The Eight Hundred

Rozhodně zajímavá záležitost !  Někomu bude možná připadat ve filmu nereálná existence toho neutrálního území  koncese, ale tak to skutečně bylo. Šhanghaj bylo na tehdejší poměry megaměsto. Svůj velký vliv zde měli Britové, Amíci a Francouzi. Tyto země měly vlivná obchodní centra a z těchto center vznikla Francouzská koncese a mezinárodní britsko-americký setlement. Centra to byl západní svět se svým tehdejším luxusem a koloniálním stylem. Kolem těchto center byla pravá tradiční mnohdy středověká Čína. Chudé domečky, slumy, opravdové lidské mraveniště. V roce 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu a čínské čtvrti Šanghaje velmi rychle dobylo. Koncesí si Japonci nevšímali, protože nechtěli mezinárodní konflikt s mocnostmi. Až po zbabělém útoku na Pearl Harbor, kdy USA a Anglie vyhlásila Japoncům válku se Japíci vrhli i na zbytek Šanghaje. Modří už vědí a nebo ti co četli krásnou knihu J. Ballarda - Říše slunce. Ano tady začíná příběh britského chlapce, který byl i zfilmován pod stejným názvem jako nese kniha. Tento recenzovaný čínský film ale mapuje tu první etapu bojů, kdy z celého města zůstalo v rukou Číňanů už jen dobře opevněné skladiště. Je skutečně absurdní, že si stačilo vynést židličku na nábřeží a sledovat přes vodu v reálu boje mezi odhodlanými obránci a zuřivými Japonci. Docela bych se bál zbloudilých včeliček... Zejména pro obránce musel ten svět na druhé straně vypadat v tomto ohledu jako nějaký surrealistický sen... Čína umí točit slušné filmy to už nám nejednou dokázala. Bojové scény jsou bezchybné i akce. Horší je to s tou asijskou uřvaností plnou slziček, byť tady naštěstí nebyly žádné vzpomínkové flashbacky. Čeho tam bylo ale přesmíru byl patriotismus. Toho tam bylo tolik, že i nejeden soudobý ruský válečný film vedle toho vypadá jak Babicovo vaření.  Čína je teď na koni a tak pochopitelně chrlí tyhle národní snímky utvrzující ulidu národní hrdost a já si říkám proč vlastně ne (samozřejmě v titulcích se nezapomene, že to díky komunistické straně...). I nám by neškodilo natočit pár válečných filmů, ze kterých by bylo zřejmé, že Češi opravdu nejsou národ, který nikdy pořádně nebojoval. Bohuže na to po Marhoulově Tobruku nikdo neměl jak říká Mirek Topolánků gule. Dávám za 3 výstřely z japonského tanku Či-Ha. * * * (24.10.2021)

Jeden z najlepších vojenských filmov posledných rokov, Číňan prekvapil. Shanghai v roku 1937 bol rozdelený na koncesie v ktorých Čínania, Angličania , Nemci a Francúzy mali vlastné teritórium, zákony a ich nedotknuteľnosť ( koncesie boli ukončené dňom bombardovania Pearl Haurbou, t.j cca 7.12.1941). Toto zvláštne postavenie vytvorilo bizardnú situáciu, kedy si cudzinci mohli cez cca 10 m kanál pozrieť v priamom prenose bitku o Sihang Warehouse – poslednú budovu v ktorej odolávali posledné zbytky pozbierancov Čínskej armády proti Japnskej armáde. Tá bola zďaleka najagresívnejšia spomedzi aziatov po stáročia. Na začiatku 19 storočia zaútočili na Kóreu, Thaiwan, Čínu, na hlavu porazili Ruské námorníctvo. Stretávame sa na jednej strane s agresívnym, v bojoch zdokonaleným Japonským vojskom proti pár odhodlaným vojakom a zmesov kadečoho. Záver ukáže, prečo tento vopred prehraný boj mal vplyv na budúcu Čínsku armádu a odpor voči Japoncom- Čínsky roľník sa mení zo zbabelého ustráchanca na vojnového hrdinu. 5*+ (28.12.2020)

Jedním slovem, KRÁSA! Atmosféra Vás vcucne již od samého začátku, kompletně Vás pohltí a nepoleví, až do samého konce. Film nasadí příjemně ubíhající tempo během něhož nás provází snímky rozbombardovaného Šanghaje, krveprolití, utrpení a bolesti. Velmi nádherně zpracované bitvy provází epický soundtrack, který Vás bude nutit pořád zvyšovat hlasitost, až na maximum. Film se točí kolem Japonského útoku na Šanghaj, který je bráněn posledním Čínským regimentem opevněným ve skladišti. Akce je rychlá, brutální a chaotická tak, jak by měla být, leč finále bylo pro mne trochu zklamáním, neboť nebylo tolik epické jak by si film zasloužil. Za mě 95% a Všem doporučuji nešetřit volume!!!! (02.11.2020)

Jakkoliv jsem nakloněn válečným spektálům a nemohu popřít, že tento je skutečně technicky vymazlený, tak ten patos a realismus out of window (použijme nový Grekův koncept vědeckosti, realismu osa Aristotelés-Boll, případně aristotelsko-bollská stupnice) někdy zbytečně maří dosavadní úsilí flimařů. Mluvím o té naprosto nemožné scéně vztyčování vlajky, která stojí desítky mrtvých a raněných. Hudba je někdy působivá a povedená, jindy nemám dobrý pocit z hudební režie (nevhodné motivy pro danou chvíli). Ano je tam heroismus, patos, to vše chápu pro událost obrany šanghajského skladiště roku 1937, kdy oddíl o velikosti brigády odolával celé japonské divizi. Trochu mě však mrzí, že ve všem tom válečném pekle a propagaci semknutí národa, vlasteneckých hodnot se nekonaly žádné postavy a trochu lidský příběh, jsou to jakoby jen omylem útržky a fragmenty. Velkohubá prohlášení z loňska (než film dostala do spárů cenzura), jak to bude epické, a pecka ve stylu Dunkirk jsou mimo. Čína je ještě na sto honů od takového typu filmů, ne vzhledem, ale obsahem. Uvidíme, co letošní filmy na téma 70.výročí korejské války, a Yimou Zhang na to téma chystá svůj film o čínském odstřelovač pro příští rok, bojím, bojím. (07.11.2020)

I dnes jsem věnoval nějaký čas druhé čínsko- japonské válce, ale s tím, že byl včerejší zážitek mnohem mocnější než ten dnešní. Čínští tvůrci totiž tentokrát v oblasti emocionálního ždímání notně přitlačili na pilu, což je opravdu škoda, protože se jinak až překvapivě drželi skutečných událostí. Příběh obrany skladiště proti mnohonásobné japonské převaze byl už sám o sobě skvělým námětem na film, takže mi zbytečné bobtnání scénáře přišlo jako znevažování statečnosti těchto nesporných čínských hrdinů. Snímek také ukázal v pravém světle , že tehdejší obránci demokracie změnili svůj původní postoj z nevměšování se (Asie) v pozdější přímou zradu svých spojenců (Evropa). (21.01.2022)