Jidáš a černý mesiáš

O Černých panterech jsem dosud slyšela vlastně jenom díky "Forrestovi", takže oceňuji jisté edukativní poselství filmu, který mi ukázal méně známý kousek nedávné americké historie. Zároveň musím vyzdvihnout herecké výkony, protože oba nominovaní pánové podali velmi dobré výkony a případnou výhru by si rozhodně zasloužili. Problém jsem ale měla se scénářem, který na ploše více než dvou hodin nenabízí příliš napětí, film má poměrně pomalé tempo, nikam nespěchá a může tak trochu nudit. Pokud se ale rádi "vzděláváte" u filmů podle skutečných událostí, žádné velké zklamání vás určitě nečeká a minimálně pro slušné herecké výkony se snímek vyplatí vidět. (06.04.2021)

Solidní, leč nijak světoborný drama o kryse uvnitř chicagské pobočky Panterů, fajn dobovka a skvělý Kaluuya v roli leadera revolucionáře (od zbytku postav jsem zůstal jaksi odtažen). Jasně, jde tu o černošský boj za spravedlnost, stejně leckdo může nevěřícně zírat, že dnes Hollywood razí sympatické hrdiny z marxistů a tehdejších strašáků pro establishment - časy se mění. (03.05.2021)

Jako již tradičně u životopisných filmů by celou tíhu situace bylo možno lépe ocenit, kdyby herečtí představitelé byli ve věku svých postav (Hamptonovi bylo v době jeho vraždy 21, O'Nealovi 17). Už jen tím, že jsou herci o generaci starší, filmaři vytvářejí obraz reality, která nikdy neexistovala. Jinak jsem Jidáše celou dobu podvědomě i vědomě srovnávala se Sorkinovým Chicagským tribunálem, a nutno říci, že Sorkin na celé čáře prohrává, respektive Shaka King z tohoto srovnání vychází jako vítěz. Sorkin je manipulativní, vědomě zavádějící populista, aka váš klasický stereotypní biopic. King sice taky na některých místech trpí životopizací, například si najme britského herce, aby imitoval výrazný přízvuk svého skutečného předobrazu a potom za to sbíral ceny hráběma (nicméně je ve své roli super, ne že ne), nebo trochu podivně mixuje dohromady povrchnost a odcizenost s intimními momenty, aby vznikl zmatený/nedůsledný character-driven příběh. Pro mě je to signál, že jeho režisérské schopnosti ještě nejsou úplně vytříbené, ale povětšinu času působí jeho snahy o syrovost a odstup (alespoň) upřímně a nechají tak depku z šílenosti celého sběhu událostí nastoupit zcela přirozeně a naplno bez sklonů k emocionálnímu vydírání. (01.10.2022)

(5/10). 6. Zhlédnutý kandidát na Oscara 2021. Judas and the Black Messiah poodkrývá další část americké historie. Ukazuje policejní brutalitu, která zde není zobrazena tak jako v jiných filmech. Tady to není jako pěst na oko a daří se mu balancovat mezi frustrací a spravedlností. Hlavně mnohá zadostiučinění jsou zde fakt pěkně podané. Snímek je to jako stvořený pro Oscary a věřím, že doma s něj budou nadšení. Nás se to až tak moc nedotýká, všichni víme jaké to kdysi v USA bylo, nebo dokonce pořád na některých místech je, ale není to pro nás tak citlivé téma jako pro ně. Nejlépe se filmu vede - dokáže dokonale vtáhnout do centra dění v půlce a na konci filmu. To zažíváme nejintenzivnější chvíle a emoce. Zbytek filmu mě poté moc neoslovil. Jediné štěstí, že mu pomáhají herci, kteří se do toho fakt položili. Nesmím opomenout dokonale zvolený název. (07.04.2021)

Skvělý název průměrného filmu, o vzestupu hnutí Black Panters. Šlo to celé určitě natočit poutavěji, ale já si svou oblíbenou scénu ve filmu stejně našel a po skončení jsem si ji pustil ještě jednou. “You can murder a liberator but you can’t murder liberation, you can murder a revolutionary but you can’t murder revolution , you can murder a freedom fighter but you can’t murder freedom!... I AM.. A REVOLUTIONARY! I AM.. A REVOLUTIONARY." Tenhle projev přidává filmu 10% navrch a přinesl jak jsem se v noci dozvěděl Oscara pro Daniela Kaluuya. 65% (26.04.2021)