Sanitka

Jiří Hubač mě jako tvůrce seriálu baví víc než Jaroslav Dietel. Hubač je akční a dává větší prostor hercům, Dietlovy hrdinové deklamují sáhodlouhé monology... (Dobrý večer, tady Sova. Chtěl jsem vám říct takovou možná maličkost... [o 5 minut později]... nashledanou). Doktor Jandera nekecá, doktor Jandera koná. A od kecání (ale jak úžasně podaného) je tady občas zcela zoufalý ředitel záchranky, který se často musí snažit (útlocitní prominou) uplést z hovna bič... (04.04.2011)

Asi nikdy nepochopím, jak tento seriál může někdo označovat za socialismus propagující dílo! Politicky se mi zdá celkem neutrální, dokonce bych řekl, že objektivní! Prolínání osobních životů a případů zachranářů je mistrné, stejně jako mnohé záchranné akce (snad každý si pamatuje Suchdol), herecké výkony potvrzují, že herce jsme měli (věřím, že stále ještě máme) výborné. Úvodní a závěrečná znělka už se mi jeví jako příliš ohraná, avšak v instrumentální podobě během jednotlivých epizod je skvělá. Předposlední díl patří mezi nejdojemnější. Jsem zvědavý na pokračování - snad to nebude propadák. (10.11.2006)

Já bych to zvedal, rval hodnocení nahoru, podržel jej jako Atlas zemegulu, ale příšernost, kterou ztvárnil nešťastník se jménem Juřička, ta děsivá postava, onen kulturista amatér, hyperufňukaný koňofil a všeobecně vzato nesnesitelný idiot, mi to nedovolí. Jo a ještě mě drtil ten zmatený a poněkud impulsivní pán, co hrál Jardovi Hajzlíkovi fotra. Jméno se mi hledat nechce, pouze přiznávám, že mít toto za otce, dobrovolně se hned po narození běžím přeměnit v humus. Ovšem hudba k seriálu patří mezi nejlepší počiny, které jsem měl v tomto ohledu tu smůlu vyslechnout. Sám seriál se snažil udržet politickou angažovanost v rozumných mantinelech, pročež i dnes může svobodně bloumat po televizních kanálech, aniž by se mi otevírala kunda v kapse. Nebo jak se to říká.....kudla v kase. Tak nějak. ---- Ále, za desátý díl čtvrtá. Zase mám knedlík v krku. Jsem prostě holka, no. (22.12.2012)

"Můj čas, je pouho pouhé prozatím. Můj čas, může říct - já už neplatím. Rád, tak rád bych žil. A mám jen zbytek sil. A času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tíhy mé. Rány mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Boj s časem toužím tentokrát neprohrát. Můj čas - to jsou jen chvilky takové. Můj čas se ocitl v tísni časové. Rád bych zůstal živ. Chci dýchat jako dřív. A čekám dál, že přece ustrneš se nade mnou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tísně mé. Strasti mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Společně můžem tentokrát neprohrát. Až budeš příště v tísni sám kus času svého já ti dám a pomoc tvou ti zítra tím oplatím." (Hudba: Petr a Pavel Orm; Text: Zdeněk Borovec; Spev: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald) ** (11.03.2008)

Jen mě tak napadá - úlitby komunistickému režimu nebyly zločiny proti divákově inteligenci? Jinak, chca nechca, musím hodnocení Sanitky lehce poupravit. Stále platí, že píseň je osmdeátkově hnusná, vyprávění plné patosu a zvláštností, na Hubače dost. Sanitka nemá žádný historický dějový oblouk, nastane v něm vývoj co se týče postav i modernizace samotné záchranné služby, jenže bez zasazení do konkrétních let je to k ničemu. Eva Hudečková a Josef Karlík dost přehrávají, nejhorší je asi pořád zápletka kolem doktora Mádra a to už jsme zpět u úliteb a inteligence. Po těch letech mě ale velmi potěšilo, jak je postava Jandery nejednoznačná - drzý i k tehdejším autoritám, dovolí si vyslovit myšlenku, že nikdo není jen černý, nebo bílý, divák si není jist, jestli je jeho vztah k bývalé milence pouhým přátelstvím a podobně. Na nervy vám jde možná jen jeho připitomělý úsměv, když z něj všichni lámají, proč vlastně k té záchrance chce, přitom i největšímu blbečkovi musí být jasné, že chce zkrátka být u první starosti o pacienta. Otázkou do diskuze je, jestli by se tehdy s touto povahou skutečně dostal tam, kam se dostal jako postava v seriálu. Jinak Režisér Jiří Adamec natočil dříve pár vynikajících věcí i spoustu blbostí (Dlouhá míle, Zkoušky z dospělosti), ale se současnými Cestami domů ze to opravdu nedá srovnat. (09.10.2017)