Batalion

K filmové adaptaci Batalionu z roku 1927 napsal scénář autor předlohy Josef Hais Týnecký. Zajímavostí je, že o 10 let později vznikla druhá adaptace. Je ale především jedna zásadní věc, která tyto dvě verze od sebe odlišuje. V roce 1927 ještě nebyla zavedená tvorba zvukových filmů (Jazzový zpěvák nicméně dorazil ten samý rok a nálepka prvního zvukového filmu mu tehdy udělala výraznou reklamu) a vznikali pouze němé filmy (které vlastně němé prakticky nebyli, protože měli hudbu). Bavíme se tak o době, kdy se herci nemohli opřít o svůj hlasový projev, hudba buďto hrála z gramofonu nebo byla doprovázena živě v kinosále a především době, kdy zvuk u filmu (krom samotné hudby) neexistoval. Němé filmy tak mohli těžit pouze z hudby, technického zpracování a hereckých výkonů, které mohli maximálně působit přesvědčivě, ovšem jejich dialogy zaznamenal maximálně mezititulek. ´´ Filmový pravěk ´´ v té nejryzejší podobě, přesto je možné Batalion z roku 1927 dodnes z mnoha důvodů ocenit. Film režiséra Přemysla Pražského je pravděpodobně jedním z nejvýraznějších československých filmů němé éry. Když se bavíme o roce 1927, bavíme se v podstatě o době, kdy byl film pořád v ranných základech a spoustu filmařských postupů ještě čekalo na to, že jednou spatří světlo světa. Neznamená to ale, že by již v roce 1927 těchto způsobu neexistovalo dost a že by s nimi Pražského Batalion nepracoval velmi zajímavým způsobem. Už tehdy například existovali různé způsoby, jak přesně pracovat s filmovým střihem. Už tehdy existovali filmové sekvence, různé typy prolínaček a nebo rychlý střih. A Batalion je využívá neskutečně stylovým způsobem, přičemž se zde výtečně pracuje s různými úhly jednotlivých scén a někdo skutečně věděl, kdy vsadit na delší záběry a vsadit na rychlý střih několika kratších záběrů. Elegantní práce. Hlavním tématem Týneckého Batalionu je v podstatě o pádu na dno díky závislosti na alkoholu a úpadku, který je s ní spojen. Vizuálním zpracováním se ten pomalý pád protagonisty na dno zpracoval neskutečně kreativním způsobem a díky kameře Jaroslava Blažka vyprávění filmu funguje ještě o poznání lépe. Především se v rámci pádu na dno skrze závislost výtečným způsobem zpracovali halucinace dr. Uhera a společně s přesvědčivým ztvárněním Karla Hašlera by dr. Uherovi ten pád na dno divák věří skutečně snadno. Snaha o dušení vykreslení postav se na první pohled může zdát mnohem obtížnější, když herec nemůže přednášet své dialogy a může se tak pouze spolehnout na snahu o věrohodné výrazy. Jenomže zde hercům od prvního pohledu libovolné postavy sedí a v rámci tehdejších možností jsou ty herecké výkony uvěřitelné a v jistých případech i působivé. Batalion je příběhem hned několika postav a kromě Dr. Uhera se zde daří ponořit i do příběhu jiných stěžejních charakterů. Batalion vlastně působí jako mix psychologického a sociálního dramatu a skutečně se mu daří mít ten správný tah na branku. Realistické vyobrazení pádu na dno skrze onu závislost a realistické vyobrazení života různých společenských vrstev. Dokáže skvěle prodat to, co je na první pohled na holdování alkoholu tak výtečné a zároveň následně skutečně dokázat, že všeho je někdy moc. Výtečně tak nejen předává myšlenku Týneckého povídky, ale zároveň to celé prodává v neskutečně strhujícím filmovém podání. Batalion je jedním z nejvýraznějších československých filmů z 20. století a dokazuje to i fakt, že ani po letech neztratil nic z toho, co ho kdysi dělalo tak strhujícím. Po téměř 100 letech tak nepůsobí jen jako výtečná filmová relikvie, ale nadále výtečné filmové dílo, které tolik funguje i proto, že se očividně inspirovala i zahraniční tvorbou a tehdejší limity filmové tvorby vykřesala na maximum. I po 94 letech prostě výtečná práce! (31.03.2021) (méně) (více)