Gulag, sovětská historie

Už delší dobu pozoruju, že Francouzi neumějí dělat dokumenty o historii. Ne snad z obrazového hlediska, francouzské filmové archivy jsou prvotřídní, ale ten komentář?!?!? Pokud řeknu, že chudákům vězňům od ´39 za šest let zvýšili pracovní normy, musím říct i b) ty pracovní normy se zvýšily VŠEM, byla totiž VÁLKA. Ve fabrikách dělaly u soustruhů i dvanáctileté děti a matky před porodem. Mnohokrát ve dvou směnách po sobě šestnáctky. Pokud řeknu, že vězňům se snižovaly dávky jídla, musím říct, jak to bylo se zásobováním obecně. Pokud hovořím o chudácích Lotyších, Ukrajincích a jiných, že po válce zaplnili tábory, musím říct, kolik z nich bylo v SS, v kárných oddílech, nebo dozorci v koncentrácích. A i pokud vše výše napsané považujete za banalitu, tak jestli se Rotman snaží zmapovat historii Gulagu a úplně vynechá tzv. "sučie vojny", to už není ideologie, to ze sebe dělá hlupáka. Podle některých zdrojů se tam po válce umlátilo, podřezalo, či postřílelo navzájem až 2 000 000 vězňů při bojích kriminálníků s "politickými" (odsouzenými buď přímo za politiku, nebo za kriminální delikty, nicméně s víceméně kladným vztahem k režimu). Jestliže do války byli jediní s "bojovými" zkušenostmi zločinci, tak po válce se do táborů dostala spousta veteránů, kterým nebylo zatěžko sáhnout po zbrani a hájit se proti doposud vládnoucí kastě "blatných". (10.11.2020)

Rozsah šílených zločinů se neomezoval na východní Evropu. V tak zvaných koloniích Západu se dálo také ledacos. To nemění nic na záslužnosti práce MEMORIALU. Současná Ruská federace nedávno otevřela Solženicynův dům zasvěcený ruskému exilu. Nevím o tom, že by obdobná instituce existovala i o GULAGU. Oceňuji připomenutí Ilji Erenburga. (14.10.2020)

Výčet hrůz pro otrlé. Dokumentární soutěž co bylo horší, jestli fašismus nebo komunismus. Rusové se k tomu dodnes nepostavili čelem. Tři díly nepřináší nic nového kromě zmínky provozování sexu v táborech, dětských vězních a porodech v táborech, informace, že na ruských osvobozených územích Rudou armádou, byli obyvatelé, kteří v době okupace pracovali, posíláni do nových přísnějších táborů spolu s německými válečnými zajatci a na tyto Němce je obrazový záběr. Francouzští filmaři angažovali ruské pamětníky, ale někteří vystupují i v jiných dokumentech (paní, které v noci vlasy přimrzaly ke stěně) a z archivů objevili netradiční dobové záběry. Škoda že je jen zmínka o vlivu existence gulagů na francouzskou veřejnost. Nově se také krátce výstižně popisují vztahy vězňů "platily tři zásady - nikomu nevěř, nikoho nežádej o pomoc, nikoho se neboj" a popis života kriminálníků jako spřátelené vrstvy dělnické třídy "měli dost jídla, chlastu kolik chtěli a vedle měli barák ženské". To jsem tedy v současných fašistických koronavirových pandemických omezeních na tom úplně stejně. (21.04.2021)

Člověk si přečte Solženicyna, vidí tento a podobné dokumenty a pak se jen diví lidem, co dnes ještě stále obdivují komunismus, nosí v průvodech Stalinovy fotky a přejí si návrat "starých dobrých časů". Je mi z toho smutno a jímá mě vztek. Dokument je dobře udělaný a velmi, velmi potřebný v době, kdy se i u nás zvedají obdivovatelé diktatur v Rusku a Číně, kde podobné tábory existují i v jednadvacátém století. (15.10.2020)

Většina ví, kde byl Gulag, co to bylo a k čemu sloužil. Obecnou definici je asi schopen odrecitovat každý. Ale tento dokument představuje Gulagy ve zcela nové podobě. Slyšíme hrůzné detaily, dozvíme se o každodenním fungování, poznáme ty, co přežily a celou historii těchto zařízení. Hrůzné jsou i výpovědi přeživších. Zastavím se zde, protože mě zaujalo, že výpovědi se svědky probíhaly už od roku osmdesát osm, což bylo ještě v době komunismu, takže by mě zajímalo, jak to dělali. Asi na tajňačku. V dokumentu je obrovské množství archivních záběrů a slyšíme spousty strašných zajímavostí. Podle mě vše, co člověk chtěl vědět o Gulazích, a to včetně doprovodných událostí hodných zmínění, zazní zde. Velmi ucelený dokument. (18.11.2021)