Půlnoční kovboj

Schlesinger zobrazuje New York jako postupně se rozkládající mršinu. Hnusná, hnijící, zapáchající, přesto kdesi hluboko v nitru lidsky hřejivá. Anebo to jsou jenom červi rozežírající ji zevnitř? Film stále stejně sugestivní jako před osmatřiceti lety. Bordel, špína, boj o přežití, boj o to, zůstat člověkem. Změnilo se vůbec něco od středověku nebo jsou lidé v jádru stále stejně zkažení, vedou stejně zhýralý život? Jsem skeptik, z viděného na mě padá splín, ale stále mám na paměti větu „šťastní lidé problémy řeší, nešťastní na ně myslí“. Ten film má pořád co říct a zatím žádný jiný to nedokázal říct se stejnou naléhavostí. Nikdy mě nepřestane fascinovat odvaha Dustina Hoffmana, jenž po Absolventovi jako miláček statisíců fanynek přijal roli člověka, kterého byste se na ulici štítili jen překročit. Jet na Floridu, vidět palmy. Když klesnete tak nízko, ke štěstí vám stačí tak málo. 90% Zajímavé komentáře: Radko, Triple H (17.06.2008)

Ač si jsem vědom povrchnosti svého tvrzení, Půlnoční kovboj mi přijde jako jedna z těch "vyčichlých" klasik, jejichž lesk zůstal pod deklem přibývajících dekád. Možná proto, že filmů o srážce ideálů s realitou tady od té doby bylo mnoho. Na Schlesingerově díle vyčnívají herecké výkony a výborně napsané postavy, vedle nich mě ale výrazněji zaujala už jen vizuální stránka věci, která si ráda pohrává s pseudoflashbacky a naivními představami obou hlavních protagonistů (o řádně sjeté večírkové scéně nemluvě). Celkově vzato je Půlnoční kovboj výborný film se stále aktuální výpovědí, nicméně... mě nezasáhl. (10.01.2012)

Půlnoční kovboj mi po všech stránkách hodně připomínal film Scarecrow. Skoro bych si až troufnul napsat, že Scarecrow je docela obyčejná vykrádačka, nicméně povedená. Ale tady hodnotim Půlnočního kovboje, takže zpět k tomuto filmu... Půlnoční kovboj je opravdu parádní film a je zbytečný tady cokoliv psát, protože všechno je zde vystiženo v oficiálnim textu distributora. Snad jen dodám, když už jsem nakousnul to srovnání se Scarecrow, kde mě trochu zklamal konec, že tady je konec naopak velmi povedenej a filmu jsem díky tomu odpustil i pár hluchejch míst. A ta smutná melodie foukací harmoniky mi hraje v hlavě ještě teď... Jsem rád, že můžu zase nějakýmu filmu dát 5 hvězdiček. (21.06.2008)

Tak ja nevim no, asi jsem cekal drobet vic. Problem je asi v pribehu, protoze se tady nic moc nedeje a je to takovy to klasicky drama o netradicnim pratelstvi. Tentokrat tu mame kovboje - zacinajiciho gigola a zlodeje - vaguse. Film nijak netlaci na pilu, zameruje se na osudy kovboje a nekdy po tretine filmu se skamaradi s vagusem, zacnou si pomahat, film zacne bejt dojemnej a pomalu se dostanem do smutnyho finale. Akorat obcas tu jsou atmosfericky prostrihy na nejakou kovbojovo minulost s zenskou, ktery jsou sice natoceny pusobive, ale v podstate uplne zbytecny. Ale tohle je ten typ filmu, kde jde stejne nejvic o herce, ktery v tomhle pripade celej film tahnou. Voight tu je desne mladej, v podstate jeho prvni hlavni role, takze je to trochu nezvyk a navic se obcas tak nak divne kreni, ale hral hodne dobre. Nicmene vic za pozornost stoji vagus Dustina Hoffmana, kterej tu je taky pekne mladej, vlasne jeho prvni film po Absolventovy a nemocnyho, spinavyho podvodnika zahral naprosto giganticky dokonale, hned bych mu flaknul oskara. Celkove, prave diky hercum a vlasne i rezii, protoze Schlesinger to ma pevne v rukou, to da lepsi 4*. (09.09.2008)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)