Dva papežové

Upřímně řečeno, nejsem žádný vyznavač ,,černoprdelníků" a nevyhledávám filmy s touto tématikou. Nalákal mě Anthony, kterého mám ráda a málokdy mě zklamal. Dobře jsem udělala, výborně vystavěný film ve všech ohledech, Ani na chvilku jsem se nenudila. Krásná a divoká Argentina, Řím a Vatikán. Ukázka toho, že i papež je pouze člověk, který dělá chyby, čučí na blbosti v TV a chodí na záchod. Z větší části životopis Benedikta XVI, ochucený skvělými hereckými výkony. Precizně vystavěnými dialogy mezi muži s tak rozdílnými názory na poslání a chování církve a jejich představitelů. Opravdu pěkný film, ale to neznamená, že se změní můj despekt vůči církvi. (17.08.2020)

Vynikající konverzačka v podání dvou famózních bardů, kteří mě osobně na dvě hodiny přesvědčili, že jsou skuteční papežové. Film, který určitě stojí za vidění, scénář, který se bude vyjímat skvěle i na divadle, ačkoli téma ŘKC je pro našince povětšinou neatraktivní. Papež František mě jako osobnost, která mimo jiné nedávno pleskla po ruce nějakou zfanatizovanou, nevychovanou ženštinu, zajímá a sleduji jeho působení tak nějak automaticky, přestože osobně mám k římskokatolické církvi jako takové nemalé výhrady. Příčí se mi její arogance, autoritářský systém, zkostnatělé názory hodné středověku, popichování davů vůči menšinám, pokrytectví, kážou vodu, chlastají víno a žerou si jak prasata v žitě, dále vyžadují nesmyslný a nelidský celibát, který beztak ani nedodržují, finanční a politické machinace, svinstva, kterých se její členové za celá staletí dosud takřka beztrestně dopustili a o zneužitých dětech se asi nemusím ani zmiňovat. Zastávám názor, že za každým činem stojí jednotlivci a církvi mám velmi za zlé, že nejenže nekonala, aby se shnilých jablek zbavila a vydávala je k řádnému potrestání dle regulérního trestního práva, navíc se dosud zarytě brání reformám, které se měly provést v lepším případě před sto lety. Tím se, dle mého názoru, dopustili, že se církevní skutky dobré, za těmi špatnými ztratily. Aspoň takto to vnímám já. Víra je věcí a právem každého jednotlivce, respekt, s tím nemám absolutně problém. Však ŘK církev ve své aktuální podobě je téma k velké debatě, nejlépe uvnitř Vatikánu. A přesně o tom, je tento vydařený film. Jasně, také se mi tají dech, když stojím v katedrálách, poslouchám varhanní koncerty nebo když zírám na Michelangelovu Pietu. Také jsem rozsekaná z toho, co všechno nádherného se pro oslavu Ježíše a Boha po světě vytvořilo. Jen mě vždycky napadne, čím vším to asi muselo být vykoupeno… Jestli ten umučený Kristus nebyl náhodou jen taková ta nepatrná kapka v oceánu, který není ohraničen pevninou. Ale konec filosofování, mějte šťastný rok 2020! (03.01.2020)

Film rozpolcený jako názory jeho dvou klíčových postav. Nemám sice sebemenší zájem angažovat se v otázkách náboženství, ale zdejší téma "měla by a jak by vlastně mohla církev polidštit své praktiky, aby se přizpůsobila současnému volnomyšlenkářství" je naštěstí univerzální a jednoduché, takže mě výměny názorů dvou vyhraněných osobností celkem bavily a zajímaly. Tedy přesněji řečeno, zajímal mě liberální postoj Františka, jehož snímek v první půlce profiluje jako zvěstovatele dobré a pokrokové vůle, jemuž nabručený Benedikt jen vznešeně odsekává a sám se v konverzaci tolik nechytá. Vztah mezi dvěma natolik silnými a inteligentními osobami je vůbec podán ukvapeně a vyprávění se od jejich důležité konverzace ve druhé polovině zbytečně na dlouho přesouvá k flashbackům, které dějovou linii v přítomnosti nijak významně neovlivňují. Jsou tam spíše proto, aby měl snímek lepší drajv a nebyl jen "nudnou" konverzačkou - což by se přitom rozhodně nestalo, kdyby Meirelles konflikt a spřátelení obou papežů více rozpitval a nechal oba fantastické herce ještě více hrát. Takhle jsou Dva papežové na rozcestí mezi důležitým konverzačním dramatem s hezkým historickým přesahem a stylově sestříhaným popkulturním klipem, v němž bezpochyby nadaný filmař s citem pro timing předvádí zbytečnou formální exhibici - v jeho rukou skutečně mohlo jít o zásadní počin roku a mrzí mě, že se to nakonec nepovedlo. 70% (07.01.2020)

