Rebelové

Musím vám poŠŠŠeptat, že jedině Gina, tedy vlastně Tereza, ví, kde ty kytky jsou, protože Oliverovi Twistovi se líbí Bob a já jezdím bez nehod, neboť jsem ve stínu katedrál zahlédl hvězdu na vrbě. Já mám zkrátka rád písničky z šedesátých let, jsem nadšený z tehdejších dívčích účesů a kýčovitě pestrobarevná klipová stylizace je lahůdkou pro mé oči. Jen ten nejúžasnější a nejkrásnější hezoun Šimon mi přišel příliš umělý na to, abych nefandil úlisnému kariéristovi Hedánkovi, který však zapomíná odmocňovat, takže ani on není pro Terezu ten pravý. V takovou mi nezbývá než nabídnout svou mužnou náruč, ve které by se Tereza ztratila před těmito dvěma pitomci a spolu bychom si mohli vyzkoušet ono sportovně akrobatické cvičení zvané Kámasútra. (17.08.2015)

Jeden z nejlepšíCh filmů Filipa Renče, kterého sice jako člověka moc nemusim, ale musim uznat že tenhle muzikál se mu povedl. Nic podobného a tak zajímavého zatím v poslední době nikdo nevytvořil. Atmosféra 60. let byla působivě navozena slibnými hity, slušivými kostými a dobovým interiérem. Herecké obsazeni je lákavé, ale herecké výkony nejsou nijak zvlášť dobré. Ale v té době se ještě neznámá Zuzana Norisová docela snaží a zpívaní jí jak lze slyšet jde. Ostaní nejsou se svými hereckými výkony niajk zajímaví, ale to se dá v muzikálu lehce zamaskovat třeba právě zpěvem nebo tancem. Děj je sám o sobě jednoduchý, ale o to historicky osudovější. Choreografie je povedená a svižná. U diváků tento film určitě uspěl, protože návštěvnost v kinách, alespoň co si pamatuju, byla slušná. (06.04.2008)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)

60. roky sfilmované na začiatku 21. storočia muzikálovou formou ma nenechali chladným. Opäť som si tie príbehy pripodobnil sebe, vžil som sa do toho a do konania postáv, či deja. Veľmi kvalitná česká tvorba, netreba šetriť chválou a zbytočne si to zhadzovať, je to čarovné. Veľmi pekné a šikovné dievčatá a herci tiež sa nenechali zahanbiť svojím umením. (06.09.2012)

Sebevíckrát si můžu říkat jak je ten příběh jednoduchý, Révai neumí hrát a písničky jsou otravné, ale jednoduše nemůžu tomuhle filmu upřít to že v záplavě obyčejný českých filmů, které vypadají k nerozeznání stejně, je tento jediný výrazně obrazově stylizovaný a je vidět že jeho autor věděl co dělá a dokázal být originální i docela zábavný, díky bohu za to. A i ty písničky ve skutečnosti nejsou tak zlé - většina je odporná jen proto že jsou příšerně ohrané v rádiích, jinak by byly ve filmu docela fajn. 7/10 (31.05.2007)