Moje levá noha

kvalitně natočený a hlavně zahraný film, který vyzdvihuje především sílu vztahu matky a silně postiženého syna. Ve filmu je sugestivně znázorněno syrové a drsné irské prostředí s katolickou mentalitou, takže s ním humánní pohled hezky kontrastuje a sentimentální okamžiky, i když ne tolik vtíravé, určitě mnohé dojmou. Proto ho hodnotím slušnými 4*, především za provedení. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (06.08.2012)

Na úděl nežehrající mateřská láska, paličatostí živená vůle, rodinná pospolitost utužovaná zlými časy a ty nejtěžší bitvy odehrávající se uvnitř. Oheň irské syrovosti, z kterého přes to všechno sála životní optimismus.. Opěvovat výkon Day-Lewise je jako nosit Iry do hospody na pintu, přesto musím poznamenat, že nebylo vteřiny, ve které by nebyl Christy Brownem. A s tím plnovousem už s předstihem 23 let vyhrál casting na roli Abrahama Lincolna.. (28.05.2020)

Mě to tedy nebavilo. Sledovat hodinku a půl frajera s mozkovou obrnou, který se neovladatelně škube a ovládá pouze svoji levou nohu, se zkrátka omrzí. Strašně jsem se těšil až film skončí a bylo mi neprosto jedno jak. Emoce naprosto nulové, ale předpokládám, že o to ani tolik režisérovi nešlo. Film zobrazuje tvrdý boj o lidskou důstojnost, ovšem supernudnou formou. Bohužel filmy o mentálně či jinak postížených lidech zdejší hodnotitele táhnou k sobě, zřejmě protože si u nich mohou říkat, že se ještě nemají tak špatně. Takoví uživatelé neváhají filmu napálit 4 nebo 5* a poté se stane velmi nepříjemná věc a film se dostane do mého hledáčku. Mám to vážně zapotřebí? 1* (18.01.2013)

I didn't ask for a fucking psychological lecture. I only asked for a fucking light. Jeden z mála filmových zážitků, pro který nenáchazím slova. Díky metodickému herectví Daniela Day-Lewise sem se okamžitě dokázal zžít s hlavní postavou. Smál sem se, fandil, brečel jak želva. Úžas je slabé slovo. Rozhodně jeden z nejlepších filmů vůbec. (14.12.2010)

Skvělé, úchvatné, emocionální, někdy smutné, někdy šťastné tak těmito slovy by se dala charakterizovat autobiografie Christyho Browna. Člověka, který se narodil s mozkovou obrnou a jediná pohyblivá část těla byla jeho levá noha. Díky pomoci své matky a silné vůli se naučil levou nohou psát a malovat a stal se z něj úspěšný spisovatel. Daniel Day-Lewis, který ztvárnil Christyho Browna neuvěřitelným způsobem a budete si doslova užívat každý jeho pohyb, gesto či promluvení. Jeho zapálení pro roli bylo takové, že dokonce i o přestávkách mezi natáčením neslezl z vozíku!! A výsledek jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, který byl naprosto poprávu oceněn Oscarem pro nejlepšího herce. Brenda Fricker, která ztvárnila Christyho matku také zahrála výborně a její výkon byl oceněn Oscarem za vedlejší roli. Jeden z nejlepších autobiografických snímků jaké jsem měl tu čest shlédnout........ (08.03.2008)