Naše XI.

Všeobecné fotbalové šílenství a přátelská rivalita mezi hráči i fanoušky. Gentlemani za každých okolností. Velmi roztomilí dětští herci a celkově výborné obsazení dělá film v pohodě sledovatelným i přes lehkou naivitu příběhu a dost rušivé prostřihy němých scén ze zápasů a bouřících fanoušků v kloboucích. tempo, tempo, tempo, tempo.... (02.08.2015)

Konečně větší  filmová role Aloise Dvorského, který je protivným kancelářským účetním, proti svému přesvědčení svým nadřízeným panem továrníkem Bedřichem Veverkou, poslán na fotbalový zápas Sparty. Filmovou dvojici skvěle doplňují Ferenc Futurista, Nataša Gollová, Ladislav Pešek a jiní. Filmu možná trochu škodily rychlé střihy z herců na fotbalový zápas, ale i tak jsem si filmový zážitek vychutnal. (01.04.2023)

Jak říkal František Fiala (Ferenc Futurista): "to není žádnej komediant, to je fotbalista", a vida, kam jsme to dnes dopracovali. Od Jiřího Zemana coby hvězdy Plzně, který má své civilní zaměstnání inženýra (snad pro architekt. kancelář) a nedá se zlákat penězi Sparty k přestupu, nejen od všemi mastmi mazaného Milánka (v podání L. Peška) ale dokonce ani sympatickou Natašou Golovou( no jo spoiler - milující a milovanou) až k, no ale to snad není nutné rozebírat. Jediné, co je možné filmu vytknout, je ta za vlasy přitažená autonehoda před utkáním ČR:Španělsko, ale jinak moc hezký sportovní film pro zasmání. (12.10.2015)

Futuristův humor patří do kategorie pro mě nesnesitelného. Malá neteř pana účetního byla na ránu. Nechutně mnoho času je věnováno samotnému fotbalu, ale ono je to vlastně celkem jedno, protože to okolo něj je obdobně prostinké jako jeho hráči. Jediným pozitivem je Nataša Gollová, která alespoň zdobí. (04.08.2023)

Neutuchající zájem o filmy ze sportovního, neřkuli fotbalového prostředí dosáhl svého vrcholu zejména po nečekaně příznivém ohlasu Poláčkových Mužů v offsidu. Osobnost H. G. Rubella alias Jana Jaroslava Lehovce (1893 – 1966), jak znělo jeho občanské jméno, se ovšem s poláčkovskou genialitou vysloveně míjela, částečně také proto, že Rubell-Lehovec se jakožto ředitel dívčí školy v pražských Vršovicích mohl jen obtížně soustředit na svou literární činnost, a přestože je autorem více jak desítky nejrůznějších děl, román Ta naše jedenáctka, vycházející tehdy na pokračování v populárním Pražském ilustrovaném zpravodaji, byl vybrán spíše pro svůj nepopiratelný komerční potenciál. Binovcův film potom do svého středu přivádí také čtyřiadvacetiletou Natašu Gollovou, která se krátce předtím stala jednou z nejmladších tváří vinohradské scény a postava moderně založené dívky vyznávající upřímnost ve sportu i v citech do jisté míry předznamenává její budoucí úspěšnou komediální dráhu, i když zatím jen v intencích veskrze průměrného scénáře. I v něm ale našla uplatnění plejáda osvědčených komiků v čele s Ferencem Futuristou a Ladislavem Peškem, kteří sem vnášejí žádaný a žádoucí humor, tento lék na všechny bolesti světa. Zásluhu na tom, že tento pozapomenutý film neztratil svůj půvab má nepochybně jeho dnes už cenný historický pel – prostřednictvím několika záběrů jsme vlastně svědky výjimečné exkurze, která nás zavádí na sportovní tribunu, kde vládl legendární reportér Josef Laufer, mezi nejslavnější fotbalová mužstva a také do samého epicentra pražské filmové smetánky, na Barrandovské terasy. A kopaná? Ta se za těch bezmála osmdesát let příliš nezměnila, jen profesionalita a čest se z ní postupně vytratily. Snad ne navěky. (05.10.2008)