Pianista

Život obyčajných ľudí počas vojny v uzavretej mestskej časti vyčlenenej pre ľudí s iným rasovým pôvodom, odlišné postoje jednotlivých skupín obyvateľov k utrpeniu židov, nekonečný strach utečencov, zúfalé skrývanie sa. Hoci mestské gheto bolo kinematograficky spracované viackrát, Polanského verzia je prostredníctvom príbehu jednotlivca veľmi komplexným, drsne surovým pohľadom na skutočne precízne šialenstvo genocídy židovského národa, z ktorého po II. svetovej vojne ostali v Európe žiť nepatrné zvyšky. Príbeh jednotlivca odoznieva dlho po uzretí prostredníctvom jednotlivých veľmi emocionálne silných scén. (03.02.2005)

Na Pianistovi je třeba ocenit jednu věc - není to obvyklá ždímačka na dojetí. Roman Polański postupuje jinak a nutno říct, že účinněji. Kdykoli někdo zemře, seběhne se to rychle, a tak není čas na nějaké jímavé desetiminutové umírání v náruči milované bytosti za symfonického doprovodu diváků, troubících do kapesníků. Pianista je syrovější, realističtější a ne tak sentimentální, jak jsme zvyklí. Zato nechává silnější dlouhodobý dojem než povrchně efektní filmy á la Schindlerův seznam nebo Zachraňte vojína Ryana. P.S.: Sám sebe se někdy ptám, jestli už jsem toho Spielberga nepoplival dost, ale sám se vždycky ujistím, že ne a že je třeba v tom pokračovat. ;-) 70 % (25.02.2005)

Režie, scénář a výkon v hlavní roli, stačí? Tři hlavní a stěžejní faktory, které učinily tento film vynikajícím ve svém žánru. Nakonec jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo brečet, samozřejmě, že dojetím..Skvostný film podle skutečné události (tedy tvrdá realita) navíc od režiséra, který toto nechvalně proslulé období za 2. světové války de facto nepřímo zažil na vlastní kůži:-( (01.02.2008)

Po letech jsem se na Pianistu podíval znovu a na změnu hodnocení to nevidím, i když dokážu pochopit, když někdo drama ocení „pouze“ třemi hvězdami. Možná třeba proto, že členové židovské varšavské rodiny hovoří britskou angličtinou. A nevypadá to úplně dobře. Ale těch rozporuplnějších momentů je nakonec překvapivě víc. Třeba docela odstrašující délka. Ale postupně. Autobiografická kniha brilantního pianisty dostala režiséra Romana Polanského do kolen, tudíž se konečně podíval na látku, která je mu sakra blízká (sám zažil krakovské ghetto, jeho matka zemřela v transportu). Hudebník Szpilman zažil první bombardování v rozhlase, ve kterém pracoval a díky kterému ho mnozí Poláci začali zbožňovat. Bylo to však nic proti tomu, co měl zažít. Počínaje stěhováním do ghetta, konče ztrátou blízkých i vlastní důstojnosti. Polanski vypráví místy až bez emocí, dal si záležet na scénografii, na kostýmech, na atmosféře. A přinesl několik vrcholných momentů (stařík vykázaný mimo chodník, vojáci zpestřující si šichtu nucením židovských mrzáků k tanci, výzva důstojníka, aby Szpilman dokázal, že je skutečně pianistou, zmizení zachránce ze zajateckého tábora, veškeré akční sekvence) i rozporuplných situací (pianistův osud je hodně závislý na náhodě a vlastně i štěstí – lidé okolo umírají i jen kvůli tomu, že promluví, on, páchající „horší zločiny“ přežívá). Tahle kombinace pořádného rance štěstí, pudu sebezáchovy i egoismu může nějaké diváky rozčílit, soudit ovšem v úplně jiné době někoho, koho zasáhl holocaust, ale nelze. Výpovědní hodnotu má.. A ne zrovna malou!! PS: Neustále trpící a Oscarem oceněný Adrien Brody je velmi dobrý, Nicolas Cage v Adaptaci si mě ovšem toho roku získal víc.. (09.07.2015)

Po vylodení a následnom postupe Európou vydal americký generál Eisenhower vojakom rozkaz fotografovať, natáčať a inak dokumentovať všetky stopy nacistických zverstiev. Okomentoval to slovami, že raz nastanú časy, kedy niektorí ľudia budú tvrdiť, že nič z toho sa vlastne nestalo. A je to tu! Trvalo to 70 rokov, frustrovaná spodina dvíha svoju hlavu a za jej posrané životy samozrejme zase môžu židia. Popierači holokaustu si vo veľkom otvárajú hubu a myslia si, že im za to nič nehrozí. Popierajú existenciu holokaustu alebo aspoň počet obetí. Nech sa pozrú do Haly mien v Yad Vashem, v šanónoch tam sú 4 milióny zdokumentovaných mien obetí, plus na poličkách prázdne miesto pre ďalšie 2 milióny zatiaľ neznámych. Alebo nech si pozrú aspoň tento film. Hoci ja sa obávam, že niektorým hlupákom proste niet pomoci. (16.05.2017)