá popkulturní vlna glamrockový obsese a anarchismu - a nejen díky těmto specifickým aspektům mi 'Cruella' tak neuvěřitelně sedla.... Kolem a kolem tak jde o jednu z nejvíce opulentních módních manifestací jíž lze zaznamenat na poli filmu, takže Zlatej plešoun za kostýmy je jasnej. Emma Thompson sice zestárla, což ale neplatí pro její herecký šarm v roli úhlavní záporačky. No a oscarová femme fatale Emma Stone - která se perfektně chopila sociopatické a groteskně zlomyslné antihrdinky Cruelly (o jejím britském přízvuku nemluvě) je naprosto k sežrání 🖤🤍 ...... Upřímně jsem nečekal, že někdy budu pět takový chvály na hranou disneyovskou reimaginaci - naposledy se tak stalo u melancholického dramatu 'Kryštůfek Robin' (pocta kulturnímu dědictví Medvídka Pú) - přeci jen je 'Cruella' ve svý narativní struktuře v podstatě klasický hořkosladký příběh o pomstě, z něhož ovšem plyne nečekaně inspirativní ponaučení: někdy stačí štěstí, a mnohdy zase sympatie pro ďábla. Takže neváhejte na tuhle hitovku vyrazit do kina - lepší ódu na anarcho-feminismus a boj proti establishmentu delší dobu neuvidíte. ______ [VERDIKT: 85 dalmatinů ze 100] (01.08.2021) (méně) (více)