Na západní frontě klid

Souhlasím s tím, že z dnešního pohledu je již tento snímek trochu nevyvážený - současného diváka bude znervózňovat především afektovanost herců a naivita některých dialogů. Přesto je neuvěřitelné, že tento film vznikl před 80 lety a dokáže dodnes dojmout i okouzlit. Úžasné záběry skrze okno ven na bombardované město, průjezdy kamery z ulice s pochodujícími vojáky na školní třídu, na tu dobu udivující syrovost (i když ve srovnání s knihou je tato adaptace stejně velmi uhlazená) - no řekněte, kdo by si v dnešním Hollywoodu dovolil natočit válečný film s obrazy utržených končetin a nesmyslného vbíhání do kulometné palby. Pokud jsem si ale ještě stále nebyl jist, co s tím, posledních pět minut a zvláště poslední prolínaný záběr mě definitivně přesvědčil. Revoluční dílo. (16.02.2010)

Pri pozeraní filmu som mal normálne pocit, akoby herci, ktorý hrali hlavných hrdinov, ako aj tvorcovia filmu, prvú svetovú vojnu naozaj prežili a zažili všetky jej hrôzy, pretože všetko je tu perfektne zachytené, každá mimika, každý zákop, každý pohyb sú v najreálnejšej podobe. Prvé bombardovanie, prvé zabitie zblízka, prvá strata priateľa, až tu si to začínajú vojaci uvedomovať. Film podáva kruté svedectvo o nezmyselnosti vojny a hlavne o tom, že na fronte to vyzerá úplne inak ako z pohľadu bežného občana a že len na fronte si človek uvedomí, že už nebojuje za vlať, ale za seba samého. 80%. (18.09.2006)

Kniha o tomto od Ericha Maria Remarqua ma počas štúdia na strednej škole nesmierne zaujala, silno ma zasiahla. Chcel som si teda pozrieť nejaký film o tomto a zistil som, že jeho spracovania sú dosť staré. Vybral som si radšej staršiu verziu z medzivojnového obdobia, ktoré si tú poslednú vojnu živo pamätalo a reálie boli dosť podobné. Na tento scenár to proste nešlo, aby to nudilo. Pre mňa je to aj istá tragikomédia, aj keď sa to neuvádza, ale počas filmu bolo veľa situácií, keď som nechápal, prečo tomu nedali aj zaradenie do tej kategórie, napríklad mimiky a gestá tomu do tejto oblasti pridávali. Lenže keď si spomeniem na správanie ľudí so starším dátumom narodenia, nereálne to nie je. Pre mňa to proste patrí medzi najlepšie vojnové filmy vôbec, akcia tu bola veľmi reálna, všetko veľmi skutočné. Dokonca som to videl v nemeckom jazyku s českými titulkami, takže to bol pre mňa zaujímavý zážitok, je to veľmi poučné. Ak si zistíte ako sa film vyrábal, kto tam hral, aká autenticita tam bola, koľko to stálo a pozriete sa hlavne na rok výroby, musíte skrátka dať klobúk dole. Ja som proti vojnám, proti ospravedlňovaniu zlých činov hlúposťami, ako to robili aj tu a vždy sa divím ak niekto chce ísť dobrovoľne do armády, tento film by som mu hneď pustil, respektíve odporučil knihu o tomto. Rešpekt! (09.11.2012)

Místy dílo doslovného a monologického pacifismu, který vede herce k jasně ohraničeným naléhavým promluvám na téma nesmyslnost války - ani zdaleka ale nedosahují efektu Remarquovy knihy, která není ani zdaleka tak formálně rétorická. Místy mistrovské dílo, které dovedně používá zkratky, srozumitelného symbolu a je naléhavé i beze slov. Závěrečná (dvoj)scéna patří k tomu nejlepšímu, co se v zákopech (nejen) Velké války zrodilo. Lew Ayres v roli Bäumera je bohužel značně teatrální, absolutním vrcholem filmu je Kat Louise Wollheima. Na svou dobu jistě udiví i svými masivními a poměrně sugestivními bojovými scénami (nelítostně "kosící" pohled kamery v "kulometných" scénách se mi vryl do paměti) - byť tam, kde si tvůrci vypomohli zrychlením, se z pohledu dneška blíží Milestonův film němé grotesce... Výborné dílo doby, která ještě věřila v naléhavost obrazu války a jeho čistě preventivní a humanistické funkci. (10.02.2012)

Nejlepší adaptace proslulého protiválečného románu Ericha Maria Remarqua letos vznikla v roce 1930, ale její stáří jí nesebralo ani drobet z její geniality. Extrémně působivý film Lewise Milestona vyvolává mrazení v zádech a perfektně zprostředkovává šílenství a nesmyslnost války, kterou poznáváte skrze skupinku německých studentů v čele s Paulem Bäumerem, jež naverbovala do první světové ještě před maturitou a dostala se do nejhorší situace vůbec... do zákopové války na západní frontě. Nemyslete si, že když byl film natočený roku 1930, nemá vám dnes už co říct... Válečné sekvence jsou nelítostné, krvavé, nehezké na pohled (např. detaily utržených rukou na ostnatých drátech) a navzdory tomu, že zvukový film byl teprve v plenkách, i brilantně ozvučené. Ale tento film není o bitvách, ale o lidech, kteří jsou nuceni v nich umírat. Nakonec totiž není důležité, jakou barvu má čí uniforma, protože největším a vlastně jediným skutečným nepřítelem je samotná válka (jak dokazuje velmi „remarquovská“ scéna, v níž je nucen Paul sdílet zákop společně s vojákem nepřátelské armády). Hrdinové postupně umírají nebo šílí... a buďte si jisti, že ani vám nedá toto mistrovské dílo zapomenout. (18.01.2005)