Zvrat štěstěny

Že je Jeremy Irons mistr ve hraní prvotřídních slizounů už vím dávno. Ale jak dobrým a nedoceněným hercem byl Ron Silver, to mi dost dlouho unikalo. Tento snímek jsem již dlouhou dobu odsouval. V podstatě jsem se k němu přemlouval. Hlavně ze zvědavosti, za jaký výkon udělila akademie Oscara panu Ironsovi, který byl mj. i kandidátem na roli Hannibala Lectera. Po tomto snímku už se nedivím. Bylo by zajímavé pozorovat jeho herecké kreace v čele s minimalistickým projevem a dabingem pana Přeučila, a to při debatách s agentkou Starlingovou. Nicméně snímek má mnohé co nabídnout a herecké výkony nejsou jedinou kvalitou snímku. Především scenář je opravdu kvalitní. Tohle je snímek, který v našem kraji patrně vinou distributora jaksi zapadl, což je věčná škoda, protože má co nabídnout. (14.12.2021)

Jeremy Irons sice hraje skvěle, ale to on hraje takřka vždycky, čili nic nového pod sluncem. Glenn Closeová část filmu "prospí", takže její výkon se hodnotí o to obtížněji, nicméně předvádí také slušný výkon, ostatní herci (až na Rona Silvera) mají trochu méně "místa na place" a jejich herectví nedostane příliš možnost vyniknout. Bohužel dle mého názoru nevynikl nijak zvlášť ani scénář a také režie mi připadala průměrná, jako by Barbet Schroeder nechal hercům volnou ruku, což sice u zmiňovaných veličin neuškodilo, ale jako celek to filmu IMHO moc neprospělo. Celkový dojem je veskrze průměrný, příběh samotný není nijak zvlášť zajímavý a ani dobří herci jej nedokáží "kosmeticky vylepšit". Prostě za tři. (30.08.2004)

Snímek "Zvrat štěstěny" není až tak zajímavý pro to, jaký případ prezentuje, i když ten sám o sobě není až tak klasický, ale především proto, jaký přináší pohled na právnickou práci a to, jak jsou zjišťována fakta, o co vlastně jde, když obhajujete člověka, kterému možná ani sám nevěříte. No a pak je tu neskutečně uhrančivý Jeremy Irons, kterého můžete nenávidět, stejně jako obdivovat. (16.02.2016)

Zatímco úvodní titulky s průletem nad „chudinskou čtvrtí“ na pobřeží Rhode Island naznačily, v jaké společnosti se budeme pohybovat, následující kóma-voiceover rozehrál dlouhou hru s divákem, v níž se má přehodnotit míra viny člověka odsouzeného za pokus o vraždu. Schroeder se snaží, ale potřeboval by lepší scénář s naléhavější snahou o dramatizaci i vygradování. Herecky však není co vytknout, především Irons si roli mírně cynického slizouna náležitě užívá. Člověk u něj celou dobu neví, jestli to sebevědomí pramení z pocitu nadřazenosti a nedotknutelnosti, či zdali mu jej dodává neochvějná jistota vlastní nevinny. Pravda, ani jeden z manželů von Bülow by neměl házet kamenem (ostatně, vegetativní stav to ani nedovoluje), ale to kyj spravedlnosti v rukou právníků a soudců zas až tak nezajímá... (10.07.2013)

Velmi zvláštní film, který uvízne pod kůží. Claus Bülow je obviněn z vraždy své manželky. Je to temný, slizký, citově inertní člověk (Jeremy Irons si svého oscara zasloužil) o jehož vině nikdo příliš nepochybuje. Jeho obhajoby se nakonec ujímá židovský profesor práv. Sice je mu Bülow z duše odporný a vůbec si není jistý, že je nevinen, ale přesto jeho případ vezme, protože mu jde o vlastní právo na obhajobu. Zřídí ve svém bytě štáb a zapojuje do akce své studenty. Jde o střet dvou světů. Bülow, který je svým vzezřením i chováním typem slizkého nafoukaného nácka je obhajován vřelým a veselým židáčkem. Proč? Odpověď je možná ukrytá na počátku filmu, kde profesor říká svůj vtip o Hitlerovi: „Zavolá mi Hitler, abych ho obhajoval. Vezmu to? Ano, obhájím ho ... a pak ho udám ...“ (16.02.2005)