Od Dr. Hannibala (Kanibala) Lectera až po Pápeža Benedikta XVI. , občianskym menom Jozef Ratzinger, to len vypovedá o hereckej rozmanitosti, rôznorodosti legendárneho Walesana Sira Anthonyho Hopkinsa, ktorý naprosto bravúrnym spôsobom stvárnil nemeckého duchovného onedlho už v čisto čírej, pápežskej funkcii, ale zároveň veľká pozornosť je taktiež kladená i jeho nástupcovi, Argentínčanovi Jorgeovi Bergoglioovi, z ktorého bude neskôr nový pápež František, čo zastáva svoj úrad až doteraz. Jonathan Pryce, ďalší rodák z Walesu, mu prepožičal svoju tvár, ktorý sa už dávnejšie zaskvel v dystopickom science-fiction Brazil pod taktovkou Terryho Gilliama, kde si zahral postavu Sama Lowryho, pričom obidvaja hereckí velikáni sa navzájom medzi sebou vkusne dopĺňali, t. j. neustále si vymieňali múdre názory, filozofovali, premýšľali, diskutovali na vysokej úrovni, vtedy pomerne často som mával normálne taký pocit, akoby som sa pozeral na skutočné predobrazy, čomu napomáhali nielen pôvodné jazyky všetkých zúčastnených, kde väčšinou bolo počuť - taliančinu, španielčinu, nemčinu, došlo samozrejme i na svetový jazyk angličtinu, aby nedajbože anglosaské publikum nemuselo zakaždým čítať titulky, ale aj by som chcel zároveň ešte poznamenať, podotknúť, že výpravou si dali tvorcovia extra veľmi záležať na nesmiernej autenticite, kedy som bol, akoby vo Vatikáne na vlastnej koži, aj zábery na davy na Svätopetrovskom námestí sú realistické+výzdoba a dekorácie tomu len napomáhali, alebo s Jorgeom bývam vo vzácnych návštevách v minulosti, v typicky strhujúcich flashbackoch, ktoré sú miestami trochu rušivé, ale zase vytvárajú pôsobivú atmosféru, ktorá je tak potrebná ! Snímok je šikovný i prostredníctvom strihovej skladby Fernanda Stutza, ktorá mi občas pripomínala štýl Mesta bohov, ale ten bol dovedený ešte do väčšej krajnosti ! Scenárista McCarten so slušnými filmovými zárezmi na konte pre zmenu ošperkoval tento počin mnohými vedľajšími odbočkami, ktoré môžu byť pre niekoho dostatočne interesantné, no pre ostatných (a tých bude určite viacero) budú zase uspávajúce, zívajúce, skrátka nezaujímavé. Dvaja pápeži ma nadchli predovšetkým hereckými výkonmi oboch pánov, ktorých citujem o pár riadkov vyššie, ale i réžia Brazílčana Fernanda Meirellesa má čo ponúknuť, a tak som konečne zhliadol ďalší film (po Kráľovi) z dielne Netflix, ktorý ma veľmi očaril, ale nazačaroval ! (29.12.2019)

Z hloubi duše pohrdám církví, která bezskrupulózně hromadí majetek, žehná zbraním, rochní se v dogmatech, která byla zastaralá již před tisíci roky, snaží se lidem kecat do života, který svým představitelům zakazuje, čili naprosto nehrozí, že by o něm cokoliv mohli vědět, zkrátka je to zkostnatělá a zbytečná instituce. Najednou mám před sebou film, který je o nejvyšších manažerech církve, která sebe samu prohlašuje za svatou. A ten film překvapivě perfektně funguje, značnou zásluhu na tom mají představitelé obou hlavních rolí, ale také scénář. Dessnerovi se podařila mimořádně nápaditá hudba, skloubení varhan se saxofonem je vlastně perfektním zobrazením protikladu konzervativního německého manažera a modernistického argentinského manažera. (28.05.2022)