Reklama

Reklama

Známý americký režisér Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním Posledním pokušení Krista natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi. Příběh začíná po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933, kdy se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich jej objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk podle mnicha projevuje nesporné příznaky svědčící o jeho božskosti. Po rozloučení s rodinou se ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale věci ze Západu po osvíceném předchůdci. S některými civilizačními „vymoženostmi“ se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy… (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (227)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Takže ako vyzerá ten náš nepriateľ? Bue to netvor s rohami? Ani náhodou, vyzerá rovnako normálne, ako Dalajláma sám. A najhoršie na tom je, že takí sú najhorší. Ako my. Scorsese ale neobviňuje iba Čínu, nečinnosť z rady západných mocností iba dokazuje, že pokiaľ za našim bojom za západné hodnoty nie sú nejaké tie materiálne záujmy, je nám zachovanie demokracie niekde kvázi mimo civilizácie jedno. Na pôde vyše dvoch hodín bohužiaľ nie je priestor na podrobnejšie rozobratie situácie, Scorsese tak radšej ako s potenciálnymi vysvetľovačkami pracuje s filmovou rečou. Šalamúnsky, alebo až budhisticky premyslený ťah. Len mi potom nie sú niektoré faktografické veci úplne jasné. ()

danliofer 

všechny recenze uživatele

Tento snímek je z kategorie filmů "na jedno téma různý pohled". Mám tím na mysli srovnání Kunduna se Sedmi lety v Tibetu. Oba dva silné a přesto se mi Kundun dostal hlouběji pod kůži. Možná je to dáno i minimalistickou hudbou Philipa Glasse, která z filmu činí nejen filmový, ale i hudební zážitek; snad i tím, že mu nevévodí, ale cyklicky podtrhuje jednotlivé scény. Tak jako se opakuje běh žití, tak se opakují i minimalistické tóny Glassovy hudby. Možná i proto mi krásně souzněla s buddhistickým poselstvím celého snímku. ()

Reklama

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Tak dobrý nástup, ale postupem času velké rozčarování, korunované neuvěřitelným utrpením čtrnástého dalajlémy při útěku do Indie. Jel na koni a byl hotový, ostatní šli pěšky a byli plni energie. Ukazování velkých gest a hlubokomyslných proslovů, snad jen tibetské reálie mě potěšili, ale jsou vykresleny podle pravdy, nebo jsou smyšlené? Čtrnáctý dalajláma byl malé rozmazlené dítě a pak velmi nerozhodný mládenec, který nebyl shopen v pravý čas udělat správné a účinné rozhodnutí rozhodnutí. Ani dobré, ani špatné, zkrátka žádné. Má pak takový národ šanci na přežití? Proč je zdůrazňováno utrpení člověka, který nikdy netrpěl, jen se nedokázal pro nic rozhodnout a nakonec byl donucen k exilu, ale k tomu spíš byl dotlačen. Nečinnost versus násilí a okupace nemá šanci na žádný úspěch a ani schovívavost. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Scorsese netočí špatné filmy a Kundun je toho dalším důkazem. Technická stránka snímku je bezchybná, je radost sledovat film jako řemeslné dílo, ale připočteme-li k tomu ještě výbornou hudbu (ale na Himaláj karavanu nemá) a poutavý příběh 14. Dalajlámi, který však nabere na obrátkách až ke konci, vychází tento počin na slušné 4*. K plnému počtu by to chtělo možná o něco kratší stopáž. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Kundun se v tomhle případě stal ztělesněním nudy než Buddhy. Styl zvolený Scorsesem je pojat jako velkolepý film se silným důrazem kladeným na vizuální stránku filmu. Kamera uzpůsobená širokému plátnu dokáže vykouzlit nejeden pěkný a působivý záběr na Tibet a jeho obyvatele. Ale tady končí veškeré klady filmu nasnímaného v polodokumentárním stylu. K autentickému zážitku sice pomáhá neznámé herecké obsazení, ale současně v přepálené stopáži se ztrácí v různých variacích na exotické prostředí, které nabídne záběry z mnoha časových úseků běžného dne jednoho vládce. Když připočtu k záporům i můj nezájem o tyto náboženské kultury, vychází mně z toho hezky nasnímaný film, ve kterém se skoro nic neděje. Kvality mistra Scorseseho přišly vniveč. 40% ()

Galerie (12)

Zajímavosti (7)

  • Martin Scorsese film věnoval své matce Catherine Scorseseové, která zemřela před natáčením filmu, protože "dalajláma představuje bezpodmínečnou lásku a moje matka pro mě byla nejbližší osobou s tímto druhem lásky". (Kulmon)
  • Do filmu byli obsazeni převážně neherci. (Kulmon)

Reklama

Reklama