Na Hromnice o den více

Fenomenální Bill Murray hrající jako bůh (ostatně nebyl on v tomto filmu vlastně bůh?) :-) Nádherný příběh s hlubším poselstvím, má nejoblíbenější americká komedie všech dob. I po 20 shlédnutí nacházím jemné Billovo herecké niance a drobnosti, které mne opět dostanou a rozesmějí až do slz. A nad myšlenkou, že i tam, kde to nenávidím, lze nakonec najít štěstí a lásku, mi oči vlhnou opět. Snímek má celou řadu humorných scén vypointovaných k dokonalosti... (05.08.2005)

Prý komedie? Houby s octem. Existenciální drama! A dost drsné, když si tam člověk představí sebe. Jistě, opakování stále téhož dne naskýtá spoustu lákavých možností, že? Můžu smilnit, chlastat nebo jako Phil ukrást sekuriťákům pytel pěněz a pak je rozfofrovat. Jenže: cokoli si koupím, druhý den zase nemám! A tak je to se vším. Navíc, i sebehezčí zážitek pozbývá smysl, když na něj pak člověk nemá s kým vzpomínat. A zasadit strom, postavit dům a vychovat syna, to se jaksi za jeden den stihnout nedá. Ostatně, Phil má problém i jen sbalit holku, do které je zamilovaný. A když už člověku z té časové smyčky hrabe, nastupuje deprese největší. Nejen, že veškeré zážitky (dokonce ani případně páchané zlo) nemají smysl a jsou promptně anulovány, ale i sebevražda je marnost nad marnost. Ano, vyzkoušel to mnohokrát. Od skoku pod náklaďák až po pád z kostelní věže (jestlipak se teď na mě dívá Bůh?) Ne, není úniku. Stejně se zase probudíš do toho samého blbého rána a celé to pachtění odnikud nikam začne nanovo. Brr... U jednoho geniálního způsobu, jak se zabít, ponořený ve vaně s toustovačem v rukou, jsem se sice řehtal jako kůň, ale přitom mě skutečně mrazilo hrůzou – velice nestandardní zážitek! Naštěstí to odlehčili tou červenou knihovnou v závěru, jinak by to byl film opravdu na mašli (na topinkovač :-)  P.S. Závidím všem šťastlivcům, kteří to chápali jako komedii. A mimochodem, ani ta blbá charita by nic neřešila. Ta ubíjející časová smyčka by totiž zrušila i veškeré dobro, co by jen člověk za jediný den stihl napáchat. (16.07.2013)

Samoľúby, narcistický televízny redaktor Phil Conners odchádza z Pittsburghu do malého mesta Punxsutawney, aby tam natočil reportáž o svišťovi, čo predpovedá príchod jari. Netuší ako mu táto pracovná cesta zmení život. Prihodí sa mu to, že nepríjemne uviazne v tomto malom pennsylválskom mestečku. Je to oveľa horšie ako sa môže zdať. Nemôže sa totiž posunúť v čase. Stále sa mu opakuje ten istý deň. Nemôže opustiť mesto, vie čo sa stane, nemôže dokonca spáchať ani sebavraždu. Vždy sa presne ráno o 6:00 hod. prebudí v prenajatej, hotelovej izbe a všetko začína od znova. V rádiu hrá skladba „I got you, Babe“ od Cher a sú zasa Hromince. Stále dokola. „Na Hrominice o den více“. Phil Conners zažíva svoju najväčšiu nočnú múru. Všetko nakoniec dobre skončí, keď zvíťazí úprimná láska. Výborná mysteriózna romantická komédia v réžii Harolda Remisa, ktorý zveril hlavnú úlohu svojmu kamarátovi Billovi Murrayovi. Ten spoločne s Andie MacDowell vytvoril veľmi sympatickú dvojicu. Príjemný, zábavný, milý film. ***** (31.03.2011)

prostě perfektní romantická komedie, která má všechny prvky, které inteligentní zářez v tomto žánru potřebuje a navrch přidává "fantasy" hlavní zápletku, která je opravdu hodně originální. Bill se pro tuto roli narodil a MacDowell je úžasně roztomilá. Jedna z nejlepších komedií vůbec a doufám, že takových filmů uvidím ještě spoustu. Scéna se svištěm je brutalně zábavná. Ale najdou se tu i opravdu dojemné a emotivní scény, nebo části + celým filmem je protknut psychický vývoj hlavní postavy, takže to naštěstí není ani tak jednoduché, jak to mohlo být. Díky tomu filmu bych tento den taky chtěl prožívat neustále dokola. (26.12.2010)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)