Na Hromnice o den více

O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům." UPDATE 19.4.2020 - Po letech jsem dostal chuť si tuhle klasiku pustit znovu - poté, co jsem nedávno zhlédl snímek Všechno nejhorší, který vykradl ten nápad s opakováním jednoho dne. A musím říct, že mě to hodně bavilo, vážně je to hodně vtipné a v čase to nijak neztrácí na svěžesti. Vadí mi tam asi jen 2 věci: jednak jsem nikdy moc nemusel Billa Murraye a dovedl bych si zde představit někoho lepšího (Andie MacDowell je zde ovšem vrcholně kouzelná), a potom zde taky postrádám vysvětlení, proč se hlavní postavě stále opakuje jeden den. Plus trochu mi přijde, že v prostřední části filmu trochu dojde dech a začne se tam vkrádat lehká nuda. Jinak tomu filmu už asi není co vytknout. (29.05.2011)

Ten fantastický prvek nekonečně dlouho opakujícího dne a humor z něj vyplívající je to, co dělá film tak přitažlivým. Jeden bez druhého by byly jako Lauer bez Hardyho, jako Simon bez Furunkla. I když, dovedu si docela dobře představit drama muže, který je zaseknutý v stále se opakujícím stejném dni. V tak "roztomilém" americkém městečku by to skutečně muselo být o nervy. Zde je to vlastně i pro Billa Murraye docela drama, jenže on to stále obrací v humor. A tak je tahle kombinace nakonec asi nejlepší. Pro mě je to film, který můžu vidět klidně i rok co rok. Asi tak, jako nám cpali každé vánoce Mrazíka, mohli by nám na Hromnice (2. února) cpát tohle. Nakonec bychom třebas mohli s Billem Murayem poznat, jaké to je, prožívat něco stále dokola. (14.08.2012)

Velice dobrá romantická komedie, jedna z nejlepších z období 90. let, která se může pochlubit výborným scénářem, nepostrádajícím vtip, originalitu a absurditu. Režisér Ramis zároveň obsadil do hlavních rolí ideální dvojku - předního charakterního herce a komika Billa Murraye a půvabnou a sympatickou Andie MacDowell, pro níž byl film patrně vyvrcholením kariéry. Náročnější byla pochopitelně role Murraye a ten se jí díky dlouholetým zkušenostem zhostil se ctí. Jeho Phill je cynický, sebestředný, unuděný a životem unavený profesionál, který je přesvědčený, že ho už nic nemůže překvapit...Jeho postava pak prochází vývojem a na konci je někdo jiný. Díky zápletce postavené na práci s časovým paradoxem je možné film považovat i za komediální sci fi. Celkový dojem 80 %. (30.12.2007)

Nejdřív jsem u téhle záležitosti měl o stupínek nižší hodnocení, ale cca. po tisícovce hodnocení jsem zjistil, že o mnoho lepších (čistokrevných!) komedií jsem moc neviděl. Bill Murray v ní doslova kraluje, a hlavně díky němu neomrzí ani na několikáté zhlédnutí. Navíc může fungovat i jako humorné ohlédnutí za životem. Schválně, přiznejte se, kdo jste ani na chvilku po Philově handicapu nezatoužil? (22.10.2005)

V jednoduchosti je krása. Nemůžu říct nic negativního. Snímek je to moc pěkný a pro mě, jako milovníka filmů, kde se děje něco s časem bylo tohle jako stvořené. Vtipná komedie, která ukazuje, že i nesmrtelnost nemusí být skvělá, ale zopakovat si jeden den na nějakém pěkném místě by nemuselo být tak špatný. (09.08.2015)