Soupeři

Scottův debut představuje dokonalé zpřítomnění jeho předností. Bývá totiž neadekvátně přeceňován jako režisér autorského typu, ačkoli při tom nemá žádný výrazný rukopis, nejen co do témat, ale i formálního uchopení. Naopak Scott je vynikající režisér ve smyslu zastřešující autority, která dokáže z jakéhokoli scénáře vydolovat maximum jeho potenciálu a sjednotit náležité talenty jednotlivých kreativních složek filmové tvorby k jeho naplnění. To by v ideálním případě mělo být definicí každého režiséra, ale při pohledu na jakýkoli korpus kinematografie je patrné, že takovíto režiséři jsou velmi vzácní. Ve svém prvním celovečerním projektu se Scott chopil scénáře podle literární předlohy Josepha Conrada a příběh o fanatické umanutosti ideálem cti a hrdosti proměnil do komorního spektáklu. Navzdory skromnému rozpočtu, respektive při dokonalém zhodnocení jeho možností pak ze "Soupeřů" vytvořil intimnější variaci "Barryho Lyndona". Podobně jako Stanley Kubrick se také Scott inspiroval v konkrétních malířských plátnech z období děje, jen namísto velkolepých fresek sáhl po menších krajinkách. Proti této estetické referenci Scott postavil detailní realismus v rovině kostýmů i choreografie soubojů. To vše pak dává o to více vyznít nenápadně důmyslnému i důvtipně zábavnému scénáři, který právě díky proměnám životního stylu i postupného společenského vzestupu ústředního hrdiny staví ústřední motiv cti do zcela absurdního světla. Škrobenost samozvaně kultivovaného světa oficírů napoleonské éry spolu s estetickou vytříbeností zdejších výjevů slouží jako sarkastický kontrast vůči umanutému machismu a obsesivní zaslepenosti maskulinními ideály až na hranu vlastního života. (20.10.2021)

Ridley Scott dokázal ještě před Vetřelcem, že je pán režisér. Jeho prvotina se docela povedla a on nám tak nabídl vcelku solidní historické drama o cti a nekonečných soubojích dvou tvrdohlavých mužů. Ač jsem si na tomto filmu užil právě hlavně ony souboje mezi ústřední dvojicí, které nebyli vůbec jednotvárné a odehrávali se v různých lokalitách, špatná nebyla ani ta omáčka okolo. Jasně, místy ty kecy trošku nudili, ale já si docela užíval jejich spletité cesty a vzájemné propletení. Jak Keith Carradine tak Harvey Keitel podali velmi solidní výkony, když k tomu připočítám i slušnou kameru, atmosféru a akci, vychází mi z toho slušný nadprůměr. Na začátečníka velmi dobrá práce…70% (18.02.2022)

Harvey Keitel hraje ultimátního pruďase a magora, který je závislý na soubojích. Je ale docela upozaděn, jelikož hlavní postava je sympatický Keith Carradine. Líbilo se mi, jak se vše odehrávalo v týlu a na dovolené, takže byla možnost vidět chod armády, když se zrovna nebojuje. Pořád je hospůdka a markytánky. Pasáž v Rusku, pak byla docela drsnej kontrast. Samotné souboje těchto dvou, které postupně získávaly více a více slávy musely být pro chudáka Carradinea docela psychicky náročné. Bral to ale docela dobře, a ke konci mi přišlo, že už se tak rezignovaně gebil. (18.10.2015)

Na filmu je hodně patrné, že je to točeno podle literární povídky. Bohužel co může fungovat jako literární zkratka se u mě zcela míjí účinkem ve filmové podobě. Protože o postavách nevím nic a termín "jsou posedlí a čestní" se mi pořád říká, ale neukazuje, nemám dojem, že bych se koukala na film o slovy nepopsatelných lidských pocitech, ale spíš o dvou idiotech. Krajina krásná, mlha krásná, docela mě pobavila epizoda v Rusku, ale jinak nic. (29.05.2014)

Jak jinak by mohl Ridley Scott začít, než ve velkém stylu? Mysleli si to tehdy v případě jeho debutu alespoň kritici a diváci, kteří ocenili jeho výtvarné vzdělání a silné vizuální cítění. Jedna neschopnost překonat zničující nenávist dvou mužů, kteří nejednou bojují na kordy i muškety, je hlavním motivem jeho prvotiny. V průběhu několika se dva důstojníci opakovaně utkávají, přičemž příčina sporu už je zapomenuta, zůstává jen potřeba dotáhnout rituální konflikt do konce. Scott s pověstí vizionáře schopného vytvářet emotivně plnokrevné filmové světy a tvůrce kultovních kousků (a že jich bylo) využil doby napoleonských válek a nechává se fascinovat soubojovou choreografií. A my mu to baštíme i neuvěřitelných 40 let poté. Jen měl tehdy víc vyprávět.. (17.11.2016)