Mirka a Kuba (E01)

Fakt špičkový vhled do mužského a ženského světa, až z toho mrazí. Že jsme kluci doživotně hraví, to je fakt, ergo kladívko, musí se s tím počítat. Zároveň máme v genech postarat se o rodinu. Jen nesnášíme tlak a stačí málo – třeba jen bezpodmínečné vytržení z činnosti, byť by to bylo čištění senkruvny... To nám dělá stres a ten máme zakódováno řešit kyjem anebo útěkem. Ač drsňáci, v tomto rozpoložení nás zaručeně přemůže jakákoli křehotinka, která pohladí a tvrdí, že chápe... ---- Klučina se mi moc líbil i přes jeho podivnou původní profesi. Víme jak děsivá je u nás rozvodovost. Buď jsme zde v Čechách, v rámci lidstva, specifická odnož, která není monogamní, anebo nám krutě schází oběživo - náš hrdina do společenství vrazil dědictví a bylo to málo (i u partnerky) a barák byl vymazlený, jaký vídáme třeba u umělců... Že by oni, vzhledem k nákladům na život v CZ, byli ohodnocení přiměřeně? ---- Včera politikové o5 zvedli minimální mzdu, co také pohnout se mzdami? Já např. jsem desátým rokem nastejno. A to někteří volají po Euru... To by se už raději nikdo ani neženil. ---- Vidět to znovu asi nee – jest to horor. (28.11.2019)

Vypadá to, že největším problémem dnešních vztahů je netrpělivost (namísto společného hledání řešení útěk), infantilita mužů (hrajících počítačové hry a prchajících ze vztahu, když je na ně naložena větší zodpovědnost) a nejisté finanční zázemí. Jakub se obtížně vypořádává s tlakem na to, že by měl živit rodinu, což se mu nedaří. Také Mirka má obavy, že by se vztah mohl rozpadnout kvůli finančním problémům. Zprvu šťastný pár kvůli potížím se splácením hypotéky propadá depresím. Aby uživil rodinu, přivydělává si Jakub v dělnických profesích, pohrdavě se označuje za sociálně slabého „pankáče na podpoře“ a ztrácí veškerou sebeúctu, ambice i chuť do života (od aktivity přechází k totální pasivitě). Jakub oproti Mirce na jednu stranu více prosazuje vlastní osobnost a partnerku zjevně vnímá jako toho, kdo by se měl přizpůsobit muži, ale současně se chová méně zodpovědně a působí méně dospěle. Ani dvě děti jej výrazněji nezměnily. Zdrojem konfliktů je tak rovněž skutečnost, že žena se od doby prvního seznámení posunula, zatímco muž se stále chová jako čerstvý dvacátník - hraje si s kamarády na vojáky a občas se hrozně ztříská na něčí svatbě. Později je okolnostmi pouze donucen vyměnit jízdu ve skutečném obrněném transportéru za řízení tanku na počítači. ___ Třeštíková dynamizuje vyprávění uplatňováním týchž vyprávěcích vzorců (paralelní stříhání mezi oběma manželi na různých místech, při odlišných činnostech) a udržuje naši pozornost zaměřením na několik navracejících se motivů (peníze, hledání kompromisu, výchova). Oproti své matce se do filmu nesnaží vpašovat velké dějiny. Vysvětlením může být nezájem Mirky a Jakuba o politiku a společenské dění, jejich přílišné zaujetí soukromými dramaty, stejně jako fakt, že žijeme v postideologické době bez velkých příběhů. Přesto nabízí dost výmluvný fragment životního příběhu, který je v lecčem příznačný pro dnešní společnost zadlužených mileniálů na antidepresivech, pro něž je příliš velké množství možností spíše paralyzující než osvobozující. Už po jejím prvním filmu není pochyb, že má srovnatelný pozorovací talent a schopnost vystihnout určující motivy něčího života jako její matka. Z Nové generace si tak můžeme odnést poučení, že budoucnost českého časosběrného dokumentu je mnohem nadějnější než budoucnost moderních vztahů. 75% (14.03.2019)

Hana Třeštíková pokračuje v neuveriteľnej ceste svojej mamy a vrhla sa na vlastné Manželské etudy. Je to formát, ktorý dlhodobo zbožňujem a zakaždým sa teším na nové diely a pokračovania, hoci nie všetky v minulosti boli vynikajúce (ale dosť závisí aj od toho, o ktorom páre pojednávali, nie všetky sa s pribúdajúcimi desaťročiami proste ukázali byť vďačnými a dostatočne zaujímavými, aj keď nepochybujem o tom, že pre Helenu Třeštíkovú také sú všetky, ale pre mňa ako pre diváka nie). No a teraz tu máme jej dcéru a jej vlastnú sériu časozberných párových dokumentov. Aká je? Neviem, či je to dobre, alebo zle, ale plus mínus rovnaká, ako u jej mamy. Ale je to skôr dobre, než zle – mne sa proste tento formát páči a baví ma. (30.11.2019)

Jedna hvězda za tu slušnou neštastnou rodinu. Jinak jako dokument přesně ta samá sračka, na kterých má postavené dlouhodobé živobytí matka autorky tohoro dílka. Dceruška to rychle pochopila. Abych věděl, že mladí lidé (a nejen mladí) mají v soužití problémy, jak osobní tak finanční, na to nepotřebuji tyto příživníky a pijavice, jejichž "filmařská" kariéra je postavená na dojení eráru. Za státní a za dotace se to točí dobře. A aby byly na takové živobytí krupky, stačí stát na té správné ideologické straně spolu s Českou televizí a celým havloidním bratrstvem. (16.03.2019)

Také jsem jako druhý obor studoval podobně jako Mirka sociální práci. Mirka svůj vstupní filtr na muže popsala jednoduše. Technařskou kulturu znám z mnoha technoakcí dobře včetně blízkého vztahu, ale není to moje subkultura. Dokument ve mě vyvolával mnoho nezodpovědených otázek. Dvě třecí plochy : peníze, práce. Dědictví zřejmě padlo na rekonstrukci domu na venkově, ale později jak to že kombinace platu a sociálních dávek rodině nestačila? Ze by hospody a alkoholismus či drahá marihuana? Kuba tedy byl hodně pracovitý doma, ale v zaměstnání ne? Oba hodně věcí před kamerou tají. Celý dokument je jinak zajímavý z hlediska geniální knihy ještě geniálnějšího psychologa Jeronýma Klimeše Partneři a rozchody, která popisuje šest fází rozchodu. V závěru dokumentu je viditelná fáze kdy iniciátor rozchodu již uvažoval o zpáteččce, ale iniciativu převzal druhý. V úplném závěru by mohla platit věta "už nemá rád stejně staré ženy, tvrdí, že je vedle nich starý".Ale nevěra je nejhorší pocit, jaký prý lze zažít a závěr má opravdu katarzi. (01.04.2020)