Na černé listině

McCarthismus zachycený odlehčeně a prokládaný typicky allenovským pohledem na věc. Walter Bernstein ve scénáři promítl své vlastní zážitky z let padesátých, kdy on sám byl postižen "honem na komunisty" a napsal roli na tělo přímo Woodymu a proto se není co divit, že film vypadá skutečně jako kdyby byl celý (od atmosféry až po výběr hudby) vytvořen tímto zřejmě nejznámějším neurotikem. (25.07.2009)

Tohle skutečně nerežíroval a nenapsal Woody Allen? Vsadil bych se, že ano. Intelektuální, konverzační, vtipné...všechny atributy jeho typických komedií. Výborný humorný film s vážným obsahem. Je totiž zajímavé podívat se na padesátá léta 20. století jakoby z druhé strany a paušalizovat k úsudku, že tahle doba po skončení druhé světové války byla celospolečenským přituhnutím a jakousi normalizací režimů plošně, napříč panujícími diktáty. Šílenství mccarthysmu se sice nevyrovná běsnění nastupující lidově-demokratické vlády pracujícího lidu, ale klidným milníkem americké poválečné historie rozhodně také není...jak ukazuje třeba zrovna tenhle vynikající film (s obdobnou tématikou se můžete setkat kupříkladu ještě ve strhujícím černobílém dramatu George Clooneyho Dobrou noc a hodně štěstí či taktéž v komediálně laděném Darabontově Majesticu či praštěné komedii bratrů Coenů Ave, Caesar! a samozřejmě v životopisném dramatu Trumbo...) (13.07.2007)

Chvílema jako kdyby to Woody napsal sám. Jenomže na jeho rukopis je postava Howarda Prince přeci jen příliš seriózní, vážná, důstojná a nedělá kraviny (kromě vzdorokonce). Docela dobře si umím hypoteticky představit verzi, ve které by Woody vyváděl mnohem víc skopičin - tak třeba jakákoliv situace, kdy on jako předpokládaný autor má něco zodpovědět, ale nemůže, protože nemá ani ánunk, co se po něm chce. To by už byla typická allenovka. Škoda, že mi nebylo dopřáno vidět film v původním dabingu, i když i novácký z roku 1995 je ještě slušný. (11.11.2012)

Smíšený pocit nenastává pouze ve chvíli, kdy se vám tchýně zabije ve vašem novém autě, ale zmocňuje se vás i tehdy, jestliže 45 minut umíráte nudou a poté si nenasytně vychutnáváte svižné a přesvědčivé dialogy s originálními gagy. The Front je bohužel tento případ. Rittův charakteristický rukopis se v první části utápí v záplavě mdlých dialogů, během nichž se sice divák dozví něco o mccarthyově epoše, ale nutkání sledovat hodinky je bohužel až moc časté. Druhá část však razantně mění svojí tvář a divákovi štědře servíruje jeden skvostný okamžik za druhým. Skvěle zrežírovaná je kontrapozice humorných situací s těmi dramatickými. Závěrečná věta Howarda Prince, která vypoví o této antikomunistické éře víc, než 50 politologických knížek dohromady je lahodnou třešničkou na dortu. Velmi specifický film. (16.11.2013)

Film z obdobia "honu na čarodejnice" v USA, keď úradoval Mr. McCarthy a podobný trtkovia, ktorý hľadali spriaznenca s komunizmom vo všetkých a všade. Skvelá reflexia danej konšpiračnej doby, od ľudí ktorý boli sami "na čiernej listine" (režisér, scenárista, niektorý herci...). Celá problematika je znázornená veľmi inteligentne, prvá polovica je príjemne odľahčená a humorná (ani čo by to sám božský Woody písal a režíroval:), postupom času sa film prehupne do serióznej drámy, s parádnym vyústením (čo môže byť čarovnejšie ako Woodyho hláška, keď pred "váženou komisiou" prehlási "GO FUCK YOURSELF":)..Jeden z najlepších Allenových hereckých výstupov (ak nie najlepší), v tomto prípade si paradoxne myslím, že režisérske vedenie niekým iným len pomohlo (a to je Woody môj najobľúbenejší režisér!). (15.08.2007)