Herec

Blbý to určitě není (hlavně technicky a herecky), ale, nemůžu si pomoct, na konci je z toho zase jen další předpisová vyprávěnka o strašidelných 50.letech.. To už ale jaksi všichni dávno víme a člověk si říká jestli by už pomalu nebylo na čase začít točit filmy o té době, které by vyprávěly příběhy komplexnější, hlubší, takové co by se dostaly pod tu prvoplánovou slupku dábelských stbáků, výslechů, odposlechů, udavačů atd... (27.10.2020)

V padesátých letech by asi nikdo z nás žít nechtěl, o tom není pochyb. Dusná, tíživá a depresivní doba, která nenechala nikoho v klidu ani ty, kteří drželi otěže moci. A tudíž každý dělal co mohl podle svého vědomí, svědomí a morální integrity, aby přežil. Stěží někomu něco vyčítat nebo ukazovat prstem, mluvím tedy za sebe, když jsem tu dobu nezažil. Herec tohle temné období naší historie vykresluje věrně a bez příkras. Bylo mi až fyzicky špatně, ale ambivalentně zase až euforicky očima filmového fanouška. Herec je totiž mistrně napsán, natočen a především zahrán - trojlístek Cina, Boková a Maximová jsme považoval na Českých lvech za černé koně, protože kdyby letos nebyla taková konkurence, tak minimálně Cina by musel bodovat. Dlouho tvrdím, že to nejkomplexnější talent a každým dalším počinem to potvrzuje. Neskutečný výkon, smekám, ale smekám přede všemi, poněvadž se mi líbili úplně všichni, i ty nejmenší role. (09.03.2021)

Jan Cina v této čtyřhodinové nemilosrdné jízdě potvrdil, že právem patří k nejlepším hercům své generace. Ne nadarmo se tento snímek jmenuje Herec. Režisér Peter Bebjak se této třaskající látky zmocnil s obrovskou suverénností a Herec překračuje jakákoli česká omezující měřítka. Režisér s pomocí výtečného kameramana Martina Žiarana vytvořil hutnou atmosféru stalinistického Československa, kdy si nikdo nemůže být jist, zda nepadne do rukou obávané Státní bezpečnosti. Martin Finger a Adrian Jastraban tu hrají dost odpudivé postavy, ale králem je tu zmíněný Jan Cina, který během necelé čtyřhodinové stopáže nesleze z plátna. A to ani nemluvím o mrazivém závěru, který vám patřičně plivne do obličeje. Jasný český král letošního roku. (14.08.2020)

Dvě epizody děj příliš nespěchá, zaměřuje se na Standu Láníka, jeho nejbližší okolí, ale i hutnou atmosféru. Tohle mi velmi sedlo, dění mimo pana herce, pozadí jeho příběhu, všudypřítomný strach, ať už jste v jakékoliv stranické pozici. Nebo v jeho rodině, bytě... tady k navození strachu stačí pouhý zvonek a neodbytný soused za dveřmi. Právě tím zaměřením na postavy a hutnou atmosféru připomene Herec to lepší z tvorby zaměřující se na padesátá léta. Proto jsem příliš nepochopil odbočku na statek, ta totiž oproti zbytku působí značně nedomyšleně, navíc je úplně zbytečná. Když už, tak se tohle mohlo jen zmínit v rozhovoru a jít na poslední akci, poslední pointu. Ty dělají Láníka tím, čím je, nikoliv nadějným matematikem, ale hercem, který svoji roli nikdy neopouští. Poprvé překvapí, aby se podruhé čekalo, jestli v jeho přístupu k věci přijde nějaká změna. Jan Cina působí takovým nejednoznačným dojmem, což mi k postavě, u které si nemůže být jistý nikdo, vlastně velmi sedne. Ale abych třetí epizodu jen nehanil, krom závěru je tu ještě část "v čekárně", kde se na průhledném skle nad Láníkem střídají boty a psychický nápor je doslova cítit. 75% (11.02.2024)

Opravdu velmi povedené dílko a se svou gay linkou na české poměry doslova snové. Vyvážená vysoká kvalita ve všech oblastech hodnocení. Vychvalovat konkrétní části či herce a tvůrce nechám na jiných a nebudu ani posuzovat jednotlivé historické souvislosti. Na ČSFD se zase vyrojilo spousty rádců, chytrolínů a filmových kritiků, dokonce i "odpadu". Já jen mohu potvrdit, že nejvíce mě zaujal druhý díl ... 910109 (29.10.2023)