Luna

219. Tak ani tentokrát jsem nebyl mistrem zklamán, i když musím zdůraznit, že po přečtení hodnocení, jsem k dílu přistupoval na svoji škodu zbytečně rezervovaně a mnoho od něj bohužel nečekal, měl jsem ho nedopatřením jen za nějaký okrajový film od světově proslaveného režiséra, ale vše bylo nad mé mylné očekávání naprosto jinak a po druhém shlédnutí se při třetím již mé zaujetí námětem a hlavně jeho bravůrním zpracováním vystupňovalo v nadšení, musel jsem nakonec užasnout, jak velmi mnoho lze zbystřenou vnímavostí pro sebe zachytit, v jak intenzivní zážitek se může opakované, pozornější shlédnutí proměnit, pochopil jsem a plně uvěřil, i tak se může proměnit vztah mezi matkou a synem, když zůstanou okolnostmi sami, náhle jen oni dva a oba cizinci na novém místě, ve zmatku velkoměsta, a tak velmi, velmi daleko od svého domova za oceánem, dvě osudem vytržené bytosti, jen oni dva, bez přátel, bez jakýchkoliv posilujících vazeb, jen oni dva, na sobě závislí, s ochabující vůlí cokoliv na svém stavu změnit, pak lze pochopit a uvěřit, neodsuzovat, nevyčítat, neobviňovat, jen v tichosti, společně s oběma statečně nést životní trýzeň, bez snadných východisek a spásného vysvobození, bravo!!! (24.10.2014)

Nebudete se mnou všichni souhlasit, ale nemohu si pomoci. Je to báječné. 1) Jako poznáte jamon serrano od obyčejné šunky na první přivonění, tak i po několika záběrech filmu je jasné, že sledujete jemnou ruku opravdového mistra. Tento film není jenom řemeslo, je to umění. V době, kdy většinu filmové produkce tvoří neschopní (menšinu schopní) řemeslníci, je sledování díla 39letého Bernarda Bertolucciho vpravdě uměleckým svátkem._____ 2) Film se dotýká vztahu mezi matkou a synem s lehkým incestním nádechem moderně a citlivě. Italští censoři po přečtení scénáře zakázali režisérovi natočit film v Itálii, pokud by hlavní postavy byli Italové, a tak jsou to Američané. V italské televizi začátkem osmdesátých let byl však snímek doporučován divákům od 14 (!) let._____ 2) Bertolucci zaměstnal na filmu svou rodinu. Sám se podílel na scénáři spolu se svou druhou ženou (vzali se před rokem) 37letou Angličankou Clare Peploeovou, s bratrem divadelním režisérem a dramatikem 32letým Giuseppem a dalšími. Bratr byl rovněž druhý asistent režiséra. 39letý synovec Giovanni film produkoval._____ 3) Uvěřitelné přirozené herectví 35leté Jill Clayburghové a zejména 17letého Matthewa Barryho až bere za srdce. Barry se kromě herectví (vede i oblíbené herecké kursy) věnuje především castingu jako casting director._____ 4) 20letý přitažlivý Alžířan Mustapha Barat (usměvavý drogový dealer Mustafa) fungoval rovněž jako učeň u kamery a postupně se stal kameramanem dokumentárních filmů. (13.01.2014)

Ačkoli je to zdánlivě absurdní, vybavil jsem si v souvislosti s Lunou před chvílí Promethea Ridleyho Scotta. Oba filmy se samozřejmě pohybují v úplně jiném žánru, režiséři používají odlišné postupy a chtějí oslovovat jiné publikum, výsledek je ale tak nějak v porovnání s potenciálem, s rozpočtem a jménem režiséra stejně ubohý. A podobná je i reakce nemalé části filmových fanoušků, kteří v tom filmu hledají a nacházejí něco jiného, než tam ve skutečnosti je. Bernardo Bertolucci je pochopitelně příliš dobrý filmař na to, aby se v jeho snímku neobjevil žádný zajímavý obraz nebo scéna, ale v porovnání s tím, co mu skýtaly exteriéry a herci, které měl k dispozici, je to až bolestný neúspěch. Hlavním problémem ale zůstává mizerná motivace a psychologie postav, nevěrohodná zápletka, idiotské chování (anti)hrdinů a celkově scénář. Tohle psychologické drama tak nějak zapadá do atmosféry 70. let a do škatulky filmů pro klubové publikum. Kontroverze sexuálního vztahu matky a syna už podle mého vyčpěla, ale o to víc vyplynuly na povrch nedostatky scénáře. Celkový dojem: 25 %. (26.04.2014)

Bertoluccimu se podařilo ukázat pravou tvář amerického myšlení a jednání, které by se dalo stručně charakterizovat jako ODE ZDI KE ZDI. Nesčetněkrát se opakující scény představující záplavu lásky, něžných slov a objímání, které se v mžiku změní v nadávky a facky. Syn Joe je v podstatě rozmazlený fracek, který žije v blahobytu, a protože roupama neví coby, tak začíná brát drogy. Jeho zoufalá matka, veleúspěšná pěvkyně, se ho všemožně (avšak marně) snaží drogové závislosti zbavit. Zda ho z ní dostane pořádná facka, kterou mu v závěru filmu uštědří jeho biologický otec, je na divákově úvaze. (22.10.2014)

Příběh dospívajícího Joea, který po náhlé smrti svého otce (a netuší, že to není jeho otec) cítí prázdnotu. A když je navíc ze dne na den přesazen z amerického prostředí do evropské Itálie, situace se jen zhorší. Při oslavě chlapcových 15-tých narozenin zjistí jeho matka, že Joe bere drogy. Miluje zpěv a sny, ale byla by ochotná se toho všeho vzdát, jen aby synovi pomohla. Ten ji velice miluje ale zároveň tak ji občas i nenávidí, laská se s ní a hned na to jí hrubě vynadá. Když už matka neví kudy kam, dostane spásný nápad a seznámí Joea s jeho pravým biologickým otcem. A ten zvítězí a Joe má zase konečné úplnou rodinu. Syn s otcem jsou si totiž hodně podobní - oba velice milují své matky. Film by mohl být občas až drsný, ale láska, zpěv a hudba ho velmi zjemňuje. Strhující děj, skvělé výkony matky i syna, výborný scénář i režie. Jeden z velkých zážitků tohoto roku a tak dávám filmu jednoznačně pět hvězdiček. (04.11.2014)