Moje levá noha

Príbeh írskeho umelca Christyho Browna bol pre mňa neznámym až do vizuálneho stretnutia s týmto filmom. Moja ľavá noha, jednoduchý no absolútne výstižný názov pre túto klasickú drámu o krutej hre ľudského osudu. Rozpráva príbeh Christyho, človeka – trpiteľa, fyzicky postihnutého a uväzneného vo svojom vnútri, žijúceho v prostej rodine, ktorú sužuje chudoba. Je to príbeh o boji človeka, boji, ktorý prebieha hlavne v jeho vnútri, o snahe nadviazať komunikáciu s okolím, ktoré je mnohokrát odmietavé a kruté ako Christyho otec. Dlhé roky väznenia vo vlastnom tele sa podpísali na Christyho správaní, jeho častej arogancii a neprimeranej konzumácii alkoholu a práve jeho nepredvídateľná povaha mi bránila vo výraznejšom ponorení sa do sveta hlavnej postavy. K Danielovmi výkonu sa netreba vôbec vyjadrovať, zaslúžený Oscar a absolútna oddanosť s postavou len potvrdzujú obrovskú profesionalitu tohto herca, no netreba zabúdať ani na skvelého Hugha O´Conora, hrajúceho mladého Christyho. Miernemu sklamaniu sa neubránim, okrem ukážkových hercov sa jedná o prakticky jednoduchý životopisný film, ktorému chýba pevnejšia režisérska ruka a pár minút naviac, ktoré by vytvorili menej skratkovitý obraz o hlavnej postave a hlavne preto považujem za najpôsobivejší film dvojice Sheridan – Day-Lewis dielo, ktoré vzniklo o štyri roky neskôr, úprimnú drámu In the Name of the Father, ktorej nechýba nič z toho, čo som hľadal v tomto príbehu. (02.01.2010)

Je mi ľúto, ale príbehovo na mňa film pôsobil trochu nudne. Ale keď si to tak vezmem, tak to skoro všetky filmy s Day-Lewisom. Ten berie len charakterné roly a samozrejme oscary sú zaslužené, o tom niet pochýb, ale tie sa udeľujú zväčša za roly, kde táto vytŕča nad samotným filmom. Tak to bolo aj tu. Vynikajúco zahraná postava, obdivujem Daniela ako to starostlivo premakal. Ale v konečnom dôsledku je to pre mňa priemerný filmový zážitok. (27.10.2015)

Podobně jako v Uvnitř tančím se člověk musí narodit s velkým talentem, aby byl schopen zahrát tak těžkou roli. Lewis to zvládl dokonale a po zásluze si za to odnesl Oscara. Film jako takový ukazuje dost drsnou realitu Irska, kde se lidi moc dobře neměli a konkrétně mapuje hodně zajímavý příběh jednoho neobyčejného člověka. 85% (29.01.2017)

Když jsem se díval na Moji levou nohu, vzpomněl jsem si na film Záře, co jsem viděl skoro přesně před rokem. A jak jsem tak začal o Záři uvažovat, zjistil jsem, že i když to je pouze rok, nepamatuju si vlastně skoro nic. Vím, že tam byl nějaký geniální pianista, co to měl v životě těžké a že ho hrál fascinujícím způsobem Geoffrey Rush, ale jinak jsem si nevzpomněl na žádnou scénu, co by mi zůstala v hlavě. A uvědomil jsem si, že s Mojí levou nohou to bude podobné. Je to dobře odvedená práce, ale nic, co by se mi opravdu zadřelo pod kůži. Příběh je odveden až příliš realisticky, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že vznikl podle autobiografie, ale přesto musím říct, že dávám přednost snímkům s určitou uměleckou stylizací. Pokud přesto dávám čtyři hvězdičky, je to jednak kvůli bravurnímu výkonu Daniela Day-Lewise a jednak kvůli tomu, že příběh není černobílý a naštěstí nehraje na sentimentální notu - Christy Brown není ukázán jen jako chudák a oběť osudu, ale taky jako pořádně sarkastický a protivný paličák. (02.09.2012)

kvalitně natočený a hlavně zahraný film, který vyzdvihuje především sílu vztahu matky a silně postiženého syna. Ve filmu je sugestivně znázorněno syrové a drsné irské prostředí s katolickou mentalitou, takže s ním humánní pohled hezky kontrastuje a sentimentální okamžiky, i když ne tolik vtíravé, určitě mnohé dojmou. Proto ho hodnotím slušnými 4*, především za provedení. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (06.08.2012)