Soupeři

Na filmu je hodně patrné, že je to točeno podle literární povídky. Bohužel co může fungovat jako literární zkratka se u mě zcela míjí účinkem ve filmové podobě. Protože o postavách nevím nic a termín "jsou posedlí a čestní" se mi pořád říká, ale neukazuje, nemám dojem, že bych se koukala na film o slovy nepopsatelných lidských pocitech, ale spíš o dvou idiotech. Krajina krásná, mlha krásná, docela mě pobavila epizoda v Rusku, ale jinak nic. (29.05.2014)

Velmi vydařený debut Ridley Scotta s výtečně vykreslenou atmosférou Francie počátku 19.století. Pojednává o dvou důstojnících napoleonské armády, které spojuje vzájemná nesmyslná rozepře, kvůli níž se po dobu 20 let neustále střetávají. Film začíná poměrně nezáživně, ale s každým dalším soubojem se stává čím dál více fascinující sondou do myslí spoutaných vášní, nenávistí a svou vlastní představou cti. (11.07.2004)

Prvotina Ridleyho Scotta. Výborná kamera, dobří herci. Jiskrné avšak iracionální souboje dvou Bonapartovských husarů na život a na smrt vynucené pod ztrátou čehosi zvaného důstojnická čest (dnes bychom to zvali pokusem o zabití), soukromý i válečný život důstojníka. Přes zjevnou kvalitu mne Soupeři ale nijak zvlášť nenadchli, snad to téma bylo na dnešní dobu moc absurdní. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=g8nGgvepXCk (07.05.2010)

Scottův debut představuje dokonalé zpřítomnění jeho předností. Bývá totiž neadekvátně přeceňován jako režisér autorského typu, ačkoli při tom nemá žádný výrazný rukopis, nejen co do témat, ale i formálního uchopení. Naopak Scott je vynikající režisér ve smyslu zastřešující autority, která dokáže z jakéhokoli scénáře vydolovat maximum jeho potenciálu a sjednotit náležité talenty jednotlivých kreativních složek filmové tvorby k jeho naplnění. To by v ideálním případě mělo být definicí každého režiséra, ale při pohledu na jakýkoli korpus kinematografie je patrné, že takovíto režiséři jsou velmi vzácní. Ve svém prvním celovečerním projektu se Scott chopil scénáře podle literární předlohy Josepha Conrada a příběh o fanatické umanutosti ideálem cti a hrdosti proměnil do komorního spektáklu. Navzdory skromnému rozpočtu, respektive při dokonalém zhodnocení jeho možností pak ze "Soupeřů" vytvořil intimnější variaci "Barryho Lyndona". Podobně jako Stanley Kubrick se také Scott inspiroval v konkrétních malířských plátnech z období děje, jen namísto velkolepých fresek sáhl po menších krajinkách. Proti této estetické referenci Scott postavil detailní realismus v rovině kostýmů i choreografie soubojů. To vše pak dává o to více vyznít nenápadně důmyslnému i důvtipně zábavnému scénáři, který právě díky proměnám životního stylu i postupného společenského vzestupu ústředního hrdiny staví ústřední motiv cti do zcela absurdního světla. Škrobenost samozvaně kultivovaného světa oficírů napoleonské éry spolu s estetickou vytříbeností zdejších výjevů slouží jako sarkastický kontrast vůči umanutému machismu a obsesivní zaslepenosti maskulinními ideály až na hranu vlastního života. (20.10.2021)

Nejvíc mě bavil ten čas, ty dějiny, které ve velkých skocích nezastavitelně míří kupředu, v kontrastu k nehybnosti vztahu mezi ústřední dvojicí. A pak taky vykreslení jejich povah: v dobrém slova smyslu individualistický realista kontra z principu umanutý umanutec. Vizuálně perfektní, až na pro mě trochu úsměvnou ruskou epizodu. A škoda, že Francouzi mluví anglicky. Ale závěrečné záběry vše vykoupí. (03.08.2016)