Pěnička a Paraplíčko

Jiří Sequens a Jiří Marek se spojili, aby vznikl slavný filmový policejní rada Vacátko. Jeho obliba je stálá. Hrdina má lidskou tvář pochopení a soucítění, moudrost, zkušenost a laskavost. Kulisy i kostýmy dokonale ilustrují zašlou slávu mladé republiky v omšelém prostředí prostého lidu. Vyšetřuje se zločin, odhalují se tajemství propletence partnerského vztahu. Hlavní postavou příběhu je bývalý kasař Josef Pěnička (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý) se svojí soukromou výpravou za spravedlností, se smutkem v duši, s nenaplněnou touhou v srdci, se vzletným plánem, s odhodlanou obranou a se spásným smířením se s realitou. Hlavní ženskou postavou je lehkomyslná prostitutka Anča Kulatá alias Paraplíčko (dobrá Jiřina Bohdalová) s jedinečnou přizpůsobivostí měnícím se podmínkám přítomnosti. Bezelstně a hřejivě miluje, bezstarostně a ledabyle mění, ustrašeně čeká a lituje. Láska má u chudších jinou podobu. Hrdinou příběhu, pochopitelně, je pražský policejní rada Karel Vacátko (dobrý Jaroslav Marvan) s intuicí, správným předpokladem a hrdinsky lidským skutkem. Tam, kde je Vacátko, jsou i policejní inspektoři Josef Bouše (sympatický Josef Vinklář) a Josef Brůžek (příjemný Josef Bláha), kteří snaživě i neurvale pátrají po každé stopě. Z dalších rolí: přední muž galérky a agilní kasař Mlíko (pozoruhodný Bohumil Šmída s hlasem Jaroslava Moučky), Pěničkova starostlivá a přející bytná (sympatická Jiřina Štěpničková), rozhněvaný a dopálený majitel obléhaného domu Petr Holeček (dobrý Martin Růžek), zatvrzelý dobyvatel a rozpálený nuselský policejní komisař (zajímavý Bohuslav Čáp), či klidný policejní lékař Vejvoda (příjemný Ota Sklenčka). Hudební doprovod a především texty písní podtrhují celkovou atmosféru místa času první republiky. Stále je to příjemné odreagování a laskavý druh zábavy, který nezevšední, ale svým hereckým podáním zahřeje. (06.10.2016)

Jiří Sequens byl velmi slušný řemeslník, který v mnoha filmech nabízí značně rutinované výkony. Občas se ovšem zableskne... Zřejmě ve chvíli, kdy se dané téma režiséra nějak osobně dotklo, bylo mu blízké, přitahovalo jej. Sequensovo výborně zvládnuté řemeslo pak přinese skutečně nevšední výkon. To platí především o seriálu "Hříšní lidé města pražského" a navazujících filmech a také o "Atentátu". "Pěnička a Paraplíčko" není klasická detektivka, je to spíše detektivní film s mnoha dobrými hereckými výkony, dobře zvládnutou kamerou, výborně vybranými a připravenými lokacemi a záměrně pomalým rytmem vyprávění. Širokoúhlý formát tomuto pomalému, vizuálně bohatému způsobu vyprávění mimořádně svědčí. Škoda několika zjevných režijních škobrtnutí, při kterých se najednou žánr změní v muzikál či bláznivou komedii, tj. především v zásadě zcela zbytečné "hudební vstupy", i když hned ten první je zajímavý alespoň prudkou změnou nálady po zahlédnutí mrtvoly v kalných vltavských vodách a pak příjezd hasičů v poslední části filmu. Bez těchto "rekvizit" by byl film rozhodně celistvější. (11.03.2008)

Tak jako jsem nikdy nepochopil oblibu Bohdalky u národa českého, tak jsem nepochopil Pěničkovu lásku k Ance Kulaté. A tak, i když je závěrečné střetnutí Vacátka a Pěničkou na půdě nezapomenutelnou a neskutečně silnou scénou, mě tahle balada o jedné nešťastné kasařské lásce zabalená do zdařilé exkurze mezi prvorepublikovou galérku, nikdy moc nebrala. (18.11.2011)

Seriál bol holt seriál, mal väčšiu šťavu ako jednotlivé filmy. Príbeh je až príliš priamočiary, zápletka jednoduchá a vrah odhalený hneď zo začiatku. Je však zaujímavé sledovať, ako sa dynamiku a napätie podarilo udržať až do samotného konca. Záverečná scéna na pôjde je parádna, pekná pripomienka starej Prahy s celým komparzom domovníka, policajtov, či hasičov. Zároveň krásne priblíženie 'pražskej galérky', ktorá donúti diváka si čo-to o nej pogúgliť. Podarila sa aj hudba, tá znie v ušiach ešte stále. (12.12.2020)

Atmosférická hříčka se špičkovým songem, nelogickým jednáním postav i lehni a vtipem desetiletí - Rákosníčkem v roli kurvizány. Jak píše devětadevadesátý Radek - citlivá duše si zde může najít nějaké ty přesahy, puch první republiky a sociální podloubí. Jo, a typy národního charakteru, ať už si pod tím mistr představuje cokoliv. Nostalgické tři. (01.01.2014)