Polojasno

Renč svojí "invenční režií" kvalitní téma zruinoval. Snaha být i během konverzaček mě brzy umořila - neustálé akční zoomování kamery včetně zvuku, podivné ultrazpomalovačky (vrcholně pitomá postelová scéna) a démonizující detailní záběry dávají celé věci pocit propagandistického divadla, které si téma sametové revoluce nezaslouží. Tradiční zklamání je Renčova neschopnost pracovat s herci, hlavní hrdina je stylizovaný jako drsný detektiv s cigárem, většina neznámých tváří buď přehrává nebo hraje mizerně. Kašlete na to a přečtěte si radši knihu, tohle je opravdu trapárna nejtvrdšího zrna nehledě na informace a poznatky, které přinesla předloha. (27.01.2014)

Film možná není na 4 hvězdy, ale to zklamání a rány do palice, které autor v průběhu vyšetřování dostával jednu za druhou, musely vážně bolet. Prožila jsem si tu hořkost s ním, přestože už dávno iluze o politicích nemám. Dnes už tento film zřejmě nikoho nezajímá. Dnes jsou nové ideologie, nové ideály, nové iluze a nové demonstrace mladých za "tu jedinou správnou věc". (27.11.2014)

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. (17.11.2008)

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)

Zajímavý pohled na těsné události po 17. listopadu, odehrávající se v rozmezí asi tří měsíců. Filip Renč snímek natočil jako hraný dokument obsahující i původní materiály, které se mezi sebou nenásilně propojují. Škoda některých dramatizujících scén zavánějících až patosem a samoúčelností a nepříliš zvládnuté role studentů, kteří vedou hlavní vyšetřování v parlamentní komisi. Co mě ale dostalo byla hudba, celou dobu jsem si říkal, kdo tohle dělal a ejhle - můj velký oblíbenec Vladimír Godár. Krásná práce! (16.11.2019)