Sedmá pečeť

Hodina a půl Bergmana? To zavání svižným myšlenkovým obohacením v neubíjejícím čase, ale ouha, táhne se to šíleně, film mě úspěšně přepínal do úsporného režimu apatie, jak to dokáže jen Tarkovskij, Kurosawa a teď vím, že i Bergman. Filozofický a náboženský obsah je sice neoddiskutovatelný a dobrá, uznám, že i kvalitní, navíc musím ocenit i přirozenost a ladnost s jakou zajímavé otázky vyplývají na povrch, ale osobně jsem si to vůbec neužil a film ve mě svou zvláštní nezáživností a nudností ani nevzbouzel chuť myslet. Zkrátka pokud přemýšlení o bohu, tak Poslední pokušení Krista a pokud rozjímání o smrti, tak raději Lásku a smrt. 5/10 (17.02.2009)

Ó, tak tohle zobrazení Smrti bylo opravdu velmi působivé! Viděl jsem už různé smrtky, bánší, šinigami, dokonce i Brada Pitta coby smrťáka a ještě mnoho dalšího, ale že by hrála Smrt šachy stejně skvěle jako Garri Kasparov, to jsem teda ještě neviděl. Ono to možná může znít na první pohled vtipně, že by smrtka hrála šachy, ale Bergmanovi se postavu Smrti povedlo vykreslit na plátno jako ne úplně děsivou, ale ani nikterak směšnou bytost. Je to spíše taková záhadná osobnost, která tady hraje prim svou působivostí. Bohužel, právě její působivost mi zabránila dát pátou hvězdu. Tím nechci říct, že bych celou dobu bažil jen po její přítomnosti na plátně, nedejbože že by mě příběh křižáka hledajícího pravdu o životě a smrti a postav kolem něj nezajímal, ale rozhodně jsem filmem nebyl tak ovlivněn, jak jsem očekával. Čekal jsem zkrátka trochu více těch filozofickoexistenčních otázek a větší nutkání zapojit se do tamního bádání s hrdinou, zkrátka něco, co jsem zažil například u Stalkera. Nejspíš tomu ublížila relativně krátká stopáž, která by možná ve formě dvou hodin byla tak optimální. Každopádně mě nepochopte tak, že bych byl s filmem nespokojen, to vůbec. Možná vyznívám trochu kriticky, ale je to jen menší vada, kvůli které dávám téhle klasice silnější 4*. (09.06.2012)

Vynikajúca filmárčina, skvelý námet i záver. Bohužiaľ je to film, ktorý vďaka tomu, že ho kvôli jeho sláve "videl každý", prispel k tomu, že vrcholný stredovek sa stále bežne chápe ako "doba temna". Vôbec tomu tak nebolo, v kláštoroch sa ostošesť prepisovali najrôznejšie rukopisy. A upaľovanie bosoriek? To je špecialita "humanistickej" renesancie, najväčšia hystéria okolo diabla, bosoriek a temných síl vrcholila v čase od polovice 16. do polovice 17. storočia (a ľudia zo severnej Moravy dobre vedia, že to "najlepšie" malo ešte len prísť). Vo filme je tiež viacero viet, ktoré by stredoveký človek jakživ nepovedal, pritom je zjavné, že Bergmanovi išlo o výrazne realistický pohľad na dobu (i keď samozrejme používa svoje metafory a alegórie). Napr. rozhovor o "strašení ľudí" freskou s motívom tanca smrti je nezmyselný, vtedajší človek z takých vecí strach nemal (bežne videl práchnivé mŕtvoly na cestách, napokon to ukazuje aj Siedma pečať), bral to ako racionálnu výzvu k usporiadaniu svojich pozemských záležitostí. Ľudská mentalita sa síce nemení, výrazne sa však v priebehu stáročí mení pohľad na svet (čo sú dve rozdielne veci). Napriek všestranným kvalitám ma Bergmanov kodifikovaný magnum opus vcelku neoslovil tak, ako iné jeho filmy, takže s hodnotením idem mierne dole, aby vynikli jeho skutočné superdiela. (07.07.2018)

Veľmi zaujímavo zrežírovaný film, s vynikajúcimi hereckými výkonmi, zároveň so silnými presahmi do oblasti filozofie, náboženstva. Snaha o dokázanie božskej prítomnosti, hranie šachov so záludnou smrťou, dance macabre a množstvo inotajov a symbolov vytvára snahu o akúsi komplexnú výpoveď o pochybnostiach človeka na Zemi, jeho strádaniach, radostiach i strachu zo smrti. Možno snaha o dokonalosť, podfarbená patetickosťou a chladom nespôsobila moje bezhraničné nadšenie z filmu. Zaiste ide o skvelý a inšpiratívny film, hoci mňa z Bergmannových snímok oslovil menej a to i po druhej návšteve. Diskusiu o pochybnostiach o zdanlivo nespochybniteľnom umeleckom postavení a hodnotení istých diel svetového umenia (lebo autoritami uznávaných a cenených) vyvolalo zhliadnutie práve tohto filmu. (21.10.2004)

Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. (01.08.2009)