Soupeři

Ridley Scott vie historické filmy. To je proste fakt. No tento krát, vo svojich začiatkoch mi to neprišlo ešte to pravé orechové. je vidno, že núdza o pekne závery nieje, tie Scott presadzuje stále aj v neskorších filmoch (Kingdom of heaven, Gladiator, Robin Hood) a to je jeho silná stránka, tak ako aj dobová atmosféra, akurát ma ten príbeh toľko nebavil. Prišlo mi to malo strhujúce, za to záver sa vydaril. 60% - 3* (17.05.2019)

Tenhle film má v podstatě jen jednu velkou slabinu a tou je samotný děj. Potkají se dva, jeden se na*ere, utkají se, jeden prohraje, následuje nová výzva, další zuřivý souboj - jeden vítěz, jeden poražený... a tohle se opakuje stále dokola, než konečně nastane nějaký posun ve vztazích obou znepřátelených mužů (někdy asi 20 minut před úplným koncem). Nemám co vytknout hercům, vizuální ani zvukové stránce; repetitivnost situací bohužel způsobila, že se mi film zdál delší než ve skutečnosti byl - nenudila jsem se, ale nebyla jsem uchvácena. Obstojný nadprůměr - 68%. (25.06.2009)

Môj veľký dlh Majstrovi konečne splatený. Prehliadka Scottových možností a úžasného výtvarného cítenia trpí pomerne nezaujímavým príbehom o dvoch neustále súperiacich husárskych kohútoch - vývoj v ich vzťahu a v charakteroch postáv nastane bohužiaľ až v záverečnej dvadsaťminútovke, dovtedy je to pomerne nezáživný sled opätovných stretnutí a duelov (tie sú nápadité a každý výrazne iný). Dvaja hlavní predstavitelia predvádzajú lepšie šermiarske než herecké výkony. Napriek tomu to Scottova réžia a zmysel pre dobovú atmosféru držia vysoko nad priemerom. (24.06.2009)

Scottovi se v celovečerním debutu o celoživotní rivalitě dvojice husarů podařil husarský kousek. Natočil totiž velmi dobrou (takřka) televizní inscenaci, která však po sobě stejně zanechá pachuť promarněného terna. Soupeři mají své momenty. Jak ty silné, tak i ty slabé. Ty první nastanou vždy, když se proti sobě postaví velmi dobře obsazené ústřední duo a nastanou souboje samotné. V tu chvíli by se atmosféra dala krájet. Mezi ty horší momenty patří nepřítomnost tempa a vůbec celkově prapodivná dějová upachtěnost. Je to taková beta verze francouzských klasiků, akorát bez té osudovosti. Tady se dalo ještě zapracovat, ale možná je to tím, že jsem tak nějak čekal, že si v průběhu let D'Hubert s Feraudem nevědomky prohodí motivace. Scott je rozpočtem držen hodně u země a co v něm vizuálně je, ukáže vlastně až v předposledním záběru. Tam už by ho člověk i poznal. (13.05.2008)

Ridley Scott, totiž hlavní důvod se dívat, zůstal ve stínu mého zájmu, když se na scéně zjevili dva muži - Keith Carradine a Harvey Keitel, jejich výběr byl trefou do černého a i když jsem z jejich kočkování v takovém rauši nebyla, chtěla bych především Keitelově postavě posedlé likvidací svého soka vidět do hlavy. Co ale neodiskutovatelně přispělo k nejvyššímu hodnocení byla vizuální stránka, musím se opakovat po ostatních, ale kdo to neviděl, neuvěří. Kdekoli dáte stopku, máte obraz, nádherný obraz. Jenom to nebe - od bílé, přes šedou, fialovou, modrou, zlatou až po černou .... nemám slov, to se musí vidět. (19.11.2005)