Finský nůž

Taková civilnější verze Stínu kapradiny. Film možná krapánek přepsychologizovaný, ale taková asi byla intelektuální móda. Jak se ale posunula doba! V šedesátých letech se filmoví desperádi nemohou vyhnout otázce svědomí, v devadesátých už nic takového neřeší. Musím souhlasit s předhodnotitelem Flakotaso, ta jazzovitá hudba (s barokním nádechem, jak mi připadá) je kouzelná. (17.12.2011)

Nejzajímavější jsou, jak to tak u podobných filmů bývá, tehdejší reálie. Na lehce naivním dobovému vnímání poplatném snímku s melodramatickou jazzoidní hudbou je zajímavý především půvabný 17letý Jaromír Hanzlík (mladší Honza), který už tehdy dokazoval svůj herecký talent. Rovněž 22letý Karel Meister ml. (starší Tonda) stojí za zmínku. (21.02.2019)

Poněkud málo nosný příběh dvou zmatkujících mladíků s předvídatelným koncem. Nejslabší složkou je scénář, který nedokázal patřičně rozvinout možnosti dramatického napětí a působil spíš povrchně a nepřesvědčivě. Film naopak drží nad vodou vynikající kamera a hudba a rovněž herecký talent Jaromíra Hanzlíka, který se zde již přesvědčivě projevil. Totéž se bohužel nedá říct o poměrně toporném Karlu Meisterovi, který jen odříkával předepsané repliky. (21.09.2023)

Československé drama pojednávající o následcích jednoho zkratkovitého činu dvou mladíků. Téměř veškerá délka snímku se zabývá situací těchto jinochů na překotném útěku před spravedlností a zejména vlastní zodpovědností. Mladší, neplnoletý a zbrklý Honza (jedna z prvních rolí talentovaného J. Hanzlíka) a starší důvtipnější Tonda (neznámý K. Meister) však jednají nelogicky, drama je plné jejich agresivních diskuzí, končících surovostmi. Průběh jejich úniku je zobrazen též velmi nepřehledně, často pouze naznačen a korunu rozpačitosti nasadil totálně utnutý závěr. Vedlejší postavy prakticky neexistují, děj je přímo zaměřen na psychologické postupy dvou uprchlíků. Přesto však v onom temném, poměrně neakčním a nudném příběhu zaujal nádherný úsměv spanilé dívky na jakési tancovačce. Docela zklamán, hodnotím Sirového dílo mírně podprůměrně, zejména kvůli nepřehlednosti, roztaženosti, nedramatičnosti a nezajímavosti. (02.02.2015)

Zdeněk Sirový se vlní, ale velmi podivně. Celkem jednoduchý scénář zaměřený na Honzův souboj se svědomím a Tondovo vypočítavé a chvílemi velmi zvláštní jednání. I když hudba je zde komentována pozitivně, mně osobně ty emotivně laděné trubky a píšťaly vadily. Nicneřešící chování postav a narůstání mizérie dvou junáků, kteří se snaží utéct sami před sebou nepatří podle mně k tomu nadprůměrnému, co můžou šedesátky nabídnout. (29.08.2013)